| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 18.6.2004 | RUBRIKA: Pohled do historie |
PŘÍLOHA LOUČE 126: Mark Palmer a CEDC ve světle faktů a komentářů
Článek Hospodářské noviny č. 28/1993, 10.2.1993, str.7
Udělení licence k televiznímu vysílání na okruhu ČT 2 společnosti CET 21 dalo podnět k vášnivým diskusím na stránkách tisku. Diskutován je zvláště zahraniční partner CET 21, který má v projektu většinový majetkový podíl. Objevila se i osočování a žádosti o satisfakce. Pokusme se na CEDC - Korporaci pro rozvoj střední Evropy (Central European Development Corporation) a na jejího výkonného ředitele podívat bez emocí, na základě dostupných faktů a komentářů publikovaných v americkém tisku.
Nejprve pohled do seznamu federálních úředníků USA pro rok 1990. Je zde uvedeno mj.:
Palmer, R.Mark, velvyslanec USA v Maďarsku. Narozen 14.7.1941 v Ann Arbor, USA, ženatý. Hodnost bakaláře získal na Yaleské univerzitě v roce 1963. 1963 - elév v deníku New York Times, 1963-4 - asistent producenta newyorské televizní stanice WNDT, 1964 - vstup do zahraničních služeb ministerstva zahraničí, 1964-66 - třetí tajemník na velvyslanectví v Dillí, Indie, 1966-68 - pracovník oddělení pro záležitosti NATO, 1969-71 - druhý tajemník na velvyslanectví v Moskvě, SSSR, 1971-75 - člen oddělení pro politické plánování, ministerstvo zahraničí, 1975-78 - rada velvyslanectví v Bělehradě, SFRJ, 1978-81 - ředitel úřadu pro kontrolu zbrojení, odbor politicko-vojenských záležitostí, 1981 - náměstek pro politiku v odboru evropských záležitostí a poté náměstek podtajemníka pro politické záležitosti, 1982-86 - náměstek asistenta tajemníka pro evropské záležitosti, 1986 - současné postavení.
Předseda této skupiny Ronald S. Lauder tehdy prohlásil, že investice mají být zaměřeny především na turistiku, komunikace a komerční nemovitosti, tj. především kancelářské prostory pro zahraniční firmy. Prvním činem tohoto konsorcia byl nákup 50 procent majetku maďarského bankovního ústavu General Banking and Trust Company za 10 miliónů dolarů.
Zástupcem předsedy konsorcia CEDC byl tehdy Andrew Sarlos, maďarský emigrant z roku 1956, žijící v Torontu, který zbohatl při podnikání s nemovitostmi. Na místo výkonného ředitele byl předurčen Mark Palmer. Ten ještě na začátku ledna prohlašoval, že by rád zůstal v úřadu velvyslance až do březnových voleb.
New York Times popisuje sled událostí takto: 12. ledna nabídlo CEDC Mark Palmerovi místo výkonného ředitele. Palmer se poradil s Lawrencem S. Eagleburgerem, náměstkem ministra zahraničí (pozdějším ministrem), se který se znal zřejmě z Jugoslávie a zcela určitě z let 1982-1986, kdy Palmer vedl sekci východní Evropy a SSSR. Ten mu prý poradil, aby napsal tzv. "recusal letter", v němž oznamuje svoje distancování se od obchodních aktivit společnosti, do které chce vstoupit, po dobu vykonávání úřadu. Prý se chtěl Palmer poradit i s ministrem Jamesem Bakerem, ale schůzka se neuskutečnila. Palmer se tudíž vrátil do Budapešti a 17. ledna "recusal letter" odeslal.
Ministerstvo ovšem toto řešení, které mělo sladit Palmerovu podnikatelskou aktivitu s veřejným úřadem velvyslance, nepřijalo. New York Times 27. ledna doslova napsal "Oni (tj. úředníci ministerstva zahraničí) zdůraznili, že to byla možnost výskytu potenciálního konfliktu zájmů a nikoli nějaké provinění pana Palmera, co pana Bakera zneklidnilo." Tolik k odchodu Marka Palmera z diplomatické služby.
Tento dnes 49tiletý muž je především jedním ze dvou dědiců soukromé firmy Estee Lauder Inc., jejíž roční obrat v obchodování s kosmetikou činí kolem 2,5 miliardy dolarů. Až do roku 1983 pracoval v rodinné firmě, kterou řídí jeho matka a starší bratr Leonard.
Rodinné příspěvky na Reaganovu kampaň 1980 mu vynesly místo asistenta tajemníka pro evropské a sovětské záležitosti na ministerstvu obrany, které nastoupil v roce 1983. Jak novináři ironicky poznamenali, vydělával si tu za rok tolik, co mu vynášel podíl na rodinné firmě za jediný den.
V roce 1986 se stal velvyslancem ve Vídni. Rakouský tisk si ho všímal zvláště proto, že po zemi cestoval se soukromou ochrankou, kterou mu platila jeho matka, obávající se únosu svého syna. Když úřad opouštěl, novináři neopomněli komentovat nákupy uměleckých předmětů, které si z Rakouska odvážel.
