Korespondence Milana Šmída s Janem Čulíkem ve věci knihy Johna Keana o Václavu Havlovi

Date sent: Mon, 18 Oct 1999
From: Self
To: jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)
Subject: Re: komentar k Havlovi

Vážený pane Čulíku,

nemohu se nevyjádřit k dnešnímu vydání Britských listů. I když jsem schopen pochopit Vaše nejčistší úmysly, někdy mám pocit, že jste jako ten slon, co šlape v porcelánu.

Váš problém - dle mého názoru - je v tom, že ztrácíte kritický odstup vždy tam, kde se objeví něco, co je v souladu s Vaším viděním světa. Je to zřejmě typické pro intelektuály vzdálené praktickému dění. (...)

Někoho si oblíbíte, apriorně ho přijmete za autoritu, a pak všechno, co ona autorita řekne, je pro Vás svaté, už to dále kriticky nezkoumáte (...)

Ale stručně. To Vaše šlapání v porcelánu začíná tam, když napíšete: "John Kean skutečně napsal alternativní životopis Václava Havla, vyrovnanou, objektivní knihu, která nevidí v Havlovi svatého a neuctívá ho."

Podle ukázek, které jste zveřejnil, ta kniha není ani vyrovnaná, ani objektivní. Je to kniha svého druhu bulvární, která "odhaluje" nezveřejněná fakta na základě vzpomínek pamětníků, které - jak i diskuse na Vaší konferenci ukázala - jsou vždy svým způsobem subjektivní a deformované úhlem pohledu a času. Každý kriminalista Vám řekne, že po třech měsících každá svědecká výpověď začíná ztrácet na přesnosti a na validitě a je třeba ji zvýšenou měrou křížově prověřovat.

Samozřejmě, i já jsem si se zájmem přečetl informace o "tajných schůzkách" (kupodivu, oni zase tak tajné či neznámé nejsou, řada pramenů se o nich zmiňuje, zrovna minulý týden jsem si přečetl cosi ze vzpomínek Vlasty Chramostové). Tady má skutečně Havel pravdu, prodírat se namáhavě pramennými dokumenty dá práci a o listopadu je toho k dispozici dost a dost. Zatímco "odhalení" pana Keana si všimne každý, je jednoduché, i když třeba o žádné odhalení nejde.

Nicméně "zastříhal jsem ušima" a začal jsem větřit něco nekalého, když jsem se dočetl: "Havel křičel dál, že Jiří Kantůrek, který mu tou dobou stál po boku, Pavla nahradí, pokud Pavel neustoupí. Pavel začal křičet, Havel taky....atd.atd."

Já tomuto líčení událostí nevěřím, protože si dobře pamatuji, jak k odvolání Miroslava Pavla z funkce ředitele ČST došlo. Zcela určitě to nebylo z Havlovy iniciativy. A jak je známo, ředitelem po Pavlovi se nestal Kantůrek, ale Fairaizl. Zkrátka ten, kdo Keanovi historku vykládal, si s největší pravděpodobností toho Kantůrka do historky zpětně dosadil. A tak to může být i s dalšími vzpomínkami a interpretacemi o tom, co kdo komu slíbil či neslíbil. Kdyby Kean byl skutečně seriózní historik, tak udá zdroj a pramen a křížově vše prověří. Miroslav Pavel je přece kdykoli k dispozici.

Vydávat Keanovu knihu za seriózní historické či politologické dílo, je Váš omyl. (...)

Na jedné straně Vás chápu, Vaše vnímání současných problémů je mi blízké, jenom byste ho neměl - dle mého názoru - devalvovat povrchností úsudku a zkratovými závěry. To nic nemění na tom, že dnešní Britské listy jsem si pečlivě přečetl a uložil do svého archivu. Děkuji.

S pozdravem Váš Milan Šmíd

Date sent: Mon, 18 Oct 1999 19:30:55 +0100
To: "Milan Smid"
From: jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)
Subject: Re: komentar k Havlovi

Nevím, jestli mám zveřejňovat váš komentář k Havlovi. Obávám se, že je typicky pražsky intelektuálský.

