Poté, co jsem se dozvěděl, že zemřel novinář, fejeonista, sloupkař Jiří Hanák, navštívil jsem Wikipedii, abych se znovu přesvědčil, že česká verze se často spoléhá na přežvýkaná data, o jejich úplnosti ani nemluvě. Upřesnění a rozšíření by si například zasloužila hned úvodní věta: "Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení školy působil od roku 1967 jako redaktor časopisu Reportér, po dvou letech však v rámci normalizace musel toto místo opustit a živit se jako dělník."
Jiří Hanák nemohl pracovat v časopise Reportér "po ukončení školy," protože školu ukončil v roce 1962 obhajobou diplomové práce na téma "Vývoj politického komentáře v českém tisku," zatímco časopis Reportér vznikl až v roce 1966. Jiří Hanák byl absolventem nikoli FF UK, ale Institutu osvěty a novinářství (ION), který se v roce 1960 vyčlenil z tehdejší Filosoficko-historické fakulty FHF UK. Studium žurnalistiky přešlo na FHF UK v roce 1953 ze zrušené Vysoké školy politických a hospodářských věd.
(pozn.: V roce 1965 se ION přeměnil na samostatnou Fakultu osvěty a novinářství FON UK, která změnila v roce 1969 své jméno na Fakultu sociálních věd a publicistiky FSVP UK, při normalizaci fakulta zrušena a nahrazena v roce 1972 Fakultou žurnalistiky FŽ UK.)
Co dělal Jiří Hanák „po ukončení školy,“ to je možné zjistit například z bakalářské práce Charakteristika sloupků a fejetonů Jiřího Hanáka Denisy Novákové, obhájené na FSV UK (vznikla v roce 1990 na troskách zrušené FŽ UK) v roce 2010.
V příloze práce, kterou tvoří rozhovor s Jiřím Hanákem, vyplývá, že po studiu se marně pokoušel dostat do Mladého světa, do něhož v době svého studia přispíval, a proto nastoupil do redakce zahraničního vysílání Československého rozhlasu. Právě tady si ho vyhlédl Jiří Ruml, který tehdy vedl časopis Reportér.
Na svůj vstup do redakce Hanák vzpomínal před šesti lety při vzniku současného měsíčníku Reportér. Jeho text není ušetřen nepřesností, tak typických pro pamětníky, kteří se spoléhají jen na svoji paměť, když zde napsal, že "Reportér vznikl v první polovině šedesátých let jako orgán Svazu československých novinářů.“ Časopis Reportér vznikl nikoli v první, ale až v druhé polovině šedesátých let, konkrétně v roce 1966, jako periodikum Svazu českých novinářů a jeho nově vzniklého vydavatelství Novinář. Časopis Reportér vycházel původně jako čtrnáctideník, od ledna 1968 jako týdeník.
V rozhovoru, který poskytl autorce bakalářské práce, Hanák popisuje, jak po zániku Reportéra nejdříve pracoval krátkou dobu jako špatně placený úředník v Poštovní novinové službě. Kvůli nízké mzdě PNS opustil, aby tři čtyři roky vykonával práci zámečníka a svářeče v Technické ústředně spojů. Pak pracoval v zoologické zahradě a nakonec se dostal do obchodního domu Kotva jako pomocný skladník. Tolik jeho vlastní vyjádření. Někteří pamětníci říkají, že těch zaměstnání bylo více.
Wikipedické heslo dále pokračuje: „V roce 1977 podepsal Chartu 77, od ledna 1988 působil v samizdatových Lidových novinách, v jejichž redakci Lidových novin zůstal i po sametové revoluci v listopadu 1989, a to ve funkci zástupce šéfredaktora.“ To jsou nesporná fakta, i když by možná stálo za to poznamenat, že Hanák byl zástupcem šéfredaktora v Lidových novinách jen krátkou dobu, myslím, že jen za dobu šéfování Rudolfa Zemana, možná ještě Jaroslava Veise (snad se sami ozvou).
