Daniel Kaiser

Na jižní Moravě žije hojně čtený bloger, jehož práce je - konstatují demoskopové například z agentury STEM - změřitelná v preferencích politických stran. Jmenuje se Daniel Sterzik, známější je pod svým blogerskym pseudonymem Vidlák. Od letošního března je předsedou hnutí Stačilo!, levicové platformy, jejímž podvozkem je vedle zbytků národních socialistů a dalších především KSČM. Podřadné postavení, do něhož se vůči blogerovi ze Znojemska druhá nejstarší česká strana dostala, špatně snášel místopředseda KSČM Jiří Dolejš - a už ve straně není. S tím, jak se Stačilo! zabydluje nad pětiprocentní hranicí v průzkumech, stal se i Vidlák zájmovou osobou pro česká média.

Jste kritik stávajících poměrů. Co je podle vás téma, kde to vládní tábor nejvíc pokazil?

Válka na Ukrajině. Respektive že se z ní mohl stát spouštěč dějů v naší společnosti s takovými důsledky, že koho nezvedla doba covidová, tak toho zvedla válka.

Česká vláda přece jen tu válku nerozpoutala.

To ne, ale v podstatě se k ní připojila. Orbánovská cesta by byla lepší. Maďaři říkají: Není to naše válka, stavějí se k ní trochu stylem: Tam se někde bijí Slovani mezi sebou, s tím nechceme nic mít, my si chceme jen pohlídat naše zájmy. Až takový přístup my bychom zaujmout nemohli, přece jenom jsme s východem a východními Slovany víc spjati. Ale u nás to bylo úplné těšení se na válku, protože my přece chceme porazit Rusko, chceme revanš. Konečně, když už jsme se v roce 1968 nebránili, protože jsme byli málo stateční, konečně napravíme historickou křivdu. Myslím, že tohle pojetí je špatně a že na něj doplatíme. Ono pustit se do války, kterou prohrajete, má vždycky blbé důsledky. Tady jsme s Ruskem v prohrané válce od začátku. Myslím, že Fialova vláda vsadila na válku; a jako obvykle, když někde vypukne válka, vyhřezne možná i to nejlepší, ale zaručeně to nejhorší v národě. Vyhřeznou všichni dávní démoni, všechny schované příšery. A ty i v tomto případě vylézají. Důsledkem vládní sázky na válku je určitá fašizace české společnosti.

Kde ve společnosti tu fašizaci české společnosti spatřujete?

Kdybych to měl personalizovat, tak jmenuji na příklad plukovníka Foltýna. Ale je to obecnější, stačí pohled na sociální sítě, kam až to došlo. Pamatuji si na bombardování Jugoslávie v roce 1999, kdy taky běžely emoce a kdy já jsem byl na straně Srbů proti NATO - ale tenkrát ještě diskuse byla možná a směly se zastávat oba postoje. Ano, byla o něco vyhrocenější polemika, ono taky když někde padají bomby, to si vyhrocenější polemiku zaslouží. Ale neničilo to vztahy, neničilo to rodiny. Dnes válka rozštípává společnost, Proto taky souhlasím s premiérem, že jsme ve válce. Fakt jsme. A když jste ve válce, potřebujete naladit obyvatelstvo jedním směrem, nepotřebujete ve společnosti dva názory, nechcete v ní kverulanty a rozvraceče vašeho svatého úsilí.

Vy sám jste z půlky Ukrajinec.

Ano, od maminky. Ona je z Volyně, ale nikoli volyňská Češka. Normální etnická Ukrajinka.

Jak se na válku dívá ona?

