Vázený pane Smíde,

precetl jsem si Vasi vzpomínku k výrocí Radia 1 v Louci a posílám Vám proto doplnující informace o tom, jak to bylo s Rádiem 1 a jeho "francouzskou spojkou".

Na jare 1990 jsem byl v hospode s otcem, tehdy místopredsedou malé Liberálne demokratické strany (dríve Demokratická iniciativa), která byla jaksi autonomní soucástí OF. Ten mi s jistou mírou zdesení ríkal, ze jacísi Francouzi LDS vnucují rozhlasovou vysílacku a oni nevedí, co s ní. Věc se mela následujícím zpusobem: clenem DI a pozdeji i LDS byl filosof, nekdejsí politický vezen a velký srandista Zdenek Vasícek, který tou dobou zil ve Francii. Jakási jeho tamní partnerka nebo kamarádka byla velké zvíre u rozhlasové spolecnosti NRJ a zároven byla cinitelkou nejaké mensí strany, jez se chtela s LDS druzit (jméno mi uz skutecne vypadlo).

V rámci debat o tom, jak pomoci bratrum za bývalou zeleznou oponou, ta paní navrhla poslat vysílacku - lokální rádio je prý ideální prostredek pro budování komunity apod. Vzhledem k tomu, ze jsem pár hodin pred setkáním s tátou mluvil s Pavlem Hronkem, kolegou ze stávkového výboru na PedF UK, který mi nadsene vyprável, jak v Rumunsku videl studentské rádio a jaká to byla legrace, rekl jsem tátovi, ze se o tu vysílacku nejak postaráme.

Jádro týmu, který se zacal tvorit, byli lidi ze stávkového výboru, v dobe zacátku vysílání tam uz ale zbyli jenom tri. Vladimír Vintr a Pavel Hronek pak tu vysílacku a dalsích pár kousku zarízení (nijak drahého) skutecne ve Francii vyzvedli. Nejakou dobu lezelo v prostorech, které jsme měli pronajaté v budove Armabetonu na Zeleném pruhu.

Puvodní predstava byla, ze LDS se na tom vysílání bude nejak podílet, pak jsme se ale pohádali - ty dve skupiny byly skutecne dost "nekompatibilní". V ríjnu jsme tak zacali vysílat ciste na svoje triko a je pravda, ze ani tehdy ani potom po nás strana to zarízení nijak nereklamovala a nechtela se do věci nejak vmesovat (pro zajímavost - mluvcí LDS tehdy byl Pavel Safr).

O tom, ze anténu pro pirátské vysílání stavel Jirí Krizan, jsem se taky docetl v novinách. Já sám jsem u stavení antény nebyl, na místo jsem dorazil, az kdyz vysílacka byla spustená. Vintra jsem se na Krizana tehdy ptal a on ríkal, ze ty reci o nem nebyly pravda.

Pokud vím tak se na nás NRJ nikdy neobrátila s nejakými pozadavky a nikdy se ani neucházela o licenci k vysílání v Cesku - ten dar tedy asi skutecne myslela jako dar. David Vondrácek tehdy sice do Mladého sveta psal, ze jsme pobláznili prazské punkery, ale ve skutecnosti jsem jen predsunutá hlídka ostrých francouzských komercních hochu, ale to, alespon podle mého nejlepsího vedomí a svedomí, nebyla pravda. Setkali jsme se potom, co clánek vysel, se séfredaktorem MS Lubosem Beniakem a ten se nám tak trochu omluvil.

Historie prvních sesti let Rádia 1 se vsí tou anarchií, sílenými úlety, prílezitostnou odusevnelostí, svérázným pojetím pojmu disciplína a profesionalita, spontánními mejdany a zoufalým nedostatkem penez (v letech 92-97 vysílali vsichni zadarmo) ostatne nijak nenasvedcuje tomu, ze bychom byli agenti kohokoli.

Dnes R1 patrí Americanum. kterí se do té stanice, nastestí, nijak zvlást nemontují. Morální problém zacátku R1 by se asi dal najít v tom, ze jsme zacali na vysílacce, která nám fakticky nepatrila. Na druhou stranu puvodní príjemce - LDS - o ni nijak nestál a ze strany tech lidí jsem nikdy potom nezaznamenal nejakou horkost.

Je pravda, ze dar (myslím, ze papírove to byla zápujcka - ale nejsem si jistý) od NRJ skoncil jinde, nez Francouzi predpokládali, nedomnívám se ale, ze by je to nejak bolelo. Nevím jestli to vsechno bylo úplne cisté, ale mám pocit, ze po tech deseti legracních a snad i trochu altruistických letech by ty nase prohresky (nedomnívám se ze nejak enormní) uz mohly být promlcené.

S úctou

Ondrej Stindl