PŘÍLOHA LOUČE 126: Ivo Mathé o Marku Palmerovi
e-mailová reakce na článek Louče o Marku Palmerovi

Dobrý den Milane!

Pochopitelně mi čtení textu pana Dragomira v LN zkazilo náladu hned ráno v den zveřejnění. Obzvlášť, když lze na - navíc vzhledem k tématu článku poněkud neorganicky vřazené - uvedené věty reagovat jen stěží stručně. Ani se mi nechce, byť po více než deseti letech, moc věřit v autenticitu Palmerova vyjádření; tenkrát se jevil jako docela vychovaný člověk - a diplomat - dalek tak příkrému vyjadřování. A pak si mohl svoji polívčičku ohřát i pan Dragomir, kterého sice osobně vůbec neznám, ale býval spojen s různými nadacemi sídlícími kolem Hradu (Radio Jelení apod.), často omylem předpokládajícími, že vstřícný nájem zároveň znamená přenechání práv k zásahům do chodu areálu Pražského hradu.

Ale k Palmerovi, s nímž jsem se setkával jen sporadicky. Ze seminářů mám o jeho "zkušenosti" s televizní problematikou podobné dojmy jako Vy. (Ostatně, první zaměstnanci CET-21/ČNTS vyprávěli o poučování "expertů" vyslaných CEDC tragikomické zkazky.) Vaši skvělou rešerši bych doplnil snad jen o fakt, že právě Mark Palmer v roce 1993 spolupodepisoval veškeré dokumenty nutné pro (i po) udělení licence, CEDC prostě bylo "spoludržitelem" licence. I když dnes musím psát uvozovky, tehdy by CET-21 bez faktické (přítomnost na slyšení, vyžádané spolupodpisy, finanční záruky) ingerence CEDC žádnou licenci nedostal.

Samotné Palmerovo (Dragomirovo) líčení jakési naší konverzace je absurdní. S výjimkou jedinou, viz níže, se žádný rozhovor ani vzdáleně neblížil tématům zmíněným Dragomirem coby Palmerovu vzpomínku. Dokonce ani nadhozené "rozdělení teritorií" nebylo nikdy na pořadu dne, natolik tehdy nikdo z nás stav analyzovat nedokázal. Ani Železný (ani já), natožpak Palmer se svojí nicotnou zkušeností. (Nikdo z PBS nikoho z lidí kolem CEDC/CME neznal. Když jsem jim později v Americe musel odpovídat na dotazy, kdo je za tou "americkou" televizí s nadpolovičním market-sharem v ČR, na Palmera si vzpomněl sem tam někdo jako na krátkodobého diplomata a na Ronalda Laudera jen o něco málo víc lidí jako na nejméně úspěšného obchodníka z celé Lauder family.)

Zkrátka a dobře, naše setkání byla většinou krátká, společenská, nekontroverzní, oboustranně slušně vedená a hlavně - úplně sterilní na "televizní" témata. (Později na zahraniční konference a semináře vysílali Železného, abychom tam zaručeně veselou a ostrou výměnou názorů pobavili účastníky).

Jen jednou - někdy vcelku brzy po udělení licence, ještě snad před změnou licenčních podmínek (kterou jsem možná inicioval i já, když jsem Železnému na obědě ve dvou ohodnotil původní "intelektuální" vysílací schéma na 40% sharu, čili asi tak totéž, co jsem přisoudil ČT1) - přivlekl Vovka Marka Palmera na Kavčí hory. Zdvořilostní návštěva měla jeden konkrétní bod: chtěli si vzít (spíš než koupit) "ótéenku". A já ve vší slušnosti a otevřenosti vysvětloval, jak systematicky opouštíme desítky budov po Praze a okolí, jak máme z oněch snad šesti tisíc zaměstnanců Československé televize v roce 1990 sotva 4 tisíce, jak je jich stále hodně, jaké jsou Kavčí hory provozně nákladným neštěstím, jak bych nejraději stavěl televizi na zelené louce, jak jim to závidím, jak existuje smlouva o smlouvě budoucí na odprodej Plodinové burzy ČNB (a že je to víc než pouhý letter of intent, což jsem jim neuměl anglicky vysvětlit...) a zkrátka a dobře, že tu nešťastnou "OTN" pustit nemůžeme.

Až později mi došlo, že oni si možná představovali, jak spolu se sadou frekvencí dostanou i podíl na budovách, kamerách, fundusech, archivu... Vzhledem k tehdejším formám a pohledům na privatizaci to třeba ani nebylo od věci.... Kdo ví? Ale ani tímto rozhovorem jsem nenaplnil Palmerovu současnou interpretaci, o směřování "veřejnoprávní" televize nepadlo jediné slovo, o vzájemném programovém doplňování taktéž. Uznávám však, že prostý fakt odchodu bez kusu Kavčích hor mu v paměti mohl uvíznout jako negativní vzpomínka a její původce byl jednou provždy idiot. Pak jsem to já, ano! Po tolika letech ve mně spíš převládá dojem, že tam Palmera dokopal Vovka a když mu to nevyšlo - co asi tak Palmer mohl vědět o existenci OTN? - tak vinu určil nám. (To píšu schválně, neboť u rozhovoru jsem nebyl z ČT sám.) I poté mne však Palmer nezdravil jako idiota a jednou později dokonce za mnou vyslal svou ženu v čele nějaké nadační delegace s mnoha pozdravy...

Upřímně řečeno, absence nápadu na umělé rozparcelování diváckého teritoria, které by samozřejmě vedli oni, mne zpětně překvapuje. Ti hoši (ačkoli možná Palmer víc než Fertig, Lauder či Klinkhammer) jistě neoplývali nějakou mimořádnou podnikatelskou etikou, o moci peněz byli přesvědčeni stejně jako o svém umění vyjednávat. Oni byli prostě v disciplíně "TV vysílání" naprostí amatéři. Později proto zcela ve Vovkových rukách. Až teprve on, někdy v roce 1999, přišel s návrhem na "spojenou" akvizici (AQS) a Puchalský mu dokonce přes půl roku věřil. Například na Vovkův pokyn zabrzdil nákup českých filmů. Pak se přece jen podařilo zevnitř ČT přesvědčit Puchalského, co by taková Vovkou řízená akvizice znamenala.

A tím jsem si vzpomněl ještě na jednou téma, které jsem zařadil ve dveřích při odchodu z té památeční audience Marka Palmera. Po prvních zkušenostech z jejich aktivit na trhu jsem naznačil, že v Čechách neodvysílaných amerických filmů a seriálů je tolik, a že za ně není třeba platit přemrštěné ceny. Věřil jsem v Palmerovo finanční cítění. Tehdy počínající cenová spirála se opravdu zdála hrozivá! Odpověď byla: "sure, máte pravdu!". A výsledek: přepláceli pilněji dál a víc, zmlsali "majory" a docela poničili trh. Dlouho se platilo za práva pro teritorium ČR mnohem víc než za celé Polsko.

Nějak jsem se rozepsal...

Ivo Mathé c/o TV Praha