Keane může citovat jen to, co mu řeknou lidé v ČR. Na té knize pracoval pět let a je založena na velmi pečlivé práci s archivy a s nahranými svědectvími. To o tom Pavlovi mu řekl zřejmě Pithart. Alespoň jsem tu pasáž v pátek Pithartovi četl a on neprotestoval. Spíše se smál.

Přece to, jak údajně Havel Pavlovi vyhrožoval či nevyhrožoval, nemusí mít naprosto nic společného s tím, co se pak stalo?

JC

Date sent: Mon, 18 Oct 1999
From: Self
To: jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)
Subject: Re: komentar k Havlovi

Vážený pane Čulíku!

Svůj názor zveřejňovat nechci, ale dal jsem Vám volnost, kdybyste náhodou chtěl udělat výběr z ohlasů, a kdyby se Vám ta pasáž se zpochybněním autenticity hrozby Kantůrkem hodila. I když - samozřejmě - nebyl jsem tam a moje odmítnutí autenticity je spíše deduktivní. Víte, paměť je zrádná. Setkávám se se spolužáky po třiceti letech, komentujeme společně prožité chvíle a náhle člověk zjišťuje, že naše paměť je zaregistrovala zcela rozdílně.

A kdyby to bádání o tom, jak to bylo v listopadu 89, mělo být důkladné, pak by se soustředilo také na ty děje, které se odehrávaly uvnitř vládnoucích kruhů. Z tohoto hlediska jsem zaznamenal zajímavé vzpomínky Oskara Krejčího (ano, je veden jako agent StB v seznamech, ale byl u toho) v týdeníku Ekonom, kde trochu trpce vzpomíná na to, jak ten převrat (nebo podle jejich představ postupnou změnu) připravovali v lůně vládnoucí strany pod deštníkem Adamcova kabinetu, aby po letech jim zůstaly jen psí hlavy příslušníků bývalého režimu.

Já proti Keanově knize nejsem, jenom se mi zdálo, že ji pokládáte za něco více, než čím je, tj. literaturou faktu.

Zdraví MS

Date sent: Mon, 18 Oct 1999 20:14:38 +0100
To: "Milan Smid"
From: jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)
Subject: Re: komentar k Havlovi

Pane Šmíde,

Keane je chytrý jak opice. Hovořil jsem s ním teď několikrát a o všech těch věcech ví daleko víc, než je nakonec v té knize, to je všechno jen špička ledovce. Např. "bulvární" kapitola o Havlových nevěrách je v podstatě jen o Jitce Vodňanské, on ví samozřejmě o mnoha Havlových nevěrách, Kriseová, atd., atd.

Ta kniha je pro mě zajímavá, protože ukázala na ten problém moci. Napsal jsem přece, že je docela dobře možné, že v detailech to třeba bylo jinak. Jenže o to mi nejde. Keane velmi chytře poukázal - pro mne - na to, že revoluce v roce 1989 musela nutně být od určitého momentu manipulací davu. A OF to dělalo nejchytřeji. Potvrdili to svědci na konferenci, víc než výmluvně. Toho byl Keane katalyzátorem.

Mimochodem, ohledně té dohody Dubček - Havel se mi přihlásili ještě dva další lidi, kteří to soukromě potvrdili. Tak nevím. Ale je jasné, a z té Keanovy knihy je to jasné, že Havel viděl nutnost - je inteligentní - manipulovat v dobré věci okolí už dávno.

Jen si tu knihu přečtěte. Úryvky z Observeru byly - jak jsem se později dozvěděl - redakcí novin seškrtané - byla z nich vyškrtána filozofie a politologické teoretizování.

JC

Date sent: Tue, 19 Oct 1999 17:04:10 +0100
From: Self
To: jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)
Subject: Re: komentar k Havlovi

Pane Čulíku!

Vyprávění o Havlových nevěrách a Havlových milenkách není politologické či historické dílo. V Praze ty milenky přece téměř každý znal, nemluvě o tom, že ani Havel o nich nemlčel - viz jeho stížnosti o tom, jak byl s paní Vodňanskou pronásledován.

Četl jste třeba knihu Terezy Boučkové Indiánský běh? Jak si tam postava silně připomínající VH nechává postavit vedle sebe nahou matku (tj. bývalou ženu Pavla Kohouta) a dceru (Terezu B.)? Má smysl takové věci vytahovat? Ani bulvární Blesk či Špígl tak neučinil.

