"Jak už bylo řečeno, surovinou historie je paměť. Le Goff to rozvíjí následovně: "Ať už myšlená, ústní či psaná, je nádrží, z níž historikové čerpají. Poněvadž paměť pracuje většinou neuvědoměle, je vystavena většímu nebezpečí, že podlehne manipulacím času a společností, které ji svým myšlením vytvářejí..." Objektivní historik by měl mít proto především na zřeteli, aby na tato vědomá či nevědomá opomenutí, utajení nebo falzifikování neustále upozorňoval."

Také proto titulek dnešního příspěvku má číslo jedna, neboť hodlám pod tímto názvem pokračovat. Dnešní téma je "Heydrichova zatáčka".

Minulou středu MF Dnes a HN informovaly o tom, že Městská část Praha 5 chce postavit Janu Kubišovi a Jozefu Gabčíkovi pomník na místě, kde provedli v květnu 1942 atentát na úřadujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Petra Benešová v HN kromě jiného napsala: "Po pětašedesáti letech se čeští parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kteří spáchali v roce 1942 atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, dočkají pomníku. Ten by měl vzniknout do dvou let v libeňské ulici V Holešovičkách, v místě, kde na Heydrichův otevřený mercedes dopadl granát."

Moje první připomínka: Kubiš a Gabčík nebyli čeští parašutisté, ale českoslovenští parašutisté, přičemž Gabčík byl Slovák. Benešová pak pokračuje:

"Zda bude pomník stát přesně na místě atentátu, nebo o pár metrů dále, není zatím jasné. Kubiš s Gabčíkem si 27. května 1942 na Heydricha počkali na křižovatce tehdejší Kirchmayerovy třídy, dnešní Zenklovy ulice, s ulicí V Holešovičkách. Tedy v místě, kde musel v ostré zatáčce vůz říšského protektora zpomalit, a atentátníci tak lépe mohli zaměřit cíl. Zatáčku ale již překryla mimoúrovňová křižovatka a rušná magistrála."

Moje druhá připomínka má spíše charakter doplňující informace: Ano, zatáčku překryla magistrála. Ale ani zatáčka, kterou viděli diváci Sequensova filmu Atentát, nebyla zcela autentická, neboť bezprostředně po atentátu, ještě za protektorátu, se změnila její podoba. Pro lepší přehlednost ji Němci nechali zaoblit, neboť původně byla ještě ostřejší, a dále se vykácely stromy, které lemovaly zdejší chodník. Na dokumentárních fotografiích jsou ještě vidět.

To všechno vím, neboť jsem téměř tři roky svého mládí strávil u "Heydrichovy zatáčky" v budově, která tu dodnes stojí, a na níž je nápis Prometheus. Byl zde tiskárna, ve které jsem v letech 1960-1963 pracoval jako ruční sazeč. Mohl jsem se tak setkat s pamětníky atentátu. Vzpomínali na to, jak do tiskárny přišlo gestapo, jak všechno prohledávalo, jak všichni museli zůstat stát u svých regálů a nesměli se hnout, a jak si potom ty nešťastníky, kteří náhodou měli pracoviště u oken, gestapáci odvedli k výslechu.

Gestapo si totiž myslelo, že někdo atentát z budovy Promethea fotografoval a hledali fotoaparát. Nic nenašli, všichni lidé z tiskárny se vrátili v noci či druhý den domů, i když zůstaly historky, které jsem od starších kolegů po dvaceti letech slýchával.

Například, jak se jeden z nich počural, když jim gestapáci při čekání na výslech nedovolili jít ani na záchod. Nebo i takové osobního rázu, z hlediska velké historie jen marginální. Mám na mysli vyprávění kolegy B.: "Jo tehdy, když sem přišlo gestapo, tak jsem byl jako učedník W-ovi dobrej k tomu, abych mu zlikvidoval vysázenou černotu - byly to nějaký komunistický letáky. A když mi měl dát v padesátejch letech, když jsem byl juniorský reprezentant doporučení k výjezdu na turnaj do Holandska, tak se na mě vys....."

DODATEK 2012

Oskenoval jsem foto, které jsem někdy v roce 1962 udělal Flexaretou ze svého pracoviště v budově tiskárny Prometheus. Dnes tam ta tiskárna není a zřejmě se prostory staly součástí někdejšího Hornického ústavu ČSAV, dnes Ústavu struktury a mechanismu hornin.

Aby bylo jasno na obrázku č. 1 je pohled do dnešní Zenklovy ulice, dříve Třída Rudé armády, když v Heydrichově zatáčce ještě jezdila tramvaj. Na obrázku č. 2 je zatáčka dnes ze spodního pohledu. Na obrázku č.3 je pohled zeshora při pohledu směrm na Kobylisy. Ta šedivá budova v pozadí je Prometheus...

Pro přehled obrázek č.4 ukazuje letecký pohled. Na obrázku č. 5 je detail budovy Prometheus, jak ji zachytil Street View... Sazárna byla v posledním patře s velkými okny, ta malá okénka jsou z dalšího podlaží, kde jsme měli šatny. A právě z jednoho toho malého okna jsem tehdy fotil Flexaretou - viz obrázek č.1