V podstatě jako já. Považuje ji za strašlivou katastrofu pro ukrajinský národ, do které se ovšem i ten ukrajinský národ trochu dostal sám. Mně nemusí nikdo nic říkat o banderovských tendencích, já je mám v rodině. Maminka nejhůř nese to, že byl vypuštěn z lahve džin Stěpana Bandery, už dlouho před válkou, a ten samozřejmé už nejde vrátit zpátky. Máma je sama ze sedmi dětí a prakticky všichni její sourozenci měli taky po šesti až sedmi dětech, Mám tedy na Ukrajině asi padesát přímých bratranců a sestřenic s jejich manžely a manželkami je to sto nejbližších příbuzných. Poženili a povdávali se i s tím banderovským elementem. Takže to fakt vidím zblízka.
Nevím, jestli je to moje výhoda, ale jak v 90. letech na Ukrajině panovala bída, tak se moje příbuzenstvo rozptýlilo po celém světě. Nejvíc v postsovětském prostoru, ale část je i v Americe, v Německu. A čím jsou ti příbuzní, tak říkajíc od stejné babičky, od Ukrajiny dál, tím rozdílnější postoje k válce. Ti, kdo zůstali, jsou daleko víc proukrajinští. Pamatuji se jak v roce 2014 rozhorlená teta, jako kdyby Putin Krym ukradl snad jí osobně. Uměla to líčit s takovým důrazem, jako kdyby na Krymu přišla o deset tisíc hektarů půdy. Ovšem už bratranci, kteří se třeba ocitli v Rusku, to vidí přesně opačně. Vidí důvody, pro které Rusové na Ukrajinu vtrhli. Já taky vidím začátek konfliktu v pozvánce Ukrajiny do NATO roku 2008. T tehdy vznikla železná logika, která ještě měla na cestě několikrát výhybku, kdy se dalo odbočit, ale neodbočilo se, a nakonec na válku došlo. Čímž rozhodně neříkám, že bych měl radost z Putinova rozhodnutí vyřešit to posláním vojska.

Tím rozhodnutím tedy největší, přímý kus zodpovědnosti nese Putin, souhlasíte?

Bez debat. Ale podle mě je to v podstatě konflikt mezi Spojenými státy a Ruskem, klasická proxy válka. Jaderné velmoci jinou než proxy válku podnikat ani nemůžou. A musejí ji vést salámovou metodou - můžete si dovolit jen takové kroky a tak velké zábory, kdy ještě protivník nepoužije jaderné zbraně. Druhá strana se ptá: Stojí za to kvůli tomuhle kousku země odpálit atomovky a zahubit lidstvo? Myslím si, že oběma stranám této proxy války se to nakonec vymklo z rukou, že ani Rusové, ani Američané, netušili, že bude válka tak rozsáhlá, dlouhá a zničující a že do ní budou investovat tolik peněz, až už z ní dnes skoro nevede cesta ven.

A kde je tu Evropa?

Pro Evropu nemožnost najít cestu ven platí ještě víc. Nakonec v USA byl zvolen Trump a běžní Američané, jak vidno, na Ukrajinu celkem hladce zapomněli. Nemám pocit, že by z Ameriky znělo lidové volání: Musíme stát za Ukrajinou. Už je to zapomenuté, jako Vietnam, jako Afghánistán. Další dobrodružství, které se zkusilo, další dobrodružství, které skončilo. A jako obvykle hegemon přenáší důsledky svého posledního dobrodružství na ostatní. Z klasické proxy války Rusko-Amerika se začíná stávat proxy válka Rusko-Evropa. A kurňa, půlka mého příbuzenstva z Ukrajiny tím opravdu trpí, ti jsou zasaženi úplně nejvíc.

Kde ten vývoj vyplavil českou vládu? Myslíte, že teď má představu, jak dál?

Je bezradná. Oni trochu skočili Američanům na lep. Bidenova administrativa jim slíbila vítězklnou válku a tak se nalodili. Tady bych hledali důvod, proč Petr Fiala hned na začátku války jel do Kyjeva. Oni si fakt mysleli, že jim to pomůže. Mluvili o rekonstrukci Luhanské oblasti, porcovali medvěda, než z toho Američané jednoho dne vycouvali. Přičemž tohle naši mohli vědět předem. Nikdo z nich neměl právo tohle nevědět, že takhle přece vypadají všechny americké konflikty: vlítnou do nějakého existujícího konfliktu, povzbudí jednu stranu, té pomůžou, a když pak usoudí, že náklady jsou vyšší než možné benefitv, tak své dosavadní chráněnce nechají, ať si tím neštěstím nějak poradí sami.

V jakých jiných ohledech se ještě projevuje válečná fašizace české společnosti?

