zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
12.11.2004 | RUBRIKA: Články v médiích |
Dočkáme se dalších arbitráží?
Ekonom 12.11.2004
Nedávné rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vyhlásit licenční řízení na programy vysílané v digitálních multiplexech B a C opět přiostřilo debatu o budoucnosti digitálního vysílání v České republice (viz Ekonom 7. a 27. 10. 2004).
Pět ze třinácti členů Rady veřejně odmítlo rozhodnutí svých osmi kolegů. Důvodem jejich nesouhlasu je absence právního rámce, který by ošetřil specifika, která nový digitální způsob televizního vysílání přináší.
Zatímco až dosud je provozovatel vysílání pánem kmitočtu, na kterém nechává svůj signál v zakázce šířit telekomunikační firmou, při digitálním vysílání prvotní kontrolu nad svěřeným kmitočtem převezme distributor signálu, tzv. provozovatel multiplexu. Jeho úkolem bude přijímat signály od více vysílatelů, které následně zkomprimuje do datového toku, jenž může obsahovat ještě další datové služby.
Vztah mezi provozovatelem multiplexu a poskytovatelem programu, který není řešen právní normou, je dnes hlavním jablkem sváru, jenž se promítá do sporu dvou regulátorů: Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV).
Řešení by měl přinést nový Zákon o elektronických komunikacích (ZEK). Zastánci udělování digitálních licencí tvrdí, že do doby, než půlroční licenční řízení skončí, ZEK už projde parlamentem a bude jasné, za jakých podmínek se licence budou udělovat. Jejich odpůrci však tvrdí, že udělovat licence v podmínkách nejasného právního rámce znamená koledovat si o problémy, které mohou vyústit až do arbitráží.
ZEK je v současné době ve druhém čtení, tento týden se projednává ve výborech. Zákon má 174 paragrafů a bude mít dopad na 36 dalších právních norem, včetně vysílacího zákona. Naděje na to, že by vstoupil v platnost již na jaře, je dosti iluzorní. Jak se v parlamentu proslýchá, poslanci si připravili více než čtyři sta pozměňovacích návrhů.
Asi to není nic neobvyklého, protože když v Británii přijímali nový komunikační zákon, který vloni vstoupil v platnost, diskutovalo se o něm dva a půl roku a projednávalo se pět set pozměňovacích návrhů.