| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| Koho to dnes ještě zajímá... | příležitostná příloha Louče |
[12.5.2013] 14 - David Krajicek a jeho žáci
Když se do Googlu zadá jméno Krajicek, vyhledávač většinou nabídne wikiportrét Richarda Krajicka, nizozemského tenisty a vítěze Wimbledonu z roku 1996. Já však chci psát o Krajickovi se jménem David J., kterého jsem poznal před jednadvaceti lety, jehož předkové – podobně jako u pozdějšího wimbledonského vítěze – měli české kořeny. David pocházel z Nebrasky, z rodiny hospodského, a kdyby se nedal na novinářskou dráhu, klidně bych si ho dokázal představit za výčepem.
Příliš nezapadal do intelektuálního prostředí prestižní Graduate School of Journalism na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Nosil vlasy sestřižené do podoby, které se v Americe říká „mullet“, v Česku „na Jágra,“ což byl účes obvyklý spíše u popových muzikantů a v té době spojován spíše s lidmi na nižších stupních amerického společenského žebříčku. David jako reportér s bohatými zkušenostmi z praxe vyučoval na Kolumbijské univerzitě praktickou žurnalistiku. Jeho studenti připravovali každý týden osmistránkové tištěné noviny se zprávami a reportážemi posbíranými v ulicích New Yorku. Ty se pak jako bezplatný týdeník s názvem Bronx Beat rozdávaly v obchodech a na veřejných místech sousedního Bronxu.
Přestože neuměl česky, české kořeny Davida Krajicka předurčovaly k tomu, aby se podílel na projektu Columbia-Charles, což byla jedna z více iniciativ na podporu demokracie a svobodných médií ve východní Evropě, které se v USA, ale i v západní Evropě vyrojily po roce 1989. Stáž, kterou jsem v rámci tohoto projektu na jaře roku 1992 na Kolumbijské univerzitě absolvoval, významně zasáhla do mého života, což ovšem není předmětem této vzpomínky.
Obsah projektu byl jednoduchý. Do Prahy měl přijet americký lektor (Krajicek), který bude školit studenty žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. A v opačném směru jeden člen Fakulty sociálních věd (Šmíd) měl odjet do New Yorku na Columbia University Graduate School of Journalism, aby se tady seznámil s metodami výuky novinářské práce, které pak bude ve své další práci využívat.
Do New Yorku jsem dorazil 21. března 1992, ještě předtím, než David vycestoval do Prahy. A tak jsem se mohl seznámit s tím, jak se studenty dává dohromady Bronx Beat, i s jeho kanceláří, která se stala mým pracovištěm na dalších šest týdnů. Pak jsme se rozloučili a setkali až koncem dubna. Výsledkem Krajickova pětitýdenního působení na naše fakultě v roce 1992 bylo tištěné vydání Prague Beat, které, jak tiráž prozrazuje, připravovalo dvanáct studentů, z toho tři zahraniční, a jehož příspěvky se z češtiny překládaly do angličtiny. Redakci vedl student Vojtěch Ort se zkušeností ze stáže v USA, mezi redaktory se kromě jiných objevil Daniel Anýž.
O rok později vyšel Prague Beat už v češtině a na jeho tvorbě se již podílel téměř celý jeden ročník žurnalistického bakalářského studia – napočítal jsem tady 38 jmen. Najdeme mezi nimi současné aktivní novináře (Jakub Dospiva, Jaroslav Plesl, Václav Moravec), ale třeba i politiky (současný starosta Říčan Vladimír Kořen) nebo tiskové mluvčí (Johanna Grohová – MZV).
Tím se dvouletý projekt Columbia-Charles završil. Já jsem po návratu domů vypsal předmět investigativní žurnalistika, který jsem poctivě na Kolumbii navštěvoval. Setkal jsem se však na fakultě s nezájmem, který popisuji v dopise, jenž jsem Krajickovi posílal týden před tím, než se rozpadlo Československo (moje angličtina tehdy nebyla ještě nic moc). Online zdroje – podobně jako v USA Lexis/Nexis – nebyly tady ještě k mání, nemluvě o přístupu k obchodním rejstříkům či hospodářským zprávám. Vodil jsem studenty do Parlamentu, k soudům, ale když studenti zjistili, že shánění a analýza dat je práce obtížná a zdlouhavá, seminář tiše zemřel na úbytě.
A tak vlastně jedním z mála viditelných výsledků mé stáže na Kolumbijské univerzitě bylo odhalení majetkových přesunů v televizi Nova, které se pekly za zády českého regulačního orgánu, ale které CME poctivě zveřejňovala americkému burzovnímu dohledu (viz Loan agreement v tomto dokumentu), a já jsem je vyšťoural. Stalo se tak v prosinci 1996 na webu Neviditelného psa a jeho tehdejší přílohy Britských listů. Pozitivní bylo, že od té doby se někteří čeští novináři naučili používat webovou stránku sec.gov jako zdroj informací o společnostech kótovaných na burze a později tuto praxi přenesli i na vytěžování českého obchodního rejstříku.
Na Davida Krajicka jsem si vzpomněl nedávno, při návštěvě své americké kamarádky a známé, která tehdy na Columbia University také studovala. Jak jsem se dozvěděl, David na univerzitě dlouho nevydržel. Díky němu jsem získal do své slovní zásoby výraz „mumbo jumbo.“ Používal ho, když se mírně opovržlivě vyjadřoval o žurnalistických teoriích a jejich přednašečích na škole. Je možné, že ho práce na škole přestala bavit, nebo jeho praktický přístup k reportování v terénu už nestačil žurnalistice počítačů, mobilních telefonů a internetu. Opustil východ Spojených států, pak prý ještě někde vyučoval a nakonec se dal na spisovatelskou dráhu.
Na Kolumbijskou univerzitu a pobyt v New Yorku rád vzpomínám. Také proto jsem oskenoval něco obrazových materiálů, které mi tu dobu připomínají. O současné kariéře Davida Krajicka jako úspěšného spisovatele kriminálních příběhů se dají nalézt četné informace na internetu, nejlépe na Amazon.com.
|
|
| Tady je David Krajicek s externistou, technickým redaktorem, který mu lámal Bronx Beat. | Toto je Krajickova kancelář, kterou jsem měl šest týdnů k dispozici, s výjimkou dvou dnů, kdy se na Kolumbijské univerzitě vyhlašovaly Pulitzerovy ceny. To vyhlašování probíhá tradičně v sále žurnalistické fakulty, kde je umístěn starý půlkulatý stůl šéfeditora z redakce New York Times. Aby přítomní novináři mohli pohotově o události reportovat, fakulta jim uvolňuje některé své kanceláře. |
 |
 |
| Zde je moje maličkost před vchodem na fakultu, tj. do Graduate School of Journalism. Jedna osobní vzpomínka. Tohle schodiště, kam svítí východní slunce, často v neděli okupovali místní Číňané, kteří sem chodili brzy ráno cvičit tai-či. | Hlavičky newyorského vydání Bronx Beat a dvou vydání Prague Beat. |
 |
 |
 |
| Tiráž Prague Beat z roku 1992. | Tiráž Prague Beat z roku 1993. | Nejen Jaroslav Plesl, ale i Václav Moravec měl v Prague Beat svůj velký článek. |
 Prague Beat z roku 1992 se ještě tiskl v USA |
 |
| 12.5.2013 (zpět Louč) | předchozí/další |