Překlad Nixonova projevu "Checkers speech"

Originál v angličtině je k dispozici na URL: http://www.americanrhetoric.com/speeches/richardnixoncheckers.html nebo http://tucnak.fsv.cuni.cz/~calda/Documents/1950s/Nixon_Checkers_52.html

23.9.1952

Moji američtí spoluobčané,

Předstupuji před vás dnes večer jako kandidát na viceprezidenta a jako člověk, jehož počestnost a integrita byly zpochybněny.

V politice je dnes běžné, že obvinění vznesená proti vám se ignorují nebo se odmítají, aniž byste sdělili další detaily. Myslím, že takových případů jsem měli ve Spojených státech dost, obzvláště u současné vlády ve Washingtonu.

Úřad viceprezidenta Spojených států pokládám za velký a významný úřad a cítím, že lidé musí mít důvěru v integritu lidí, kteří kandidují na tento úřad a kteří by ho mohli získat.

Také já se domnívám, že nejlepší a jedinou odpovědí na osočení nebo na čestné nepochopení skutečností je říkat pravdu. A to je také důvod, proč tady dnes večer jsem. Chci vám sdělit svůj názor na celý případ. Jsem si jist, že jste ta obvinění četli a že jste slyšeli, že já, senátor Nixon, jsem přijal 18 000 dolarů od skupiny svých stoupenců.

Takže, bylo to nesprávné? Dovolte, abych řekl, že to nesprávné bylo. Mimochodem, říkám, že to bylo špatné, ale nikoli nezákonné, protože tady nestojí otázka tak, zda to bylo zákonné či nezákonné, to nestačí. Otázka zní: bylo to morálně nesprávné? Já říkám že to bylo morálně špatné… kdyby cokoli z těchto 18 000 dolarů šlo k senátoru Nixonovi, pro moji osobní potřebu. Říkám, že to bylo morálně špatné, kdyby se to dávalo tajně, a tajně se s tím zacházelo. A také říkám, že to bylo morálně špatné, kdyby se kterémukoli z přispěvatelů za poskytnuté příspěvky dostalo zvláštní přízně.

Abych odpověděl na tyto otázky, dovolte mi, abych řekl: ani jediný cent z těchto 18 000 dolarů nebo z nějakých jiných peněz tohoto druhu nikdy nešel ke mně, pro moji osobní potřebu. Každý šesták z této sumy byl použit k tomu, aby pokryl politické výdaje, o kterých si myslím, že by neměly jít na účet amerických daňových poplatníků. Nebyl to nějaký tajný fond. Ve skutečnosti, když jsem byl v pořadu "Meet the Press" - někteří z vás ho možná minulou neděli viděli - Peter Edson za mnou po pořadu přišel a povídá: "Dicku, co je to za fond, o kterém jsme slyšeli?" A já jsem mu řekl: "Kolem toho nejsou žádné tajnosti. Jdi za Danou Smithovou, která je správcem tohoto fondu." A dal jsem mu jejich (Edsonovu a Smithové) adresy. A řekl jsem: zjistíte, že účelem toho fondu bylo jednoduše uhradit politické výdaje, o kterých si myslím, že by neměly být účtovány vládě. A za třetí mi dovolte, abych zdůraznil - chci aby v tom bylo obzvláště jasno - že žádný přispěvatel do tohoto fondu, že žádný přispěvatel jakékoli mojí kampaně, nikdy nezískal nějakou výhodu či protihodnotu, jinou, než kterou by nemohl získat jako řadový volič.

Já zkrátka o tom nejsem přesvědčen, a mohu říci, že nikdy, po dobu co jsem byl v Senátu Spojených států, pokud se týče lidí, kteří přispěli do tohoto fondu, že nikdy jsem netelefonoval do žádné organizace, ani jsem do ni přímo nešel vystupovat v jejich prospěch. Dosvědčí to záznamy, dokumenty, které jsou v rukách vládních úřadů.

