| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| Koho to dnes ještě zajímá... | příležitostná příloha Louče |
[24.10.2018] Vzpomínky z indexu 5
Dnešní univerzitní studenti na některých školách už nemají index - písemný výkaz o studiu, protože se všechno ukládá do počítačů.
Elektronická databáze studijního informačního systému SIS https://is.cuni.cz/studium sice usnadňuje komunikaci pedagoga se studenty a naopak, zcela určitě spolehlivě uchová studijní výsledky na příslušných serverech a počítačích, nicméně dnešní studenti nikdy nebudou moci po letech listovat knížečkou plnou známek a podpisů a vzpomínat na osobnosti, se kterými se při studiu setkávali.
Vedle podpisů, které jsem komentoval už v předchozím listování indexem, Hladký, Kovařík, je tady jeden podpis nový: Lubor(?) Pok. Kromě toho, že přednášel na fakultě, pracoval v dětské redakci v televizi. Byl to typický televizní praktik, který svoje praktické zkušenosti dokázal zabalit do obecnějšího teoretického rámce. Z televize byl po roce 1968 vyhozen, po roce 1989 se sem pokusil vrátit, ale neúspěšně.
Možná, že bych měl připomenout naší "psycholožku" paní Paurovou, které možná vděčím za přijetí na fakultu. Dostal jsem se sem totiž až na odvolání. Neměl jsem žádnou praxi, žádnou tlačenku, prostě vyučený sazeč s maturitou, který právě končil vojnu. To, že odvolací komise rozhodla v můj prospěch, si vysvětluji také tím, že komise možná přihlédla i k písemným výsledkům přijímacím zkoušky, jejichž součástí - tehdy poprvé při přijímacím řízení na podnět paní Paurové - byl také text inteligence. I když si myslím, že ty testy zase tak moc důležité nejsou, dosáhl jsem tehdy docela vysokého čísla, něco kolem 130.
Rovněž jméno Václav Lamser stojí za pozornost. V roce 1969 vydal v Akademii knihu Komunikace a společnost: Úvod do teorie společenské komunikace. Protože však krátce na to emigroval, tato kniha se stala libri prohibiti. Dostal jsem se k ní až po roce 1989.
K podpisům doktora Poka – viz předchozí stránka indexu. Tuto stránku jsem si vybral hlavně kvůli podpisu Pavla Vantucha. Razítko "Prozatímní zápis" ukazuje, že jsem semestr uzavíral se zpožděním. Není divu, měl jsem jiné starosti, právě jsem se ženil.
Vzhledem k tomu, že jsem v té době už externě pracoval v televizi, považoval jsem za zbytečné chodit na předmět Střihová technika a skladba, ovšem zápočet jsem potřeboval. Zařídila mi ho televizní střihačka Míša Šprachtová, provdaná Neffová, která se za mne u Vantucha přimluvila. Bylo dohodnuto, že přijdu na přezkoušení, Vantuch mně položí otázku, proč má film po straně dírky, a já mu odpovím: aby jimi mohl foukat vzduch. Tak se také stalo a já zápočet dostal. Pavla Vantucha jako televizního střihače a režiséra snad není třeba představovat. Už tolikrát se objevil v titulcích (například u pořadů s Karlem Čáslavským), že ho musí znát snad každý televizní divák. Bohužel, už také není mezi námi.
O jeho bývalé ženě, viz starší příspěvek z této vzpomínkové rubriky.
Pokračování příště...
| 24.10.2018 (zpět Louč) | archiv |