Text projevu prezidetnta Petra Pavla při oslavách Dne vítězství 8. května 2024

Vážení ústavní činitelé, vážení veteráni, vážení hosté, dámy a pánové, vojáci. 

Před 79 lety skončila Druhá světová válka, dosud nejkrvavější a také nejničivější konflikt v dějinách lidstva. Miliony životů nevinných civilistů a nepředstavitelné materiální hodnoty byly zmařeny jen kvůli zvrácené ideologii rasové nadřazenosti a její ambici ovládnout svět. Ale také díky oběti milionů civilistů a vojáků, kteří se aktivně postavili na odpor zlu, mohly další generace prožít své životy v míru. Dnes si je všechny společně připomínáme a tím také to, jak draze byla vykoupena naše svoboda. Svoboda, která rozhodně není samozřejmostí. 

O to výrazněji vystupuje do popředí historický paradox. Rusko tehdy Sovětský svaz, který byl podstatnou součástí spojenecké koalice, která bojovala proti agresi a nakonec ji porazila, se dnes samo stalo agresorem a rozpoutalo na evropském kontinentu válku, která si nijak nezadá s tou Druhou světovou svoji ničivostí, a to jak na životech, tak na materiálních hodnotách. Můžeme tu vidět už více než dva roky každý den, jak se konflikt vyvíjí v neprospěch Ukrajiny. Naproti tomu poražené tehdy nacistické Německo se stalo po hluboké reflexi demokratickou zemí, která podporuje mír a stabilitu v Evropě a pomáhá i v širším okolí. 

Válka na Ukrajině je těžkou zkouškou pro celou Evropu a pro celý svět. A o to více je zřejmé, že bez podpory a bez spojenectví v dnešní době válce nedokáže nikdo čelit sám. V tomto kontextu vstup České republiky do NATO, jehož 25. výročí se letos také připomínáme, znamenal na cestě k zajištění naší bezpečnosti zcela přelomovou událost. 
Jsme zemí, která má velmi negativní historickou zkušenost s rozpínavostí některých našich bližších i vzdálenějších sousedů a opakovaně kvůli naplno naplňování jejich ambicí, přišla o naději na svobodný a svébytný rozvoj. Proti nacistické agresi a později také proti sovětské okupaci jsme ve dvacátém století stáli sami. Roky 1938 a 1968 jsou pro nás stálou připomínkou, jaké to je být obětí a jak hluboké byla naše ponížení. 

Vstupem do NATO nejen Česko, ale celá střední a východní Evropa dosáhla těch nejvyšších bezpečnostních záruk v celé naší historii. A vnímáme, jak je to důležité především dnes, kdy situace ve světě se stále komplikuje a zhoršuje. Společně s našimi aliančními partnery jsme bezpochyby silnější A je také zřejmé, že investovat do obrany do bezpečnosti je tou nejlepší zárukou naší bezpečnosti a bezpečnosti našich sousedů i do budoucna. Bohužel nežijeme ve světě, který by byl bezpečným místem. A je proto důležité, abychom tyto výdaje byť nejsou malé, vnímali jako investici do bezpečnosti naší i našich dětí. 

Jsem hrdý také na to, že Česká republika nepolevuje v pomoci Ukrajině. Její obránci si zaslouží náš respekt a veškerou pomoc a je správné si v této situaci připomenout argument, který zdůrazňoval i můj předchůdce Václav Havel. A sice, že lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku, je přesně tím, co otevírá dveře zlu. A je správné si také připomínat, že obranyschopnost a odolnost v naší země a našich spojenců není jenom záležitostí armády nebo ozbrojených sborů, ale že je věcí celé společnosti. 

Je zřejmé, že člověk vydrží mnoho, pokud má vůli a správný cíl. Naším cílem je žít v míru a v bezpečí, ale bezpečí a svoboda nebyly nikdy zadarmo a nenastanou jenom tím, že je budeme chtít. Musíme pro to hodně udělat a někdy také obětovat. Někdy je to drahé, někdy je to bolestivé. A někdy to také vyžaduje oběť nejvyšší. A právě proto si dnes připomínáme oběti těch, kteří se zasloužili o to, že můžeme dnes žít v míru, čest jejich památce. Děkuji vám za pozornost.

x