Takže, tedy, někteří z vás řeknou, a zcela právem: "Fajn, tak na co jste ten fond použil, senátore? Proč jste ho musel mít?" Dovolte mi krátce se zmínit o tom, jak funguje senátní kancelář. Předně, senátor dostává 15 000 dolarů ročně jako mzdu. Dostává dost peněz na to, aby zaplatil jednu cestu ročně, jednu zpáteční cestu, tj. pro sebe a pro svoji rodinu, mezi jeho bydlištěm a Washingtonem D.C. A potom dostává příspěvky na to, aby zajistil lidi, kteří pracují v jeho kanceláři, kteří vyřizují poštu. A potom příspěvky z mého státu Kalifornie, což postačí k nájmu a zaměstnání třinácti lidí. A dovolte mi říci, mimochodem, že tyto příspěvky nejsou vypláceny senátorovi. Vyplácejí se všem těmto lidem a tyto příspěvky jsou určeny výhradně pro oficiální, úřední záležitosti. Například když nějaký volič vám napíše a chce, abyste zašel do Úřadu pro veterány a získal tam nějaké informace o jeho nárocích vyplývajících z jeho válečné služby, věci tohohle typu. Ale potom tady jsou výdaje, které vláda nehradí. A já si myslím, že nejlépe mohu prodiskutovat tyto výdaje tím, že vám položím několik otázek.

Domníváte se, že když já nebo kterýkoli jiný senátor pronese politický projev, a nechá ho otisknout, by měl tisk tohoto projevu a poštovné za jeho zaslání voličů naúčtovat daňovým poplatníkům? Myslíte si například, že když já nebo kterýkoli jiný senátor vycestuje do svého domovského státu, aby zde pronesl čistě politický projev, že náklady této cesty by měly být naúčtovány daňovým poplatníkům? Myslíte si, že když senátor vystoupí s politickým projevem v rozhlasovém nebo televizním vysílání, že by náklady na toto vysílání měli nést daňoví poplatníci? Já vím, jaká je vaše odpověď. Je to stejná odpověď, kterou dostávám od publika, kdekoli o tomto problému diskutuji. Odpověď je: ne. Od daňových poplatníků by se nemělo vyžadovat, aby financovali záležitosti, které nejsou úřední záležitostí, které jsou především politickým podnikáním.

Potom však vzniká otázka, řeknete: "Dobře, ale z čeho to platíte, a jak to můžete dělat legálně?" Existuje několik způsobů, jak se to může dělat, mimochodem, dělá se to legálně v Senátu a Kongresu Spojených států. Jedním způsobem je být bohatý muž. Já však nejsem bohatým mužem, takže jsem tento způsob využít nemohl. Další způsob, který se používá, je zaměstnat svoji vlastní ženu. Dovolte mi, abych jen tak mimochodem vám sdělil, že můj oponent, můj protějšek, kandidát na funkci viceprezidenta na demokratické kandidátce, má svoji manželku na své výplatní listině a měl ji na této listině posledních deset let. Dovolte, abych k tomu řekl jen: To je jeho záležitost, a já ho za to nekritizuji. Vy sami si musíte v tomto bodě učinit vlastní úsudek.

Já jsem to však nikdy neučinil z tohoto důvodu: zjistil jsem, že ve Washingtonu je tolik potřebných stenografů a sekretářek zasluhujících si pracovat, že jsem nepokládal za správné dát svoji ženu na svoji výplatní listinu. Moje žena zde sedí se mnou. Je skvělá stenografka. Kdysi učila těsnopis, učila těsnopis na střední škole. To bylo v době, kdy jsem ji potkal. A mohu vám říci, lidičky, že pracovala v mém úřadu mnoho hodin v noci a mnoho hodin po sobotách a nedělích, odváděla skvělou práci, a jsem hrdý, že mohu dnes večer říci, že během šesti let, kdy jsem byl ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu Spojených států, Pat Nixonová nikdy nebyla na vládní výplatní listině.

Jaké jsou další způsoby, kterými se tyto finance mohou získat? Někteří, kteří jsou právníci, a já náhodou jsem právník, pokračují ve své praxi, ale já jsem to nebyl schopen dělat. Jsem tak daleko od Kalifornie a byl jsem tak zaměstnán svoji senátorskou prací, že jsem se nezapojil do žádné právní praxe, a také, co se týká právní praxe, zdá se mi, že vztah mezi advokátem a jeho klientem je natolik osobní, že bych pravděpodobně nemohl zastupovat nějakého člověka jako advokát, a potom mít nezaujatý pohled na to, až by on sám vám svůj případ popisoval v případě, že by ten spor vedl s vládou.

A tak jsem se domníval, že nejlepším způsobem, jak si obstarat tyto nezbytné politické výdaje na to, abych dostal své poselství k americkému lidu, a také projevy, které jsem pronesl - nechal jsem tisknout projevy, které se většinou zabývaly poselstvím o odhalování vlády, o odhalování komunismu ve vládě, o odhalování korupce ve vládě - jediným způsobem, jakým jsem to mohl dělat, bylo přijmout pomoc od lidí v mém domovském státě Kalifornie, kteří přispěli na moji kampaň a kteří pokračovali v těchto příspěvcích i poté, co jsem byl zvolen, a kteří byli rádi, že to mohou dělat.

