zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
Koho to dnes ještě zajímá... | příležitostná příloha Louče |
[7.4.2013] 11 - Jiří Suchý a televizní Silvestr 1958
Ve vzpomínkovém zábavném pořadu Televizní legendy, který ČT vysílala v sobotu 30. března, byl jedním z hostů Jiří Suchý. Vyprávěl tady o své neslavné televizní premiéře, která se odehrála na Silvestra roku 1958, po níž se další tři roky - do doby, než dvojici Suchý/Šlitr proslavil Semafor - v televizi neobjevil. Já jsem tu historku slyšel od pamětníka - svého televizního kolegy Vladislava Čejchana - s dalším detailem, o který se chci podělit.
Vláďa Čejchan jednou vyrávěl o tom, jak se tehdy, v dřevních dobách televize, při plánování vysílání improvizovalo. Nedlouho před Silvestrem prý kdosi přišel s nápadem, že v Redutě vystupují mladí a zajímaví kluci, kteří by Silvestr mohli svými písničkami oživit. Slovo dalo slovo a "kluci z Reduty" se stali součástí přímého přenosu Silvestrovské estrády.
Když přenos skončil, k režisérovi přeběhl rozčilený kameraman Holega s tím, že (parafrázuji) "tenhle kluk, ten Suchý, ten se v televizi už nikdy nesmí objevit, už ho tam nikdy nechci vidět." Co Holegu tak rozčílilo? Byl to způsob zpěvu Jiřího Suchého, který měl tehdy ve zvyku mírně se rozkročit, spuštěné ruce sepnout před tělem, a v rytmu písně se kývat ze strany na stranu. Kdo si pamatuje tehdejší televizní kamery, tak ví, že neměly žádný transfokátor, jen karusel se třemi čtyřmi objektivy, které formátovaly tři základní záběry - velký celek, celek, detail. A právě když Holega Suchého zabíral v detailu, tak ten mu svým kýváním ze záběru neustále unikal.
Tolik historka pamětníka. Vůbec s prvním transfokátorem na obrazovce se český divák mohl seznámit při přenosech ze zimní olympiády v Cortině D´Ampezzo. Kdy transfokátor na kameře dorazil do českých studií, nevím, to by mohli upřesnit nějací technici.
O kameramanu Holegovi jsem slyšel vícekrát jako o někom, kdo stál za televizní kamerou od samých počátků roku 1953. Zemřel poměrně mlád, na rakovinu, která údajně začala nádorem na krku. Mělo se za to, že to byla nemoc z povolání, neboť u prvních televizních studiových kamer musel kameraman neustále hledět do hledáčku, a jeho krk tak byl vystaven záření z přístrojů, které tehdy pracovaly s vysokým napětím (technici upřesní). Kdysi před lety jsem na novém Olšanském hřbitově narazil na jeho hrob, jehož desku zdobila miniatura televizní kamery. Kdo ví, zda bych ji tam ještě dnes našel...
7.4.2013 (zpět na Louč) | předchozí/další |