Odmítnutím diskuse jako takové. Po něm nastupuje dobře známá cancel culture: oponenty dehonestovat a vytlačit z veřejného prostoru. Teď pozorujeme další fázi. Jak se geopolitická situace začíná obracet, může najednou za veškeré neúspěch, vlády, za vývoj na frontě kdo? Dezolát. Ale to přece není pravda. Petr Fiala se nikdy neocitl ve vládní krizi, vždycky disponoval parlamentní většinou. Veškeré kroky udělala vláda, protože je udělat chtěla, nikdo je k ničemu nenutil. Nestalo se jim, že by vlak s municí vykolejil kvůli partyzánské činnosti, že by v Pardubicích vybuchla munička, nic. Kromě ní samotné českou vládu nikdo neomezoval. A přesto teď jako by z veřejného diskurzu vyplývalo, že za veškeré neúspěchy a za neoblíbenost Fialy můžou nějací štváči ze sociálních sítí.

Mně se zdá, že česká debata už má jasno potud, že za špatný výsledek války může Trump. Válka byla málem vyhraná, Rusko těsně před zhroucením, a Trump nás z nějakých nepochopitelných důvodů připraví o vítězství.

Přesně takhle se fašizovala německá společnost po první světové válce. Němci do roku 1918 věřili, že válka je skoro vyhraná, ještě na jaře vedli ohromnou ofenzívu. Ten pocit zaznamenal ve svých knihách plasticky Remarque: Jsme kousek od vítězství, a najednou je z vítězství kapitulace. A kdo za to může? Židi. Dýka do zad německé armády. I tehdy za porážku mohli ti, kdo za války neměli nejmenší šanci ovlivnit její průběh.

Čekáte u nás nějaký velký zvrat v chápání rusko-ukrajinské války?

Pod impulzem nějaké vnější události k tomu dojít může. Což bych si přál, toužím po tom, abychom se z válečné rétoriky otočili k míru.

U spousty velkých témat, dřív fungování eura, jsme mohli pozorovat, že migrace, covidu, jsme mohli pozorovat, že když se oficiální názor začne rozpadat, v tu chvíli jeho zastánci mění téma a ten dosavadní spor jako kdyby ani neexistoval.

Díky válce nám přece ze dne na den zmizel covid. Celosvětově. Začala válka a virus najednou nikoho nezajímal. Přitom i z oficiálních dat je zřejmé, že kolektivní imunity bylo dosaženo dlouhé měsíce před válkou. I normální lidi oficiální výklad tou dobou dávno opustili. Boostery se nechal očkovat jen zlomek lidí očkovaných v prvním kole.

Za posledních dvacet let hodně lidí udělalo zkušenost, že expertní třída je ve velkých věcech omylná. Tak si říkám, jestli lidé jako vy tohle uvědomění chápete jako příležitost establishment svrhnout.

Já když jsem začal se svým aktivismem, tak jsem vůbec netušil, kam mě to dovede, že někdy budu předsedou politické strany. Ano, chtěl jsem nahradit tento establishment, ale proto, aby přestal tlačit válečnou rétoriku. Kdyby během posledních tří let Petr Fiala vyhlásil: Kurňa, zmýlili jsme se, všechno je jinak, kdyby se naši tak jako Američani k válce dokázali stavět jinak, tak by se s tím člověk snad i spokojil a zas chodil do práce.

Tak teď už byste se asi do práce nevrátil, už jste rozjetý.

Teď už jsem někam došel, ano. Ale na začátku moje motivace byla fakt jiná. Když vypukla válka, zavřel jsem na čtrnáct dní blog, protože tenkrát se na nás vyhrnulo nejvíc špíny, to jsme dostávali esemesky, já, ale i manželka, i z neznámých čísel. Že jsme kolaboranti a nejhorší zvěř a že vědí, kde jsou naše děti. Dostali jsme i fotky našich dětí. V kostele jsem se dostal do prvního konfliktu. Tudíž jsem zavřel blog a myslel jsem, že už nikdy nebudu psát. Než ve mně během čtrnácti dnů uzrálo uvědomění, že to prostě musím udělat.

Že musíte udělat, co?