A dovolte mi říci, že jsem hrdý na to, že žádný z nich mě nikdy nepožádal o nějakou zvláštní službu, laskavost. Jsem hrdý na skutečnost, že nikdo z nich mě nikdy nepožádal, abych hlasoval o nějakém návrhu zákona jinak, než by mi to přikazovalo mé vlastní svědomí. A jsem hrdý na skutečnost, že daňoví poplatníci nikdy nezaplatili prostřednictvím nějakého triku či jiným způsobem jediný šesták, o němž bych si myslel, že byl politický, a že by neměl být účtován daňovým poplatníkům.

Dovolte mi dále říci, že někteří z vás se mohou ptát: "Dobře, senátore, to je v pořádku, to je vaše vysvětlení, ale kde máte nějaký důkaz?" A já bych vám rád dnes večer řekl, že právě před hodinou jsme dostali nezávislý audit celého fondu. Navrhl jsem guvernéru Shermanu Adamsovi, který šéfem prezidentské kampaně Dwighta Eisenhowera, že by se měl získat nezávislý audit a právní analýza, a nyní ten audit mám v rukou. Je to audit udělaný firmou Price Waterhouse & Co., a právní názor firmy Gibson, Dunn & Crutcher, právníků z Los Angeles, největší právní firmy, a mimochodem také jedné z nejlepších v Los Angeles.

Jsem hrdý na to, že vám mohu dnes večer podat zprávu, že tento audit a tento právní názor byl postoupen generálu Eisenhowerovi.

následuje citace z názoru právní kanceláře, Nixon pak pokračuje

Takže nyní, milí přátelé, to není Nixon, který promlouvá, ale je to nezávislý audit, který byl vyžádán, protože já chci, aby americký lid znal všechna tato fakta, a neobávám se toho, aby nezávislí lidé přišli a zkontrolovali tato fakta, a to je přesně to, co jsem učinil. Ale potom jsem zjistil, že existuje stále ještě několik takových, kteří mohou říci, zcela právem říci - a dovolte mi říci, že mezi nimi rozpoznávám některé, kteří budou pokračovat v očerňování bez ohledu na to, jaká může být pravda - ale že také pochopitelně existovala některá čestná nedorozumění v této záležitosti, a že někteří se mohou ptát: "Dobře, možná, že jste byl schopen, senátore, tu věc zfalšovat. Jak můžeme věřit tomu, co říkáte? Vždyť není tady možnost, že jste dostal některé částky v hotovosti? Není tady možnost, že jste mohl také hrabat do vlastního hnízda?" A tak nyní, to, co se chystám udělat - abych nezapomněl, nemá to obdobu v historii americké politiky - já teď poskytnu tomuto televiznímu a rozhlasovému publiku kompletní historický přehled všeho, co jsem kdy vydělal, všeho, co jsem utratil, všeho, co vlastním. Já chci, abyste tato fakta znali.

Musím začít od raného mládí. Narodil jsem se v roce 1913. Naše rodina pocházela ze skromných poměrů, větší část svého ranného života jsem strávil v obchodě na periferii East Whittier. Byl to koloniál, obchod s potravinami, jeden z tehdejších rodinných podniků. Jedním z důvodů, že jsme ho mohli založit a provozovat, bylo, že moje matka a můj otec měli pět chlapců a my všichni jsme v obchodě pracovali. Vydělal jsem si na studium na vysoké škole, a potom ještě na studium právnické fakulty. A potom v roce 1940 se stala snad ta nejlepší věc, která mě mohla potkat. Oženil jsem se s Pat, která sedí vedle mě. Když jsme se vzali, měli jsme to dost těžké, jako mnoho mladých párů, které nás možná teď poslouchají. Já jsem vykonával právní praxi, ona učila na škole.

Potom, v roce 1942, jsem nastoupil vojenskou službu. Dovolte mi říci, že záznam mé vojenské služby nebyl nijak zvlášť neobvyklý. Šel jsem do jižního Pacifiku. Myslím, že mám právo na pár bitevních hvězdiček. Měl jsem řadu doporučujících dopisů, ale byl jsem právě tam, kde padaly bomby. A potom jsem se vrátil - vrátil jsem se do Spojených států, a v roce 1946 jsem kandidoval do Kongresu. Když pro nás skončila válka - Pat a já, Pat pracovala během války jako stenografka, pak v bance a jako ekonom pro vládní agenturu - když pro nás skončila válka, všechny naše úspory, jak z mé právní praxe, tak z jejího učení po celou dobu, co jsem byl ve válce, součet tohoto celého období činil něco méně než 10 000 dolarů. Jen tak mimochodem, každý cent z toho byl uložen ve vládních dluhopisech. Takže to bylo, kde jsme začínali, když jsem šel do politiky.

