Na okraj sporu Ronald Lauder vs. Česká republika

Milan Šmíd

Ten, kdo četl rozhodčí nález mezinárodního arbitrážního soudu ICC ve věci CME vs. Vladimír Železný, si dokáže představit, jak složité bude jednání a dokazování v dalším z mezinárodních sporů týkajících se televize NOVA.

Ten spor je veden u rozhodčího soudu Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní UNCITRAL (UN Commission on International Trade Law) a americký občan Ronald Lauder, vlastník CME, v něm žaluje Českou republiku, že nedodržela dohodu o ochraně investic mezi ČSFR a USA uzavřenou 22. října 1991 (č. 187/1993 Sb.), čímž mu způsobila značné majetkové škody.

Zatímco žalobu na Vladimíra Železného u arbitráže ICC podala CME již v dubnu 1999, bezprostředně poté, co sesadila Železného z ředitelského místa v servisní společnosti ČNTS, žalobu proti českému státu podal Ronald Lauder v srpnu 1999, když část Železného ansámblu se přestěhovala na Barrandov, CET 21 opustila ČNTS, a začala vysílat s podporou společností skupiny MEF Holdingu Jiřího Šmejce.

Po osmnácti měsících šetření, proběhne příští týden 5.března v Londýně první líčení tříčlenného arbitrážního tribunálu, který rozhodne o tom, zda český stát skutečně způsobil Ronaldu Lauderovi škodu, o níž tento zahraniční investor tvrdí, že vznikla "vyvlastněním" jeho investic do televize NOVA.

Petit Lauderovy žaloby žádá, aby český stát zajistil ČNTS právo podílet se na vysílání TV NOVA a inkasovat přiměřený podíl z prodeje reklamního času, a to buď tak, že se to stane podmínkou licence k vysílání TV NOVA, nebo tím, že licence se zruší a znovu se udělí se spoluúčastí ČNTS. Zároveň Lauder žádá, aby mu český stát uhradil vzniklou škodu, jejíž výši určí tribunál, a která by se měla stanovit na základě rozdílu tržní hodnoty Lauderových investic před a po údajném porušení smlouvy.

Jestliže ani renomovaní právníci si netroufají předpovědět výsledek jednání této mezinárodní arbitráže, tím méně se to dá očekávat od autora této poznámky. Mohu však připomenout některá fakta.

Argumenty Ronalda Laudera ve sporu

Jeden z hlavních argumentů Lauderovy žaloby proti českému státu míří na Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (Rada), která je orgánem vykonávajícím "ve stanoveném rozsahu státní správu v oblasti vysílání" (1, odst.3, zákona č.103/1992 o Radě). Lauder tvrdí, že v únoru 1993 licenci pro celoplošné televizní vysílání dostala sice CET 21, ale s tou podmínkou, že bude spolupracovat s konkrétními investory, tedy s jeho investičním konsorciem CEDC (z něhož se později vyčlenila CME) a s Českou spořitelnou.

Lauderovo tvrzení odpovídá okolnostem udělení licence, která předpokládala, že partneři, kteří se společně účastnili licenčního řízení, uzavřou obchodní smlouvu, jež se - po schválení Radou - stane součástí licenčních podmínek.

Ta klíčová podmínka, kolem které se dnes všechno točí, měla číslo 17 a držitel licence se v ní zavazoval:

"Že jakékoli změny právnické osoby, která je držitelem licence, skladby kapitálu investorů a ustanovení obchodní smlouvy mezi držitelem licence a investory předloží předem ke schválení Radě. Účastníky této obchodní smlouvy jsou držitel licence, CEDC a Česká spořitelna, a to v rozsahu a za podmínek stanovených obchodní smlouvou, jež bude do 90 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence předložena Radě; obchodní smlouva bude respektovat ustanovení dohody o obchodní smlouvě mezi držitelem licence a CEDC, jež je přílohou podmínek k licenci;"

Lauder dále argumentuje tím, že Rada donutila CME ve správním řízení vedeném v letech 1996-1997 změnit společenskou smlouvu zakládající ČNTS a celé aranžmá mezi partnery ČNTS tak, že to později umožnilo jeho obchodnímu partnerovi Vladimíru Železnému ČNTS opustit. Přitom CME poskytla ČNTS finance k rozjezdu TV NOVA a navíc vykoupila od svých partnerů obchodní podíly, jejichž hodnota se zakládala na předpokladu, že ČNTS bude zajišťovat služby pro CET 21 až do konce trvání licence, tj. do roku 2006.

Jak to bylo se správním řízením

To správní řízení zahájila Rada v červenci 1996 proti třem subjektům: ČNTS s.r.o. (TV NOVA), Premiéra a.s. (TV Premiéra/Prima) a Rádio Alfa a.s. (Rádio Alfa). Těmto tzv. servisním společnostem Rada vytýkala, že porušují zákon, neboť neoprávněně provozují rozhlasové a televizní vysílání, které přísluší vlastním držitelům licencí CET 21 s.r.o., FTV Premiéra s.r.o. a Kaskol s.r.o.

Debatu o tom, kdo je vlastně držitel licence, že by měl podnikat na vlastní jméno a na vlastní účet, a že některá práva by neměl přenášet na servisní firmy, vyprovokovala novela vysílacího zákona 301/1995. Ta umožnila od 1.1.1996 provozovatelům vysílání požádat o zrušení Radou stanovených licenčních podmínek, s výjimkou podmínek určujících základní programový formát. Je pochopitelné, že všichni vysílatelé s radostí uvítali tuto novelu (její vznik popisuji v internetovém periodiku Louč č.23) a okamžitě žádali o zrušení všech licenčních podmínek, které jim byly nepohodlné.