Vždy jsou věci, o kterých se ví a mlčí se o nich. O Mitterandově nemanželské dceři, o Rooseveltových či Kennedyho milenkách, o nemoci Masarykovy ženy, o prezidentově milence (o té se dostává zprávy české veřejnosti až přes Hrabalovo vyprávění Obsluhoval jsem anglického krále - v hospodách se zkrátka nic neutají).

Potřebujete-li kácet modly či svrhávat někoho z piedestalu, učiňte tak politologickou analýzou a nikoli vykřikováním, že někdo něco slíbil a pak nesplnil. Politika je umění možného a individualita má často jen omezený prostor. Každého politika provází celá alej nesplněných slibů (read my lips atd.)

Navíc politik často není jen tím, čím je, ale také tím, do jakých souvislostí se dostává, a jak ho okolní svět v daných souvislostech vnímá. Osobnost je často determinována dějinami a prostředím. Tak se můžeme setkat s tím, že brilantní vzdělanec a noblesní člověk Helmut Schmidt v politice v podstatě neuspěje, zatímco víceméně jednoduchý strejda Helmut Kohl se stane rekordmanem v počtu let strávených v kancléřském úřadu.

Václav Havel sám o sobě je politik amatér, jehož politická dráha je provázena řadou chyb a průšvihů. Přesto vejde do českých dějin jako významná osobnost, neboť se dostal do souvislostí, ve kterých právě on byl tou nejvhodnější osobou k dispozici pro roli, kterou dějiny potřebovaly - "dějiny si ho vybraly".

Já se domnívám, že kritizovat Havla jenom a pouze na základě přísných měřítek osobní integrity, je omyl. Je-li někdo politikem, měla by být brána v potaz více jeho politická integrita.

Je to věcný problém každého řídícího pracovníka či politika, problém, který nikdy nepozná osamělý jedinec, intelektuál, jenž neměl za nic - s výjimkou sebe sama a své rodiny - nikdy žádnou odpovědnost. Jste-li zapojen do systému a máte-li vůči němu odpovědnost, musíte se rozhodovat tak, aby to prospělo systému, a nikoli tak, aby vaše morální ego neutrpělo škrábanec. Například si musíte vybírat spolupracovníky podle toho, jak jsou pro systém užiteční, jak dokážou pracovat, ne podle toho, zda jsou vám sympatičtí, nebo že jsou to dobří kamarádi nebo hodní lidé. Často chytrý grázl udělá více dobré práce než morálně neposkvrněný ňouma. A neschopní "kamarádi z mládí či z disentu" (přece ho nemůžu vyhodit po tom, co jsme spolu prožili!), nakonec mohou stáhnouut ke dnu i schopného a perspektivního ředitele či politika. Ale to už jsem odbočil od tématu.

Co se týče manipulace, co má být? Ano, ti lidé, kteří se účastnili toho převratu, dobře zvládli režijní stránku věci (kupodivu, nikde jsem se nedočetl o účasti pana Smoljaka na režijní přípravě těch demonstrací). Pamatuji si však, jak jeden starší praktik moci, v té době odstavovaný od vesla, prohlásil: "No jo, estrády, to jim jde docela dobře, to umějí, hlavně aby uměli taky tak dobře vládnout."

Já v té manipulaci žádný problém nevidím. Větší problém vidím v tom, že ti, kteří tak dobře zvládli politický převrat, za což si získali i pochvalu ze zahraničí, podlehli iluzím plynoucím z vlastní pýchy a domnívali se, že v politickém dění může vnější forma a dobrá režie nahradit chybějící podstatu.

Tak například Havel zve Arafata do Prahy a chce zprostředkovávat mír na Blízkém Východě, aniž si uvědomí, že na to nemá doma lidi ani prostředí. Nebo si snad dokážete představit, že by jednání Palestinců s izraelskými diplomaty mohlo u nás probíhat ve stejném utajení, jako se to později dělo v norském ústraní?