Co jsem vydělal od doby, kdy jsem vstoupil do politiky? Tady to je, zaznamenal jsem si to. Dovolte, abych ty poznámky přečetl. Za prvé, měl jsem plat jako kongresman a jako senátor. Za druhé, v posledních šesti letech jsem získal celkem 1600 dolarů z nemovitého majetku, který byl v mé právnické firmě v době, kdy jsem s ní přerušil styky. A mimochodem, jak jsem řekl dříve, neúčastnil jsem se žádné právní praxe a nepřijal jsem žádné poplatky z obchodních záležitostí, které firma inkasovala poté, co jsem odešel do politiky. Dále jsem vydělal v průměru přibližně 1500 dolarů ročně ze svých nepolitických řečnických vystoupení a z přednášek.

A potom, šťastnou náhodou, jsme zdědili něco málo peněz. Pat prodala svůj podíl na majetku svého otce za 3000 dolarů a já jsem zdědil 1500 dolarů od svého otce. Žili jsme spíše skromně. Po čtyři léta jsem bydleli v bytě v Parkfairfaxu, Alexandria Virginia. Nájemné činilo 80 dolarů měsíčně. V této době jsme si našetřili tak, že jsme si mohli koupit dům. Takže to bylo, jak jsme získali přístřeší. Co jsme dělali s těmi penězi? Co vám dnes můžeme ukázat? Předpokládám, že vás to překvapí, protože je toho tak málo, co se týče standardů obvyklých pro lidi ve veřejném životě.

Především, máme dům ve Washingtonu, který stál 41 000 dolarů, a na který dlužíme 20 000 dolarů. Máme dům ve Whittier v Kalifornii, který stojí 13 000 dolarů, a na kterém dlužíme 3000 dolarů. Mí blízcí tam v současnosti žijí. Mám uloženo 4000 dolarů na životním pojištění, plus mám nároky za službu ve válce, které jsem nikdy nekonvertoval, a jejichž lhůta vyprší za dva roky. Nemám žádné životní pojištění na manželku. Nemám žádné pojištění na naše dvě děti Tricii a Julii. Vlastním Oldsmobil z roku 1950. Máme vlastní nábytek. Nemám žádné akcie ani dluhopisy žádného typu. Nemáme žádné podíly, přímé či nepřímé, v nějakém obchodním podnikání. Takže to je vše, co máme. A co dlužíme?

Kromě hypoték, dvacetitisícové hypotéky na dům ve Washingtonu a desetitisícové hypotéky na dům ve Whittier, dlužím Riggs Bank ve Washingtonu D.C. 4500 dolarů na úrok 4.5 procenta. Dlužím 3500 dolarů svým rodičům, a úrok této půjčky, který pravidelně platím, protože to je část úspor mých rodičů za léta jejich tvrdé práce, platím pravidelně úrok 4 procenta. A potom mám půjčku 500 dolarů, kterou mám na své životní pojištění.

Takže, to je o tom. To je, co máme. A to je, co dlužíme. Není toho příliš mnoho. Ale Pat a já máme zadostiučinění v tom, že každý šesták, který máme, je čestně náš. Měl bych říci, že Pat nemá žádný norkový kožich. Ale má slušný republikánský látkový plášť a já jí vždycky říkám, že by vypadala dobře v čemkoli.

Měl bych vám pravděpodobně říci také ještě jednu věc, protože když ji neřeknu já, možná ji řeknou jiní o mně. Dostali jsme něco, dárek, po volbách. Jeden člověk z Texasu slyšel Pat v rádiu, jak se zmínila o tom, že by naše děti měli rádi psa. A věřte nebo nevěřte, den před tím, než jsme odjeli na cestu spojenou s předvolební kampaní, dostali jsme zprávu z Union Station v Baltimoru, že tam je pro nás balíček. Šli jsme ho vyzvednout. Víte, co to bylo? Byl to malý kokršpaněl, který byl poslán z Texasu, černobílý, flekatý a naše šestiletá holčička Tricie ho pojmenovala Checkers. Dobře víte, že děti, jako všechny děti, milují psy, a tak chci říci tohle, právě teď, že bez ohledu na to, co budou jiní říkat, my si ho necháme.