Že není možné zůstat sedět na gauči a jen na webu nadávat na poměry, takže se musím zvednout a pro změnu jít něco udělat. Blog jsem otevřel a další tři měsíce mi trvalo, než jsem si dokázal zformulovat strategii, s níž jsem pak došel až sem.
Za prvé jsem si řekl: Postaráš se, aby tvůj blog maximálně vyrostl. Dosud jsem psal pro těch cca 15 tisíc čtenářů a sobě pro radost po večerech, bavilo mě to, odezva od čtenářů mi byla příjemná. Předtím jsme nepsal, abych měnil poměry. Chodil jsem normálně do práce. Nově už jsem nedával své psaní jen na blog, ale i na sociální sítě. Přibral jsem domů prasátka, množství, na jaké můj dvůr vůbec není stavěný. Následující dva roky jsem pořádal dvanáct zabijaček ročně s cílem zvát na ně lidi, pro které může být zajímavé, když o nich napíšu. Čímž se u nás začali objevovat lidi, kteří do politiky aspoň nahlédli, například Zuzana Majerová.
Zadruhé jsem si řekl: Zaměříš se na bájný milion hlasů propadlých ve volbách. Jsou to voliči malých stran. Takový volič se o své straně doví jen z facebooku nebo přes alternativní komunikační kanály typu Pravý prostor, První zprávy, Martina Kociánová a Rádio Universum. Zval jsem je všechny, až po Parlamentní listy, i když k těm byla cesta trochu delší. Prostě přijede Zuzka Majerová, já o její návštěvě napíšu článek, ona ho nasdílí, čímž se dostanu k její bublině. V podstatě kdokoli tu byl, tak já jsem si z jeho politických příznivců udělal svoje čtenáře. A průběžně jsem rostl.

Kolik čtenářů máte dnes?

Zhruba sto tisíc lidí si mě denně přečte. Od začátku roku 2023 jsem odešel ze zaměstnání a živím se psaním.

Jak velká česká alternativní scéna je? Je různorodá?

Tehda byla bohatší, teď už je dost protříděná. Za ty tři roky se vyeliminovala spousta blbců. Já jsem v roce 2022 vstoupil na facebook s odhadem, že v republice máme na naší straně asi 300 influencerů, kteří mají dosah přes lo tisíc sledujících. A že se se všemi musím poznat, ideálně se všemi navázat důvěrný vztah. I my musíme být kluci, co spolu mluví. No a zabijačky jsou pořád ještě atraktivní věc, zjistil jsem, že atraktivní jsou dokonce ještě i pro první generaci miliardářů. S nadsázkou tvrdím, že i Andrej Babiš nosí v hlavě vzpomínky z mládí, v nichž má na hlavě zmijovku a někde pere střívka. Zato pro děti Babiše a jiných prvních miliardářů už tohle představuje cizí svět, s nimi už se o tom nepobavím. Uvědomil jsem si, že máme před sebou ještě několik let, kdy se lze tímto způsobem bavit i s těmi největšími hráči v zemi.
Jsme v létě 2022. Jindra Rajchl otapetoval republiku výzvami k první demonstraci a já jsem napsal blog: Jestli někdo znáte Jindru Rajchla, propojte nás, rád bych se s ním potkal. A o víkendu už jsem ho měl tady. Tak jsem začal podporovat demonstrace, začal jsem o nich psát, na prvních jsem byl jenom jako účastník. Ale už tehdy jsem v davu potkával lidi, kteří byli moji čtenáři a poznávali mě. Od podzimu 2022 mě Rajchlova PRO adoptovala za svého a začala mě tahat na své akce. Nikdy jsem nebyl členem próčka a oni přesto byli rádi, že kromě Jindry ještě někdo mluví do mikrofonu, a vystrkovali mé na jeviště.

Shodoval jste se s Rajchlem názorové?

Do značné míry. Označuji se sice za konzervativního levičáka, ale stejně jako dnes, i tehdy mojí první touhou bylo dostat se pryč z válečné rétoriky. S PRO jsem jezdil zhruba rok, na třech demonstracích organizovaných během roku 2023 Jindrou už jsem mluvil z pódia, ale začal jsem cítit, že potenciál demonstrací se naplnil, že na ně už víc lidí nedostaneme. A začal jsem přemýšlet, kudy jinudy na to jít, Necelý rok před eurovolbami si PRO najednou odhlasovala, že půjde jinou cestou než dosud. Dosud stavěli na aktivistech a pak se rozhodli, že naberou zkušené, ovšem provařené politiky typu Michala Haška. Jindrovi jsem prorokoval, že to nedopadne dobře.
Zhruba ve stejnou dobu sem přijela Kateřina Konečná. Tehdy Ondřej Dostál začal vyjednávat mezi Kateřinou a Jindrou, jestli by se neměli spojit. Kateřina už připravovala Stačilo!, ještě se mělo jmenovat jinak. Předestřela mi tu své plány a mně to přišlo o dva řády zralejší, než co chystal Jindra. Jejich spojení by se mi líbilo, ale Jindra touhle cestou jít nechtěl.