Povinností Rady bylo a je dbát na dodržování zákona o vysílání 468/91 a ten ve svém paragrafu 10, odst.2 říká: "Licence je nepřevoditelná". Radě je možné vyčítat, že dopustila v roce 1993 stav, v němž umožnila CET 21, aby vložila do ČNTS "právo používat" licenci, a nezasáhla dříve, když si ČNTS do předmětu činnosti v obchodním rejstříku zapsala "provozování licence 001/93". Na druhé straně Rada může oprávněně argumentovat tím, že nepřevoditelnost licence měla zajištěnou licenčními podmínkami, v případě TV NOVA podmínkou číslo 17.

Správní řízení "vypuklo" právě v okamžiku, když držitelé licencí začali požadovat rušení podmínek s návazností na vlastnické vztahy a Rada jim měla ze zákona vyhovět. Mezi těmi, kteří vehementně požadovali zrušení všech nepohodlných licenčních podmínek (se silnou podporou poslanců vládní koalice) byla i CET 21. Rada postupně pod tlakem parlamentu rušení podmínek vyhovovala, nicméně o podmínku číslo 17 se svedla několikaměsíční bitva. Rada ji odmítala zrušit z obavy, aby nedošlo k převodu licence a proto trvala na tom, že vztahy mezi CET 21 a ČNTS se musí nově vymezit.

Rada ukončila správní řízení s ČNTS 16.září 1997 poté, co ČNTS upravila zápis v obchodním rejstříku, co ve společenské smlouvě se vklad CET 21 změnil z "práva používat licenci" na "právo používat know-how související s licencí" a když se uzavřela nová obchodní smlouva mezi CET 21 a ČNTS, která převedla některé odpovědnosti (například smlouvu s Českými radiokomunikacemi) na vlastního držitele licence CET 21.

Kdo si co zavinil

Právě v letech 1996-1997 investovala CME přibližně dvě miliardy korun (60 miliónů US dolarů), aby vykoupila od svých partnerů jejich obchodní podíly v ČNTS (CET 21 - 12%, Česká spořitelna - 22%). Proč to dělala? Chtěla svým akcionářům ukázat, že svůj podíl v ziskové televizní stanici NOVA s licencí do roku 2006 zvyšuje ze 66 na 99 procent. Aby tyto obchody mohla CME operativně provádět, potřebovala zrušit licenční podmínku číslo 17, což se jí nakonec podařilo.

A je paradoxem, že Ronald Lauder se dovolává Rady jako orgánu státní správy ČR, aby ochránil jeho zájmy, když to byla právě jeho společnost CME, která v roce 1996 tak bezostyšně tento orgán ignorovala a obcházela (smlouvy o nákupu podílů České spořitelny, smlouva o půjčce Vladimír Železnému na ovládnutí CET 21 apod.).

Byla to CME, jejíž peníze tehdy učinily pánem a vládcem CET 21 Vladimíra Železného. Byl to tehdejší ředitel CME Leonard Fertig, který - společně s Vladimírem Železným - vehementně usiloval o zrušení hlavní právní ochrany exkluzivního vztahu CME k licenci a to podmínky číslo 17. A protože se to podařilo, tak o tři roky později musela CME od Rady vyslechnout: vážení pánové, ČNTS už není předmětem našeho zájmu, vyřiďte si to se Železným jako obchodní spor.

Získá Ronald Lauder ztracenou prestiž?

Podle mého názoru Ronald Lauder dnes doplácí na to, že příliš důvěřoval svému obchodnímu partnerovi, a také na to, že při prosazování obchodních zájmů CME se jeho management uchyloval k nestandardním postupům využívajícím nedostatky naší legislativy a nezkušenost naší státní správy.

Já osobně se domnívám, že Lauderovy dva spory vedené proti České republice (Lauder vs.ČR, CME vs.ČR), mu nepřinesou žádný velký majetkový prospěch, ani nenahradí jeho ztráty. Dokonce si myslím, že ty spory vede Ronald Lauder hlavně proto, aby si vylepšil svoji image notoricky neúspěšného podnikatele. Pro něj bude už vítězstvím, když mezinárodní arbitráž sdělí světu, že právní systém ČR nebyl schopen ochránit poctivého zahraničního investora.

Nejsem právník, neznám přesná rozhodčí pravidla UNCITRAL, posuzuji věci pouze na základě svých omezených znalostí případu a jeho historie. Přesto se odvážím jedné hypotézy: pokud Česká republika vyjde z tohoto sporu s viditelným šrámy na své pověsti, pak ty šrámy budou způsobeny spíše nedostatky v naší legislativě, problémem vymahatelností práva, než tím, co Ronald Lauder naší republice vyčítá, tj. že Rada mu "ukradla televizi NOVA tím, že zrušila svůj předchozí souhlas s postavením CME poté, co začala být TV NOVA podnikatelsky úspěšná" (citát z Lauderova vystoupení v americkém Senátu 28.června 2000).

Jestli mu někdo něco ukradl, byl to asi někdo jiný než Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, a Ronald Lauder by měl dostat šanci svého případného zloděje dostihnout u českých soudů stejně, jako se mu to nedávno podařilo u soudu mezinárodního.