Doporučení č. 1147 (1991) Parlamentního shromáždění Rady Evropy

přijaté na 43. řádném zasedání dne 22.4.1991 o parlamentní odpovědnosti za demokratickou reformu vysílání

1. Výbor pro kulturu a vzdělávání uspořádal v říjnu 1990 v Praze své druhé kolokvium o audiovizuální spolupráci mezi Východem a Západem, jehož tématem byla parlamentní odpovědnost za demokratickou reformu vysílání.

2. Situace rozhlasového a televizního vysílání a přístup k této problematice se mění jak ve východní, tak v západní Evropě. Na Západě jsme svědky působení vlivů nových technologií, nových forem komerčních aktivit a dimenzí vysílání, jež překračuje hranice; zatímco na Východě politické změny smetly 40 let totalitní ideologie a zanechaly za sebou právní vakuum. Tato situace vede k současnému novému rozboru vysílání v Evropě.

3. Rozhlas a televize mají ohromný vliv na veřejné mínění. V demokracii mají vysílatelé (broadcasters) značnou moc, jež vyplývá ze svobody projevu a z neexistence cenzury, a musejí nést odpovědnost za svoje počínání. Parlamenty, které reprezentují regionální, politické a kulturní názorové proudy, a které se řídí dlouhodobými celostátními zájmy, musejí nést konečnou odpovědnost nejen za vytvoření zákonných předloh, v jejichž rámci jsou rozhlas a televize organizovány, ale také za přijetí opatření, která zaručí jejich realizaci.

4. Neexistuje jediné řešení toho, jak organizovat rozhlas a televizi. Modely se různí v každé zemi a jsou předmětem pokračujícího procesu průběžných úprav. Nicméně z omylů minulosti se lze mnohému naučit. Země střední a východní Evropy by měly být zahrnuty do celoevropské spolupráce a do diskusí o těchto otázkách. Také by měla být - jak na dvojstranné, tak na mnohostranné základně - poskytnuta pomoc každé zemi při procesu vytváření modelu, který by nejlépe vyhovoval její konkrétní situaci a daným omezením.

5. Základním problémem, před který jsou nové demokracie ve střední a východní Evropě postaveny, je hledání audiovizuálního systému, který by nahradil dosavadní centralizovaná a politicky kontrolovaná média. Nicméně alternativou by neměla být ničím nespoutaná privatizace a kompletní liberalizace, protože by to mohlo vést ke zničující soutěži o exkluzivní práva nebo dokonce o monopol. Aby se tomu zabránilo, je naléhavě třeba, aby právní vakuum vzniklé po kolapsu totalitních systémů se naplnilo koncepcemi vysílání sloužícího veřejnosti (odděleného od veřejného vlastnictví), koncepcemi pluralismu, nezávislosti a vyváženosti.

6. Další problémy, které jsou společné většině systémů vysílání ve střední a východní Evropě, jsou:

I. Vývoj právních, organizačních a finančních struktur sloužících vysílání není v souladu s rozvojem demokratické společnosti a tržního hospodářství v těchto zemích.

II. Jejich současná ekonomická situace a malý rozsah trhu nedovoluje, aby reklama hrála větší úlohu při financování vysílání.

III. Existují zde problémy jazyků a menšin.

IV. Je zde nedostatek kvalifikovaných profesionálů, zvláště na úrovni řízení a managementu, kteří by nahradili dosavadní rozhlasový a televizní personál, jenž se zkompromitoval tím, že souhlasil s někdejšími ideologiemi.

V. Jejich vybavení je zastaralé nebo špatně obsluhované.

VI. Chybí zde možnost odbytu v západní Evropě.

7. Vědomo si těchto problémů Shromáždění je přesvědčeno, že bude užitečné definovat následující základní principy, které by parlamenty v Evropě měly brát v úvahu při revidování legislativy týkající se vysílání v demokratické společnosti:

I. Úlohou systému vysílání je zajišťovat informace, vzdělání a zábavu co možná nejširšímu publiku v souladu s principy svobodného toku informaci, svobody projevu a lidských práv.

