Přestože tím možná až příliš odhaluji své vzdělanostní ledví, oskenoval jsem některé stránky svého studijního indexu z let 1965-1970 a napsal k nim komentář. Tento seriál jsem kdysi měl umístěný na serveru bloguje.cz, ten však zanikl. Bylo mi líto nechat jeho stránky ladem a tak jsem je přenesl do rubriky "Koho to dnes ještě zajímá" na Louči.

První stránka mého indexu s prvními známkami. Tu úplně první zkoušku jsem skládal u Jana Zelenky, pozdějšího šéfredaktora Květů (od roku 1967) a ředitele Československé televize (od roku 1969). Zelenka v té době pracoval v ČTK, kam nastoupil po svém pádu a odvolání z místa šéfredaktora Večerní Prahy, kterou v roce 1955 zakládal, na fakultě byl jako externista. Ten pád z pozice šéfredaktora způsobily jakési Zelenkovy morální poklesky (snad manželská nevěra, rozbíjení cizího manželství či něco podobného, co strana tenkrát netolerovala) a v ČTK se pak podílel na vzniku ekonomického PR zpravodajství Made in publicity.

Po odchodu Zelenky do Květů a z fakulty předmět Metodika redakční práce převzal tehdejší asistent Jan Barták, který triviality organizování redakční práce později přivedl k dokonalosti množstvím vydávaných skript, která ho dovedla až k profesuře (publikační plodnost Jan Barták předvádí i dnes – ovšem na poli personalistiky – viz databáze Národní knihovny http://www.nkp.cz).

Pamatuji se, že jsem tehdy ještě neovládal metodu "okecávání" tématu, která někdy pomohla překlenout propast mezi tím, co přednášející chtěl slyšet, a co jsem mu mohl nabídnout já. Tu výbornou od Zelenky jsem však nakonec dostal díky německému týdeníku Der Spiegel, který jsem znal i jako čtenář, a který jsem Zelenkovi popsal se všemi detaily, včetně tehdy unikátní spiegelovské metodě práce s archivy. Když mi Zelenka zapisoval známku do indexu, poznamenal: "V té teoretické části to bylo slabší, ale já si více cením praktických znalostí - máte to za jedna."
(Jen tak na okraj - s dr. Janem Zelenkou, mým pozdějším šéfem v Československé televizi, jsem se naposled tváří v tvář sešel někdy v červnu 1989, v salonku na Kavčích horách, kde nového ústředního ředitele Libora Batrlu uváděl do funkce tehdy ne příliš známý místopředseda vlády Marian Čalfa.)

Na této první stránce indexu se objevují jména Klimeš, Štorkán, Hladký, lidí ze zakladatelské generace fakulty, která se z novinářské katedry na FFUK přes Institut osvěty a novinářství (ION) propracovala na rovnoprávnou Fakultu osvěty a novinářství (FON), aby se stala Fakultou sociálních věd a publicistiky (FSVP), než se v roce 1972 "znormalizovala" na Fakultu žurnalistiky (FŽ), jež zanikla v roce 1990.

Hodnocení "dobře" od Miroslava Hladkého je třeba připsat mému mylnému přesvědčení, že jako vyučený sazeč, který strávil v tiskárně pět let, toho budu vědět o polygrafii dost, abych u zkoušky uspěl. Šel jsem tedy na zkoušku z voleje, aniž jsem prostudoval zápisky z přednášek. Nepochopil jsem, že při zkoušce nešlo ani tolik o polygrafii a praktické znalosti, jako o teorie grafické úpravy periodik, z nichž si nepamatuji vůbec nic, a které mi také nikdy k ničemu nebyly.

U Štorkána jsem to měl víceméně dobré, žánry mě bavily, ke konci studia jsem dokonce jeden semestr Štorkánovi asistoval.

Pokračování příště...

24.10.2018 (zpět Louč)

archiv