Že byl antikomunista?

Ano, jako že to jsou komunisti. Ono tenkrát vůbec nebylo moc lidí, kteří by věřili jejich úspěchu.

Měl jste někdy na zabijačce i zmíněného Babiše?

Tady ne, ale mluvil jsem s ním asi pětkrát. Dostal jsem se k němu postupnými kroky.

To je zvláštní, on tvrdí, že u vás nikdy nebyl.

On se dnes ke mně moc nezná, asi z předvolebních důvodů. Pravda je, že v roce 2023 během prezidentské volby, kdy potřeboval každý hlas a já už jsem měl dost věhlasu, byl ten věhlas pro něj asi důvod se potkat.

Ozval se vám on?

Ano. Jediná změna byla, že on samozřejmé nemá čas jezdit sem za mnou na Znojemsko, tedy jsem jel já za ním, úplně prvně mezi oběma koly prezidentské volby. Druhé setkání následovalo čerstvě po volbách. Rozebírali jsme důvody neúspěchu. Mimochodem, myslím, že můžu za to, jak tenkrát Babiš vyhodil Romana Mácu z čela Institutu pro politiku a společnost. Upozornil jsem ho, koho tam má a že si toho lidi těsně před volbami všimli a vadilo jim to. Babiš vůbec nevěděl, kdo Máca je, neměl tušení, že ten člověk vzešel z Evropských hodnot, a že to s ním mají lidi spojené. Mě překvapilo a překvapuje dodneška, co všechno Babiš o svých poddaných neví. Tenkrát jsem mu říkal, že nestačí dělat přímo jen politiku, ale i podporovat svoje neziskovky. Říkám mu: Koukejte, kolik lidí z neziskovek denně v televizi chválí Petra Fialu. A kolik takových denně chválí Andreje Babiše? Aha. Tyto naše kontakty trvaly zhruba do Vánoc 2023.

A vy byste se jím býval nechal nalodit?

Ne, tehdy jsem nechtěl být naloděný vůbec. Mel jsem potřebu ukázat, jakou cestou se má jít. Do Babiše jsem hrnul, opakovaně: Tady máte jeden milion hlasů alternativy, měl byste se na něj zaměřit, to lze. A lze to mimo velká média, která vám stejné nefandí. Stačí jen ovládnout cesty, které jsou stejně z větší části už vybudované. Vám stačí je jen převzít. Mimochodem, jedna věc se mi tou mou neustálou agitací na sítích podařila. Vědomí, že po posledních volbách existuje milion propadnutých hlasů, je dnes běžnou součástí debat, a já to považuji do značné míry za svoji zásluhu. Co se týká Babiše, on to, myslím, nějakou dobu zvažoval, ale nakonec se vydal cestou vysbírat, co půjde, z ODS. Zprava. Od etablovaných.

A alternativní pole přenechal lidem jako vy.

V podstatě ano. Kateřina, to jsem viděl hned, naprosto přesné věděla, jaké voliče chce a kde jsou k sehnání. Jednak to měla zprůzkumované, jednak měla k dispozici stranickou strukturu, peníze a rozumné představy. No a když to nedopadlo s PRO, Kateřina si odpadlíky z próčka ráda vzala k sobě. I já jsem se přidal.

Proč u vás nenastal ten vnitřní pocit, který asi měl Jindřich Rajchl, že s komunisty ne? Je to značka, která si nese historickou zátěž.

Od zvolení Petra Pavla na Hrad je ta historická zátěž podstatné menší, než jsme si mysleli, když se s Pavlem bez problémů srovnaly tři miliony voličů... Což byl mimochodem i jeden z důvodů pro můj odhad, že to Kateřině vyjde. Prostě historická zátěž je menší, než se zdálo, a relativně malý impulz tu zátěž dokáže citelně zmenšit, u Pavla stačí věta: On si to odpracoval v armádě. Máme za sebou 35 let, kdy byla KSČM v podstatě bez skandálů, neměla žádné šibry, nikdo nikoho nebil, nemučil. Jsou z nich normáln demokrati, zpravidla staršího věku.

Nejsou demokrati z donucení? Dokud mohli, tak mlátili.

