[27.9.2007.]    2 - Ladislav Štaidl a Palachův týden

Dnešní magazín Lidových novin Pátek zveřejnil rozhovor s Ladislavem Štaidlem "Gottova zadní kola". Jak je dnes v českých médiích dobrým zvykem, každá celebrita se v takových rozhovorech musí zpovídat ze své minulosti, což Ladislav Štaidl také činí. Například odpovídá na otázku redaktorky Aleny Plavcové: "Hodně lidí si pamatuje, jak jste při Palachově týdnu v roce 1989 vystoupil v televizi s prohlášením, jak jste rád, že vaše děti mohou žít v socialismu. Co si o svém projevu myslíte dnes?"

Štaidl na to odpověděl: "No a to je další příklad, jak se rodí legendy. Tenkrát byly nějaké demonstrace na Václaváku a v Paláci kultury za mnou přišel redaktor, co si o tom myslím. A já na to řekl, že bych si hrozně přál, aby moje děti vyrůstaly v klidu a míru – ne tedy v socialismu."

Protože Pěna dní je osobním subjektivním blogem, dovolím si zde jedno subjektivní a neověřené pamětnické vzpomínání. V oně inkriminované době se po televizi povídalo, že Štaidl měl smůlu, protože natáčel nějaký zábavný pořad právě v okamžiku, kdy se u ústředního ředitele na poradě řešilo, proč nelze získat žádné ohlasy kulturní veřejnosti k probíhajícím demonstracím Palachova týdne na Václaváku.

Tato verze praví, že tehdejší ředitel doktor Jan Zelenka pohlédl na monitory, které měl ve své kanceláři, a kterými mohl nahlížet do všech studií, a našel tam Ladislava Štaidla. Okamžitě si ho nechal pozvat ze studia do ředitelny a tam ho k onomu vystoupení přemluvil a zařídil, aby se hned natáčelo.

Tato moje verze má jednu chybu. Je z druhé ruky a je v rozporu s tím, co říká Štaidl, podle něhož se rozhovor natočil v Paláci kultury a "přišel za ním redaktor". Proto na své verzi netrvám, nicméně by bylo zajímavé zjistit, jak to vlastně bylo. Protože paměť často selhává, což jsem nedávno popsal jinde.

Naštěstí jsou tu archivy a tak je možné rekonstruovat, co Ladislav Štaidl tehdy do televize řekl: "Já jsem se zcela dobrovolně svobodně rozhodl, že budu v této zemi žít, a proto jsem tady taky založil rodinu. Mám tři krásné, zdravé děti, a proto bych si nesmírně přál, abychom žili v klidu a míru a aby se nám dařilo dobře a aby nemuselo docházet k takovým věcem, jako došlo na Václavském náměstí" (citace z pořadu Česká soda XI, listopad 1994)

Ale jak už praví titulek – koho to dneska ještě zajímá.

27.9.2007 (publikováno na bloguje.cz)

předchozí/další