Pak se však ve wikipedickém heslu opět objevují jen obecné nedatované údaje a informační prázdno. Takže dodávám: Jiří Hanák opustil Lidové noviny začátkem roku 1995, protože „ony nakonec zmodraly do barev ODS a my jsme vlastně všichni odešli.“ Z Lidových novin odešel Hanák do redakce deníku Práce (v rozhovoru: „sčuchl jsem se s Falbrem“), kde vydržel do prosince 1995. Tehdy v listopadu odboráři prodali svůj ztrátový podnik podnikateli z Kladna Vladimíru Stehlíkovi („Potom tam přišel Stehlík. Řekněme, že v pondělí přišel a já jsem byl ve středu ve Slově.“)
Jestliže dle Wikipedie Jiří Hanák „stál u počátku časopisů Týden“, pak to bylo podle mého názoru jen v roli externího autora, kterého si první šéfredaktor Karel Hvížďala do listu přizval. Spolupráce s Týdnem získala na pravidelnosti v roce 1996, když Hanák pracoval v deníku Svobodné slovo. V chřadnoucím a upadajícím listu v majetku krachujícího Chemapolu vydržel do května 1997, pak přešel do redakce deníku Právo.
A opět to chce drobnou opravu pamětnického vyprávění: „…tam mě přelanařil Dostál, bývalý ministr. Mě, Fraňka a Davida Kumermanna. My jsme ale měli podmínku, aby se to nejmenovalo Rudé Právo, což pro nás nebylo přijatelné. Když se název změnil na Právo, přešli jsme sem.“
Jiří Hanák nastoupil do Práva 19. května 1997, Rudé právo změnilo svůj název na Právo už 1. listopadu 1995, takže o nějakém plnění nějakých podmínek nemůže být žádná řeč. V deníku Právo publikoval Jiří Hanák své fejetony a komentáře až do května 2014, tedy celých sedmnáct let, čímž končí moje doplňování chybějících údajů Wikipedie.
Zbytek je dobře znám: Od roku 2016 se Jiří Hanák stal autorem sobotního Posledního slova v Lidových novinách. První sloupek nese datum 23. dubna 2016, poslední sloupek Hanák publikoval 30. května 2020, týden před svou smrtí.
Jiří Hanák odešel do novinářského nebe přesně pět let po úmrtí Ludvíka Vaculíka, jehož místo v sobotním Posledním slovu po roce improvizací zaplnil. Také Ludvík Vaculík psal do posledního dechu. Jeho poslední fejeton spatřil světlo světa 12. května 2015.
x x x
Osobní dodatek:
Že jsem se chtěl stát novinářem, za to může moje o sedm let starší sestra, která studovala novinařinu, a já jsem se v její kariéře šedesátých let zhlédl. A jak už to v takových případech bývá, mladší bratr obdivující starší úspěšnou sestru, bedlivě sledoval také její spolužáky a kamarády.
Pokud si dobře pamatuji, v ročníku denního studia mé sestry Evy Struskové bylo asi třináct studentů. Jedním z nich byl Jiří Hanák. Z těch dalších, kteří s Hanákem studovali, si pamatuji jména: Jindřich Beránek, Helena Červená, Vladimír Jiránek, Agáta Pilátová, Přemek Podlaha, Jitka Pražáková, Marta Šárová. Někteří již zemřeli, jiní jako Jindřich Beránek nebo Agáta Pilátová – jsou stále aktivní, v Syndikátu novinářů i v médiích.
Pro později narozené: ano, Vladimír Jiránek nestudoval žádnou výtvarnou akademii, ale žurnalistiku, i když nikdy praktikujícím novinářem nebyl – diplomová práce: „Z počátků české politické karikatury.“
BTW: také Přemek Podlaha si už na studiu vybral svůj obor: diplomová práce: „Zemědělské noviny v období zakládání Jednotných zemědělských družstev.“
Závěrem postesk: Každá renomovaná vysoká škola se chlubí seznamem svých absolventů, který má k dispozici. Pokud vím, takový jmenný přehled rozdělený do jednotlivých školních roků na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, který je součástí Fakulty sociálních věd FSV UK, chybí.
Co se ale dá dohledat, to jsou bakalářské a diplomové práce, jejichž data naznačují, kdo ještě mohl s Jiřím Hanákem ve stejné době studovat. Byli mezi nimi například Jiří Černý, Jiří Dienstbier, Duňa Havlíčková, Milan Syruček, Želmíra Živná, Eda Kriseová. My dříve narození dobře víme, o koho jde. Jestli to vědí i ti narození později, netroufám si odhadovat.
x x x
P.S. 7.6.2020:
Škoda, že vzpomínkový text Jaroslava Veise v LN je za platební bránou.
Dodatek 8.6.2020:
Veisův článek "Jirka už Poslední slovo nenapíše" je možné získat v plném znění na pressreader.com.