Jak se vyrábí nepřítel
Zde je kompletní přepis textu reportáže Nedostatečná ochrana osobních údajů, kterou Televizní noviny TV NOVA vysílaly jako svoji první zprávu 11.03.2001:
Lucie BORHYOVÁ (studio): Vládou slibovaná ochrana osobních údajů zůstává i přes dílčí zlepšení často jen pouhým slibem. Důvěrné informace, které stát od lidí požaduje, jsou totiž v mnoha případech zneužívány. Například na Internetu úředníci zveřejňují mimo jiné rodná čísla a soukromé adresy statisíců podnikatelů. Zatímco někomu takové informace výrazně usnadní práci, mnoho firem je zneužívá pro své komerční účely.
Vít DVOŘÁK, redaktor (v obraze prostřihy na výpisy z obchodních rejstříků): Je to velmi snadné, důvěrné informace třeba právě o vás, ihned, tak třeba, ministr Lachnit a jeho rodné číslo, ale i další údaje, Karel Gott, rodné číslo i bydliště, totéž například i u Livie Klausové. Úplně stejně to funguje u statisíců dalších lidí, důvěrné informace pak řada soukromých firem zneužívá pro svoje obchodní účely.
Dénis DEÁK, postižený (v obraze): Uvedli mě přímo jako kompletní adresa, včetně IČO a poslali mi zálohovou fakturu s nabídkou jejich produktů.
Vít DVOŘÁK, redaktor: Podobných případů zneužívání důvěrných údajů, které požadují státní úředníci a pak je zveřejní, je velmi mnoho, postižení přitom ke zveřejnění nikdy souhlas nedali.
Pavel MIKO, poškozený (v obraze): Ne, nedával.
Vít DVOŘÁK, redaktor: Jste si tím jist?
Pavel MIKO, poškozený (v obraze): Jsem si tím jist.
Vít DVOŘÁK, redaktor: I soukromé firmy přiznávají: Důvěrné osobní údaje, které potřebujeme k podnikání, lehce vyčteme z toho, co zveřejní úředníci.
Pavel BARTOŠ, majitel firmy rozesílající nabídky: Jsou to jednak výpisy na ministerstvu financí, ministerstvo spravedlnosti, systém Ares, standardní stránky internetový, který jsou běžně k dispozici.
Vít DVOŘÁK, redaktor: To všechno přitom zákon umožňuje.
Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti: Do jisté míry mi to absurdní přijde a vždycky jsem říkal, že na jedné straně se dělá všechno proto, aby se ty údaje tajily, na druhé straně už dávno jsou k dispozici velmi podrobné údaje.
Vít DVOŘÁK, redaktor: K jejich zneužívání ale bude docházet dál, stát totiž žádnou změnu nepřipravuje.
Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti: Teď není prostě na stole tento problém.
Vít DVOŘÁK, redaktor: Mezitím úředníci uvažují o další novince, často důvěrné údaje z katastru nemovitostí by rádi zveřejnili rovněž na Internetu.
Schválně jsem zvýraznil slova o úřednících, které redaktor Dvořák nejčastěji uvádí jako příčinu toho, že osobní údaje mohou být zneužívány. Že by za to měl být peskován spíše v reportáži uvedený Pavel Bartoš, "majitel firmy rozesílající nabídky", to Dvořáka nenapadlo.
Já vím, je tady to nešťastné rodné číslo, které obsahuje některé identifikační znaky, což nám ztěžuje vejít se bez problémů do evropských standardů, které na jedné straně zajišťují transparentnost podnikání, kde každý v obchodním styku musí předložit svoji navštívenku, aniž by o sobě musel sdělovat intimní údaj data narození.
Nicméně redaktor Dvořák zapomněl divákům Novy sdělit, že všechna ta data se stávají veřejnými z toho důvodu, že jmenované subjekty podnikají. A jestliže někdo vstupuje do podnikání, tak tu vizitku musí předložit. A za to nemůžou úředníci, ale zákony - obchodní zákoník a živnostenský zákon, podle nichž například obchodní rejstřík je veřejným seznamem a na výpis z obchodního rejstříku má právo kdokoli.
Vystavení obchodního rejstříku na internet je v souladu se světovými standardy a pokud vím, tak tento fakt se všeobecně kladně hodnotí jako příspěvek ke zkultivování naší podnikatelské scény.
Tvrzení Víta Dvořáka, že "postižení nikdy ke zveřejnění souhlas nedali" je z tohoto důvodu naprosto zavádějící - stačí si přečíst zákony. A pokud nechtějí, aby si jejich údaje každý mohl přečíst, tak ať nepodnikají nebo ať pověří podnikáním svého advokáta.
Rád bych slyšel ministra spravedlnosti Bureše, jak to vlastně myslel s tou absurditou. Zda je absurdní, že některá data jsou legálně veřejně dostupná, nebo zda neopatrně komentoval dogmatický přístup při aplikaci legislativy na ochranu osobních dat a Vít Dvořák si tento "soundbite" šikovně zařadil do své reportáže.
Dvořákův příkladně "objektivní, nestranný a kvalifikovaný výkon" je završen poslední větou o katastru nemovitostí. O tom, že výpis z katastru nemovitostí může odjakživa získat každý, aniž by musel osvědčovat právní zájem, by snad mohl vědět tak zkušený vnitropolitický redaktor. Pak by totiž nemohl prohlašovat, že úředníci chtějí "často důvěrné údaje z katastru nemovitostí" zveřejnit na Internetu.
Ty informace nejsou důvěrné a pokud je někdo chtěl získat, dostal je i bez internetu. Jak naznačují poslední informace, nebude to snadné ani s internetem. Zájemci o tuto problematiku se mohou poučit zde, případně v tomto článku Softwarových novin.
Když se setkám s hloupostí, nekvalifikovaností nebo něčím, co odporuje zdravému rozumu či dobrému vychování, ptám se zcela primitivně: "je ten člověk hloupej nebo navedenej".
Obávám se, že v tomto případě (hlavní zpráva hlavní zpravodajské relace v neděli večer) jde spíše o úmysl, který by měl šéfredaktor Zuna vysvětlit svým divákům. Neboť je tady stále ona otázka: Cui bono? Komu prospívá, že se veřejnost uvádí v omyl? Komu prospívá, když snahy o vytvoření standardního transparentního obchodního prostředí se národu prezentují jako sekýrování anonymních úředníků? Že by si to objednal samotný šéf? Nebo ti, co neprůhledně točí peníze v MEF a GES holdingových společnostech?
Pravda, současné informační technologie zvyšují nebezpečí zneužití osobnostních dat a ty by měly být pod kontrolou. Ale pokud si dobře vzpomínám, tak evropské normy se vyslovují proti počítačovému zpracovávání dat "vypovídajících o rasovém původu, politických názorech nebo náboženství nebo jiných vyznáních, jakož i osobní data týkající se zdravotního stavu a sexuálního života," pokud toto zpracování neumožňují domácí zákony a pokud není dostatečně zabezpečeno proti zneužití. Tolik citace z Úmluvy Rady Evropy 108/81 o ochraně jednotlivců s ohledem na automatické zpracování osobních dat.
Milan Šmíd 19.3.2001