Naši noví politici v roce 1990 nabízejí Prahu jako místo světových kongresů a setkání, přičemž jim nejsou schopni poskytnout ani základní kongresovou infrastrukturu (hotely, telefony, faxy). Když v roce 1990 přijede Bush do Prahy, řada lidí v Praze dočasně přichází o své telefonické linky.

Dramatické vrcholové setkání pobaltských prezidentů v Praze, kterým Havel chtěl ukázat, jakou umí dělat východní politiku, zkrachuje na základní neznalosti toho, že tyto pobaltské státy toho mají méně společného, než si u nás doma myslíme. Estonský prezident Lenart Meri se nakonec Havlovi poděkoval a dal přednost přednášce o ugrofinské sounáležitosti na Budapešťské univerzitě. V příkladech by se dalo pokračovat.

Další otázkou však je, proč se do té kritiky pouštět? Abychom někoho znemožnili, nebo abychom se poučili pro budoucnost?

To, co se stalo, se neodestane, a navíc to mělo svoji zákonitost. Rigoróznost starého normalizačního režimu nedala vzniknout novým politickým elitám se zkušeností výkonu politické moci. Vědělo se, že parta, která se dostala k moci na sovětských tancích v roce 1968, nikoho mladšího mezi sebe nepustí. Už z toho důvodu, že takový člověk by byl z hlediska roku 68 nepopsaný list, tudíž pro ně znamenal potenciální hrozbu. Málokdo si uvědomuje, že američtí kremlologové dokonce jednu dobu sázeli na Štěpána, že ten toho Jakeše jednou svrhne.

A tak nakonec, když přišel okamžik "O", tyto elity nebyly k dispozici a kromě morálně čistého disentu se sahalo do výzkumáků pro lidi se specificky odbornými, nikoli však politickými zkušenostmi (Klaus, Dlouhý, Zeman, Ježek atd.) Jiní lidé zkrátka nebyli k dispozici, případně neměli morální kredit vládnout nebo byli šikovně odrovnáni těmi, kteří přáli novému režimu "čím hůře, tím lépe." (Ano, mám na mysli účelové využívání Cibulkových seznamů proti potenciálně perspektivním politickým osobnostem - vzpomeňme na Bartončíka, Valeše. Vždyť i Kavan byl v podstatě odstřelován bývalými estébáky prostřednictvím nesmiřitelných antikomunistických radikálů atd.)

Co já dnes jako občan politikům po deseti letech vyčítám, není to, že chybovali, ale že se nepoučili, že se nechali vtáhnout do politických půtek o mocenské pozice, a že tento boj je natolik absorbuje, že už zapomněli na své politické programy.

A z tohoto hlediska Václav Havel nevychází nejhůře. Naopak, myslím si, že za těch deset let se v lecčem poučil. Ale to by bylo na dlouhou politologickou studii.

S pozdravem Milan Šmíd

Date sent: Tue, 19 Oct 1999 19:48:52 +0100
To: "Milan Smid"
From: jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)
Subject: Re: komentar k Havlovi

Pane Šmíd,

vy mě překvapujete. To si tedy velmi důrazně nerozumíme.

Já nebudu podporovat žádné podvádění veřejnosti a pokud se má psát o nějakém jevu či o nějakém člověku, je nutno k porozumění věci tam uvést všechno.

Princip, že všichni "informovaní intelektuuálové" či "novináři" v Praze o Havlových milenkách vědí, ale všichni předstírají, jako by to neexistovalo, je odporný, zhoubný a podvodný. Přesně odpovídá komunistickému principu výlučnosti informací, že určité informace jsou jen pro někoho.

Na tom se v žádném případě podílet nebudu a jsme velmi rád, že John Keane byl prvním člověkem, který poctivě hovoří ve své knize o Havlovi (kromě mnoha jiných, stejně důležitých věcí, ta kniha má asi šedesát kapitol a z ní je prosím JEDNA věnovaná Havlovým nevěrám, a je to SPRÁVNÉ, protože ty nevěry jsou zcela přímou součástí Havlovy osobnosti).

Johnu Kenaovi k této poctivosti gratuluji. Pro lidi, kteří chtějí určité skutečnost před částí veřejnosti utajovat, mám jen pohrdání.