Však vidíte, že i naši dnešní liberálové kdyby mohli, tak by mlátili. Oganesjan (Mikael Ogenesjan, český youtuber známý jako MikeJePan — pozn. red.) a tihle hoši, co jsou velmi jasné na straně Petra Fialy, ti si taky rádi bouchnou. Šikanují vozíčkáře u petičního stánku, jen proto, že jim to projde. Takové sklony nejsou v ideologii, ale v lidech.

U komunismu obsahovala násilí už jeho ideologie.

Jakýkoli systém, který otevře dveře hajzlíkům, se svých bijců dočká. Podívejte se na konec první republiky, Čapka stihli utýrat a Židy z veřejného života začít vylučovat lidé, kteří by měsíc předtím nic takového nedělali. Druhá republika jim jenom otevřela dveře.

Kdybyste se před patnácti lety viděl, že jdete do voleb s předsedkyní KSČM, tak byste se sobě divil, nebo ani ne?

To bych na sebe poslal Chocholouška. Můj tatínek je silné apolitický, a já pod jeho vlivem tak ve svých dvaceti ani nešel k volbám. Pak už jsem chodil, ale opravdový zlom u mě přišel fakt až s válkou.

Měli jste v rodině před rokem 1989 komunisty?

Naši nebyli. Na druhou stranu v rodinné historii nemáme s komunisty nikdy špatné vztahy. Babičce Gottwald zachránil manžela. Děda, slezský Čech, mašíroval s wehrmachtem do Ruska, byl zajat a vrátil se jako jeden z prvních zajatců v roce 1949. Když se totiž babička po válce přestěhovala do Čech, psala dopisy na všechny strany, že má manžela v za-jetí, který není Němec, ale Čech. Beneš nic nezařídil, vláda nic nezařídila, a sotva přišel k moci Gottwald, pic, pic a děda byl doma.
Druhá příhoda se váže k mému tatínkovi, který byl v 80. letech kurátorem českobratrského sboru v Novém Sedle. Jednoho dne si ho pozval okresní tajemník pro církevní záležitosti a ptá se: Soudruhu, vy máte modlitebnu u nádraží, že? A je hodně plesnivá, už vám tam uvnitř rostou i houby, že? Nechcete lepší? Táta se předtím obával, co z toho setkání vzejde - a vzešla z něj lepší nemovitost pro sbor. V naší rodině se o komunistech mluvilo spíš v dobrých souvislostech. Jestli byly i nějaké špatné, tak na ty asi naši dokázali zapomenout.

Váš otec pašoval do Sovětského svazu bible, což byla ilegální činnost. Nevyloučí vás za ni ještě z kandidátky?

Ne, jim ani nevadí, že jsem křesťan. Mě se vždycky známí ptají: Ty jdeš s komunistama? Odpovídám: Kurňa, ale komunisti mě ze sboru nevyhodili. Já jsem pořád stejný křesťan jako dřív. Pro církev jsem nebyl dostatečně dobrým člověkem a křesťanem, pro komunisty jsem dobrým člověkem. A že jsem křesťan, jim nevadí. Tak co po mně, sakra, chcete?

Stačilo! a KSČM spolu formálně nemají nic společného, vaše struktury se neprotínají?

S trochou nadsázky bych řekl, že vztah mezi Stačilo! a KSČM je vztah mezi mnou a Kateřinou Konečnou. Ale my si dobře rozumíme všichni, co jsme do tohoto projektu před rokem vstoupili. Stačilo! je prostě platforma pro spojování těch, kdo se chtějí spojit.

Označil byste se za ideového komunistu?

Ne. Ale naprosto souhlasím s Ludvíkem Vaculíkem, jak napsal: Ve chvíli, kdy jsme porazili komunismus, vrátily se důvody, proč vznikl. Dnes jsem asi víc levičák, než bych byl, kdyby byla ekonomicky jiná situace. Ale za komunistu se nepovažuji. A hlavně vůbec nevnímám jakousi internacionálnost komunismu. Já jsem konzervativní národovec, nejblíž mám asi k Janu Nerudovi. I díky jeho popisu tehdejší chudoby chápu, z čeho vznikla komunistická strana, proč si ti hoši řekli, že nástup k moci nebudou dělat úplně demokraticky. Bohužel v tom pokračovali.

Jak si vysvětlit, že se KSČM, která asi byla pyšná na svou historii, když se po roce 1989 ani nepřejmenovala, najednou smíří s podřadným postavením vůči vám?

Nenazýval bych to podřadné postavení.