II. Informační a vzdělávací role vysílání jsou tím, čím tato veřejná služba zajišťuje veřejné dobro. Mělo by být uznáno, že funkce vysílání sloužícího veřejnosti může být ve vhodných podmínkách plněna veřejnoprávně i soukromě organizovanými entitami. Je na parlamentu, aby stanovil cíle, aby schválil vysílatelům fondy, nezbytné k dosahování těchto cílů, a aby prověřoval, zda je jich dosahováno efektivně. Je na státu nebo na vládě, aby zajistily prostředky a mechanismy pro výkon těchto rozhodnutí a je na profesionálních odbornících, aby vytvářeli programy, jež tyto požadavky uspokojí. V ideálním případě by měla být audiovizuální scéna smíšená a měla by obsahovat sektor veřejné služby, komerční sektor a lokální a regionální komponenty.

III. Nelze však spoléhat na samotné působení tržních sil při zajištění vysílání sloužícímu veřejnosti. Výhradně komerční cíle a cíle veřejné služby jsou ve vzájemném protikladu; cílem komerční služby je vydělat peníze a proto tyto společnosti potřebují pořady, cílem veřejné služby je zajišťovat službu ve formě pořadů a proto vysílatelé potřebují peníze. Vysílání veřejné služby by se mělo vyhýbat přímé soutěži o vyšší procenta sledovanosti na úkor programové kvality.

IV. Při plnění svých cílů by měly být rozhlas a televize odpovědné orgánu nezávislému na vysílání a nezávislému na vládě, ve kterém by byly zastoupeny relevantní regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy, a který by sám byl odpovědný (ovšem nepřímo) parlamentu.

V. Tento orgán by měl zajistit transparentnost vlastnických poměrů a rozhodování ve vysílání a měl by bránit škodlivé koncentraci médií.

VI. Orgán by měl zajistit pluralismus přinejmenším na úrovni celkového mediálního prostředí.

VII. Měl by též sledovat programové standardy. Směrnice nebo kodexy chování pro uvádění zpravodajství, politických názorů, pro prezentaci násilí atd., by měly být sestaveny předem parlamentem v dohodě s vysílateli uvádějíce v soulad práva vysilatelů na svobodu projevu s právem veřejnosti na informace. Cenzura by měla být nahrazena odpovědností.

VIII. Regionální vysílání má hrát důležitou úlohu v rámci celostátního systému, obzvláště pokud je v něm zahrnuto právo menšin na sebevyjádření. Mělo by být chráněno, aby uchovávalo regionální identitu a kulturní dědictví, ačkoliv následné finanční obtíže by neměly být opomíjeny.

IX. Vysílatelům by měla být zajištěna nezávislost bez ohledu na jejich zdroje financování, obzvláště pak diverzifikací těchto zdrojů, včetně koncesionářských poplatků, reklamy, předplatného a prodeje služeb, k tomu ještě státních dotací, pokud jsou nezbytné, na celostátních nebo regionálních úrovních.

X. V prostředí rostoucí interaktivnosti médií je užitečné brát v úvahu zásady zakotvené v Evropské konvenci o vysílání překračujícím hranice.

8. Pražské kolokvium bylo příspěvkem Evropského parlamentu k celkovému přístupu, vedle pomoci expertů, jež byla poskytnuta Radou Evropy na mezivládní úrovni, při vytváření návrhů nové legislativy ve státech střední a východní Evropy. Shromáždění proto doporučuje, aby Výbor ministrů věnoval velkou pozornost pokračování této aktivity.

9. Spolupráce, obsahující vzájemné kontakty a tam, kde je to vhodné, i výměny, by měla pokračovat na všech úrovních - parlamentní, vládní a profesionální - protože nové systémy nelze zavést jedním rázem a nové způsoby uvažování potřebují čas k tomu, aby se rozvinuly.