[28.11.2020]    43 - Holky z naší školky a jeden pamětnický příběh

Na začátku byl můj omyl. Nebo ještě předtím jeden tweet Filipa Rožánka, který sociálním sítím nabídl odkaz na české předlistopadové hity dua Rezek/Zagorová nazpívané anglicky.

„Mezi mé oblíbené hudební bizáry patří anglické verze českých popových hitů nazpívané pro takzvaná exportní alba (převážně pro země RVHP). Do světa je posílal podnik zahraničního obchodu Artia. V roce 1979 vznikla třeba Rainbow Fairy alias Duhová víla. (…) Na četná přání, která nikdo nevyslovil, ještě bonus (Holky z naší školky)“

Chtěje se pochlubit svými vzpomínkami, jsem komentoval: „To byste se divil, kolik tahle skladba jako orchestrálka bratrům Ormům vydělala v USA peněz ještě před rokem 1989...“ Načež se mi dostalo od Filipa Rožánka studené sprchy: „Ale tohle složil Vágner.“ Nezbylo než přiznat porážku a omylnost své slábnoucí paměti, nicméně jsem cítil potřebu omyl vysvětlit. A tak jsem napsal:

„Aha, tak to jsem ulít. Vzpomněl jsem si totiž na setkání s Andrew Poncicem, firma Apon Records, před třiceti lety, který dovážel do USA českou muziku, také bratry Ormovy, Moravanku, folklor apod. A ten mi říkal, že Holky z naší školky mu hodně vydělaly. Takže sorry, mea culpa :-(„

Jistého zadostiučinění se mi dostal od Rožánka v tweetu: „To se nevylučuje, Vágner v médiích zmiňoval, že to prodal do USA jako výtahovou melodii, takže to možná taky šlo přes Apon Records :)“

Ano, v Americe to byla výtahová melodie. Oddechl jsem si, že můj omyl má přece jenom nějaký fakticky základ. Jenomže mi vadilo slůvko „taky… přes Apon Records.“ Že by se to dostal do Ameriky přes Artii, jak by se dalo odvodit z Rožánkova tweetu? Začal jsem pátrat na webu. Například v Aha! z března 2012 Hložek a Kotvald poté, co si postěžovali, že „pro zpěváky to nebyl zrovna zlatý důl, celý výdělek do listopadu 1989 činil 17 500 korun!“, citovali také slova Karla Vágnera: „Měli jsme za to kulový“.

Vrtalo mi hlavou, jak to je s tím Vágnerovým „Měli jsme za to kulový“? A tak jsem se vydal po stopách své vzpomínky na Andrew Poncice. Poprvé jsem se s ním setkal ve veletržní hale filmového a televizní trhu MIP v Cannes v květnu 1988. Bylo to ve stánku Telexportu, který zde nabízel československou televizní produkci. Kolegové z TEXu mi později vysvětlili, že s Andrew Poncicem a jeho firmou Apon Record spolupracují, lépe řečeno Poncic spolupracoval s Telexportem, jehož stánek na MIPu využíval jako meeting point pro svá jednání. Když nebylo co na práci, dali jsme řeč o jeho byznysu s Československem. Parafrázuji:

„Když jsem jako americký občan přijel do Československa, hledal jsem muziku pro svoji firmu, která zásobovala východoevropské krajanské komunity. Když jsem začal obcházet zdejší hudebníky a orchestry, všichni se na mě koukali jako na mazaného Američana, který je chce napálit, protože jsem od nich tu muziku chtěl zdarma. Jediný, kdo mi tehdy poskytl licenci, byl BROLN (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů - mš). Jenomže když pak začaly do Prahy chodit tantiemy v dolarech, tak se to rozkřiklo a při příštích návštěvách mi dali licenci další muzikanti. V Americe je teď populární hlavně Moravanka, ale dobře se tu chytly také Holky z naší školky…“

Jak jsem se dále dozvěděl, firma Apon Record tehdy v 80. letech žila především z obchodu s krajanskými komunitami, pro něž rozmnožovala a rozesílala na kazetách hudbu z vlasti jejich předků. Kromě toho firma prodávala licence rozhlasovým stanicím. Na můj dotaz: „Copak americká rádia hrají takovou muziku?“ Poncic odpověděl: „To byste se divil, kolik je na středozápadě lokálních rádií pro krajany a pro lidi, kteří přišli z východní Evropy.“

S Poncicem jsem se ještě jednou setkal v 90. letech (oprava 8.12.: bylo to až někdy po roce 2002, kdy Balvín už nebyl ředitelem ČT a zařídil si vlastní PR firmu) při jakési obchodní PR akci organizované Jiřím Balvínem. To už jsem znal pozoruhodný příběh Andreje Pončiče z východního Slovenska, který jako pilot československé armády uletěl na Západ a tam se dal do služeb US Army, létal prý i v korejské válce. Když v 35ti letech americkou armádu opustil, založil na Long Islandu firmu Apon Record, která nahrávala a distribuovala hudbu pro krajany a emigranty z východní Evropy. Do Československa se odvážil až po promlčení či vymazání svého trestu za dezerci.

To všechno jsem znal v hrubých obrysech, které mi zaostřil ten neuvěřitelný zdroj informací, kterým je dnes internet a web. A tak jsem našel jak informaci o značce Apon , jakož i o dalších v USA propadlých trade marks, mezi něž patří i Supraphon. Zjistil jsem také, že webová stránka aponrecordcompany.com nefunguje, protože firma evidentně zanikla, zatímco jiná firma Apon Records (se „s“ v názvu na konci, že by to Andrew někomu prodal?) distribuuje hudbu z indického Asámu.

Především jsem se však dozvěděl, že Andrej Pončič, východňár z vísky Jovsa, možná Rusín, možná Ukrajinec, možná už pilot Slovenské armády, ale zcela určitě Československé armády, který sloužil i v US Army, letos v lednu zemřel ve věku 97 let.

A jak to bylo s melodií Holky z naší školky, která se jako výtahová hudba uchytila v USA? Zde se mohu opřít o citaci z článku Josefa Rauvolfa v týdeníku Instinkt (17. 5. 2007): „Karel Vágner ji také, v orchestrální úpravě jako „hudbu do výtahů“, vydal v USA a dodnes mu chodí honoráře." Takže zřejmě jsem měl s tantiémami za Holky z naší školky pravdu, i když jsem si popletl autora. Možná nebyly tak velké, jaké inkasoval Karel Svoboda za Včelku Máju, ale když neprší, tak alespoň kape.

P.S. Málokdo ví, že to byl Karel Vágner, který ve spolupráci s dramaturgyní Dagmar Kotmelovou protlačil přes odpor některých lidí z dětské redakce do Československé televize animovaný seriál o Šmoulech. Psal jsem o tom na Louči před devíti lety.

P.P.S. Neodpustím si ještě jeden zážitek z Cannes. Za Slovenskou televizi byl v tehdejší delegaci na MIP Cannes jeden redaktor z Bratislavy, jehož jméno si už nepamatuji. Ale pocházel také z východního Slovenska. Bylo téměř neuvěřitelné, že když se dal do řeči s Andrew Poncicem, tak oba pánové z rozdílných generací byli schopni po čtyřiceti letech se východňársky domluvit a nalézt společné známé od Michalovců a Sniny.