A nechoďte na mě s argumentací, že je něco "bulvární", to je lživá, pokrytecká zástěrka. Ta kniha JE velmi dobrou politologickou analýzou, a právě že i ty milenky jsouv tom určitým způsobem důležité, jinak by to bylo nečestné. Vy jste tu knihu, pokud vím, nečetl.

Ne všichni lidé na světě jsou zvyklí na pražské - či franocuzské? - podvádění. Promiňte, ale dovolte mi před tímto přístupem vyjádřit naprosté pohrdání.

Date sent: Wed, 20 Oct 1999 13:06:50 +0100
From: Self
To: jcu2@cableol.co.uk (Jan Culik)
Subject: Re: komentar k Havlovi

Pane Čulíku, ano, skutečně si nerozumíme. Z vaší umanutosti a předpojatosti jde strach.

Nevyčítám vám to, je to zřejmě problém širší, týkající se vzdělanců z humanitních oborů. Ti by se totiž - podle mého názoru - už jednou konečně měli seznámit s pokrokem přírodních věd, například fyziky, jejichž poznatky vypovídají o našem okolním světě více a lépe, než modelové úvahy vznikající v lidském mozku a mající formu dogmatických schémat.

Povaha přírody, světa a tedy i světa lidí a lidí samotných má pravděpodobnostní charakter. Poznání tohoto světa a jeho jevů je spíše poznáním jeho možností, potencí. Je také relativní v tom smyslu, že pozorovatel tohoto světa již svým pozorováním tzv. "objektivní realitu" ovlivňuje, navíc každý jev je třeba hodnotit v rámci daného vztažného systému (frame of references).

Ovšem humanističtí "intelektuálové" stále žijí v newtonovském světě absolutních hodnot a jednoduchých a propočitatelných příčin a následků. A je-li takový pohled na svět doplněn netolerantním postojem typu: "Svět je takový, jak ho vidím já, a žádné další názory nepřipouštím. Správné je to, co je správné. Co je správné? No přece to, co já za správné pokládám, a to za každých okolností platí. Nechť zhyne svět, jenom když moje zásady jsou dodrženy," pak se nedivme, že ten svět potom na následky takových názorů hyne.

Ale já se tady zase široce rozepisují a vcelku zbytečně, protože vím, že Vás přesvědčit tak snadno nelze. Takže také já budu tolerantní, nebudu kritizovat Vaše postoje, zůstaňte si na svých maximech, kde na základě odmítání "podporovat podvádění veřejnosti" jste schopen sklouznout na úroveň bulvárního tisku.

A že ta kniha ty pasáže s bulvárním charakterem obsahuje, jsem se přesvědčil ve Večerníku Praha, který tímto tématem žije už několik dnů (mám pocit, že také od Blistů trochu opisují), a který speciálně kapitolu o sexuálních vztazích k paní Vodňanské přetiskl.

Jenom Vás prosím o jedno, nevkládejte nikomu do úst to, co neřekl. Neřekl jsem, že "všichni intelektuálové" nebo "novináři" o milenkách Václava Havla věděli. Použil jsem termín "téměř každý" v Praze...

Jestliže taktní mlčení ve společenských vztazích nazvete "komunistickým principem výlučnosti informací, že určité informace jsou jenom pro někoho", pak doopravdy nemám, co bych k tomu dodal. Možná jenom to, že ty informace o Havlovi byly a jsou k dispozici, jako třeba, když si někdo pokecá ve společnosti smoking a všichni to vidí. Ale nikdo se jich zatím nechopil a nezačal je rozmazávat v bulvárním tisku. Podle Vašich zásad je ovšem správné vykřikovat: jééé, podívejte se, on má flek na smokingu.

Navíc takové taktní mlčení je třeba rovněž posuzovat v rámci "frame of references". Pokud osobní život může ohrožovat politickou integritu a činnost politika (např. Profumovy milenky), mlčet se nesmí. Pokud to nemá na politickou činnost v daných "frame of references" vliv, pak snad to mlčení nevadí.

Nemáte pravdu s Mitterandem, řada věcí byla široce publikována až po jeho smrti (osobní život, ale také činnost v petainovskéFrancii apod.)

Zdraví Milan Šmíd