Ale oni pod svou značkou nekandidují. Je to jako stáhnout se ve sportu z ligy, sedět na lavičce a z ní povzbuzovat, podávat vodu, dělat masáže.

A to je přece velkolepá věc. Uvědomit si, na co dosáhnete. Podle mě KSČM ve jménu národa znárodnil sama sebe. Chápu je podobně jako otce rodiny, kterému po šedesátce ubývají síly a on začíná upozaďovat sám sebe ve prospěch svých dětí, i když sám ještě nekončí.

Sebe jste označil za konzervativního národovce. V čem přesně jste konzervativní?

Českým snem je vlastní bydlení. Dům jako hrad, kolem dvoumetrový neprůhledný plot, co je vevnitř, do toho mi státe , nesahej, tady jsem naprostým pánem. Tento český sen začíná být nedostupný. Přitom je to naprosto česká hodnota: žít ve svém se vším všudy. Doplňuje ji veřejný prostor, na kterém se nám líbí, že můžeme chodit do lesa, který si žádní soukromníci nemůžou oplotit, že máme lidovou myslivost, lidové rybářství, lidovou spoustu věcí. Vlastně i zdravotnictví, což je druhá velká česká hodnota. Že když mám slepé střevo, nemusím si na jeho operaci brát hypotéku. Čech je konzervativní levičák. Chce dostupné zdravotnictví a státem garantovaný důchod. V nejpravicovějším Středočeském kraji - tady se přece všichni staráme kapitalisticky sami o sebe, ne? - David Rath vyhrál krajské volby na blbém třicetikorunovém poplatku.

Kým je pro vaše hnutí Petr Drulák?

Patronem. Napsal nám zahraničněpolitickou část programu a odborně nás brífuje pro příslušné debaty. Samozřejmě jsme mu nabízeli místo na kandidátce, nechce, aspoň zatím. Má dar vystihnout složité věci v zahraničněpolitické části programu do jedné věty. Například, že vůči NATO a EU chceme rozvolňování vazeb. Žádný hurá úprk, místo něj postupné rozvolňování vazeb.

Až do úplného odvázání?

Řekněme a la Turecko. Je Erdogan ještě v NATO? Je, ale jako kdyby nebyl. A je Maďarsko ještě v EU? Je, ale jako kdyby nebylo. Má politiku neposlušnosti.

Neboli byste klidně v EU zůstal a trochu tam zlobil?

Chtěl bych politiku neposlušnosti vůči EU. V našem programu stojí, že o členství v obou organizacích by občané měli možnost rozhodovat v referendu. A myslíme si, že doba, která tu otázku nastolí, brzy nastane. Například v EU se bude řešit, co ještě bude společné a co už ne, k těmto změnám dojde bez ohledu na nás. A my jsme si toho vývoje vědomi.

Babiš je geopoliticky opatrnější. Myslíte, že kdyby byl po volbách v situaci, že může vládu sestavovat buď s vámi, s SPD, nebo s Motoristy, tak by radši šáhl po Motoristech, právě třeba kvůli NATO?

Je to klidně možné, ale já to takhle hrát nechci. Máme program, chceme s ním uspět ve volbách. Zajíci se počítají až po honu. Z průzkumů vychází, že strany dnešní vlády se pohybují kolem 70 mandátů, zatímco strany opoziční kolem 130. Je možné, že volby dopadnou největším rozdílem mezi konzervativní a liberální částí, jaký kdy u nás nastal. Pak je, sakra, téměř povinnost se domluvit, notabene když se blížíme dějinnému zlomu a kola dějin se pohnou, jak říká profesor Drulák.

Těch 130 je elementárně soudržných? Byli byste v Babišově vládě i s Motoristy?

Dnešní vláda se vyprofilovala jasně liberálně-progresivisticky. A ačkoli existuje i pravolevý střet, ten nikam nezmizel, dnes hlavním střetem je konzervativní versus liberální. Jestli se nám podaří dát to tu trochu do pořádku, tak pak se hádejme o výši daní. Tam bychom uměli mít jiný názor než Babiš.

Co si slibujete od kampaně a voleb na podzim?

Politicky, že se nám podaří vymanit republiku z válečné rétoriky a že se Stačilo! uchytí v parlamentu. Osobně, že do podzimu nebude nikdo, kdo by nevěděl o existenci Vidláka. Ale z nich kdo bude chtít, tak mě bude číst.