Není to snadné přijít před celostátní publikum a obnažit svůj život, jak jsem to udělal. Ale ještě než skončím, chci říci několik věcí, o kterých si myslím, že většina z vás s nimi bude souhlasit. Pan Mitchell, předseda Celostátního výboru Demokratické strany, učinil prohlášení, že jestliže nějaký člověk si nemůže dovolit být v Senátu Spojených států, neměl by do Senátu kandidovat. A já chci jasně prohlásit, že nesouhlasím s panem Mitchellem, když říká, že jenom bohatí lidé by měli sloužit vládě v Senátu nebo v Kongresu Spojených státech. Nevěřím, že reprezentuje názory Demokratické strany, a vím, že nereprezentuje názory Republikánské strany.

Myslím si, že je dobře, když muž jako guvernér Stevenson, který zdědil bohatství od svého otce, může kandidovat na prezidenta. Ale cítím také, že je v této naší zemi podstatné, že člověk se skromnými prostředky rovněž může kandidovat na prezidenta, protože, jak víte, vzpomeňte na Abrahama Lincolna, vzpomínáte, co řekl: "Bůh musí milovat prosté lidi - vždyť jich tolik vytvořil."

další část vynechána - viz originál, možná doplním později

Nyní mi dovolte konečně, tento večer, chci vám přečíst stručný výňatek z dopisu, který jsem dostal, z dopisu, který nikdo, až bude po všem, nám nebude moci vzít. Píše se tu:

Drahý senátore Nixone, Protože je mi jen 19 let, nemohu volit v prezidentských volbách, ale věřte mi, kdybych volit mohla, vy a generál Eisenhower byste zcela určitě dostali můj hlas. Můj manžel slouží u námořnictva v Koreji. Slouží na frontové linii a máme dvouměsíčního synka, kterého nikdy neviděl. A já jsem přesvědčena o tom, že s velkými Američany jako jste vy a generál Eisenhower v Bílém domě, osamělé Američanky jako jsem já, se brzy sejdou se svými milovanými, kteří jsou nyní v Koreji. Jenom se modlím k Bohu, abyste se příliš nezpozdili. Přikládám malý šek na pomoc vaší kampani. Žiji z 85 dolarů měsíčně a to je vše, co si v současnosti mohu dovolit, ale dejte mi vědět, co jiného bych pro vás mohla udělat.

Lidičky, je to šek na 10 dolarů, a patří mezi ty, které nikdy v bance za peníze neproměním. A dovolte mi říci tohle: Slyšíme v těchto dnech hodně o prosperitě, ale já říkám, proč nemůžeme mít prosperitu postavenou na míru raději než prosperitu založenou na válce? Proč nemůžeme mít prosperitu a čestnou vládu ve Washingtonu D.C. zároveň? Věřte mi, že můžeme. A Eisenhower je ten muž, který může vést toto tažení, jež nás přivede k této prosperitě.

A nyní, závěrem, vím, že jste zvědaví na to, zda hodlám zůstat na kandidátce republikánské strany nebo zda hodlám rezignovat. Dovolte mi říci tohle: Nejsem přesvědčen o tom, že bych měl odejít, protože nejsem ten, kdo hází předčasně flintu do žita. A jen tak mimochodem, ani Pat taková není. Konec konců, jmenuje se Patricia Ryan a byla narozena v den Svatého Patricka, a vy víte, že Irové se nikdy nevzdávají. Ovšem toto rozhodnutí, mí přátelé, nezávisí na mně. Neučinil bych nic, co by mohlo poškodit šance Dwighta Eisenhowera stát se prezidentem Spojených států. A z tohoto důvodu přenechávám Celostátnímu výboru Republikánské strany dnes večer tímto televizním vystoupením rozhodnutí, které je na nich, aby je učinili. Nechť oni rozhodnou, zda moje místo na kandidátce jim pomůže nebo zda je poškodí. A já vás chci požádat, abyste jim v rozhodování pomohli. Pište a telegrafujte Celostátnímu výboru Republikánské strany, zda si myslíte, že bych měl zůstat nebo odejít. Ať bude jejich rozhodnutí jakékoli, já ho budu respektovat.

Ale dovolte mi říct ještě toto poslední slovo. Bez ohledu na to, co se stane, já budu pokračovat ve svém boji. Budu pokračovat v kampani po celé Americe, pokud nevyženeme z Washingtonu všechny podvodníky a komunisty, kteří je obhajují. A pamatujte, lidi, že Eisenhower je velký muž, věřte mi to. Je to velký muž. Hlas pro Eisenhowera je hlasem pro to, co je dobré pro Ameriku.