Ronald Lauder hovoří německy a francouzsky, má jednu z nejlepších sbírek čínských bronzů a zbraní, jeho jméno je uvedeno mezi sponzory Muzea moderního umění v New Yorku. Americký tisk si ho začal všímat zvláště v roce 1989, když chtěl kandidovat na úřad newyorského starosty jako konzervativní republikán. Neprosadil se již v primárkách, volební kampaň hrazená ze soukromých prostředků ho stála 13 miliónů dolarů. Při kampani musel oznámit výši svého jmění - činilo 350 miliónů dolarů.
Mark Palmer, který Laudera obdivuje, o něm řekl: "Ronald Lauder a současná etapa dějin východní Evropy, to jsou dvě věci, které jakoby se hledaly a našly. Musíte být trochu vizionář nebo trochu blázen, abyste v tom byznyse, který přináší tolik obtíží, vytrval. Ronaldovi se místa, jako je třeba Estonsko, doopravdy líbí."
Mark Palmer to komentoval: "Jednali jsme s pěti nebo osmi lidmi a každý z nich chtěl být šéfem. Je zázrak, že jsme zůstali tak dlouho pohromadě." Byly zde prý tři investorské skupiny vedené Ronaldem Lauderem, Andrew Sarlosem a Mr.Holtzmanem, které sdružovaly pestrý výběr amerických podnikatelů. Nejprve se Lauder a Sarlos již v roce 1990 zbavili Mr.Holtzmana, jehož společnost vyhlásila úpadek. V prosinci 1990 opustil CEDC též osmdesátiletý maďarský emigrant Sarlos, který byl Lauderovým zástupcem. Ronald Lauder se tím stal největším podílníkem, původní podíl 50 procent zvýšil na 75 procent a CEDC v podstatě kontroluje. Takový byl stav roku 1991.
Sarlos se vyjádřil, že R. Lauder má "velice náladový styl řízení, jeden den je tím nejpříjemnějším člověkem a druhý den tím nejobtížnějším protivou," i když nepopřel, že "má smysl pro krásu... a usiluje o nápravu věcí."
Wall Street Journal soudí, že angažování Marka Palmera do CEDC bylo "major coup", tedy "velkou ranou", úspěchem pro Laudera. Hlavním úkolem Palmera je prý "organizovat Lauderův entuziasmus". Asi je to třeba, jestliže se Lauder nechal slyšet, že mu nejde tolik o to "vydělat tvrdé dolary", jako spíš o to "dělat věci, které činí radost."
O podílu CEDC v páté největší maďarské komerční bance již byla řeč. CEDC v Maďarsku zakoupila též vinohrady, budapešťský známý restaurant Gundel, za 4 milióny dolarů získala 25 procent v obchodní společnosti Novotrade, která podniká v širokém záběru: od stánků, prodejen, jídelen až po kina. Je tu i realitní firma a účast v pěti novinách.
Ovšem nejde jenom o Maďarsko. Například v dubnu 1991 podepsal Lauder s předsedou estonské vlády dohodu o joint venture při provozu největší cementárny v Pobaltí. Pro účast na projektu získal i řeckého "cementového magnáta" George Tsatsose s vlivem na mezinárodní obchod s cementem.
CEDC a R. Lauder se pak dostali na stránky tisku zvláště v souvislosti s Berlínem, když v květnu 1991 výbor berlínského Senátu schválil plán na vybudování amerického obchodního centra na místě bývalého hraničního přechodu Checkpoint Charlie na Friedrich Strasse. Náklady na stavbu, která obsahuje čtyři budovy s kancelářskými prostorami, atrium, obchody, restauranty a pomník obětem berlínské zdi, byly původně odhadovány na 400 miliónů dolarů. Když se v říjnu 1992 pokládal základní kámen, Wall Street Journal uváděl již částku 560 miliónů dolarů, a stavba byla označena za "německo-americký" projekt. Investorem je však CEDC.
Začátkem roku 1992 si agentura Reuters všimla poloviční účasti CEDC na privatizaci strojírenského podniku Industrieprojektierung Berlin G.m.b.H., když druhou polovinu podniku zakoupil dánsko-německý joint venture Carl Bro-Fichtner.
Projektů, které CEDC podniká nebo organizuje, je zřejmě ještě více. Tisk si ale všímá jen těch nejspektakulárnějších. Udělení licence k televiznímu vysílání v České republice, jejímž hlavním zdrojem kapitálu je CEDC, zcela určitě mezi ně patřit bude.
A filosofie celého podnikání? Mark Palmer 11.1.1991 v NYT prohlásil: "V roce 2000 se ve východní Evropě příjem na osobu zdvojnásobí až ztrojnásobí. Zatím to však půjde hrozivě směrem dolů. A to je doba, kdy je třeba do toho jít. čím jsou věci horší, tím jsou ceny lepší. Pozemky mají často větší hodnotu než celá investice, která na tomto pozemku stojí."
Proslýchá se, že Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání chce stanovit kolem dvaceti takových podmínek. Možná, že na charakteru těchto podmínek bude záviset budoucnost televizního programu mnohem více, nežli na kádrovém profilu finančníků, jak se jej snaží nejrůznější tisk analyzovat. Od finančníka se pak žádá jediné: aby byl solventní a aby jednou přijaté závazky dodržoval.