PŘÍLOHA Louče 31
Dvousetmilionové alibi

Nový vysílací zákon vychází komerčním vysílatelům vstříc nad rámec evropských standardů

Když v úterý 10. dubna začalo ve Sněmovně třetí čtení návrhu nového zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, nečekala se nějaká velká překvapení. Karty byly rozdány už dávno předem.

Dohoda mezi stranami smluvní opozice a majiteli televizních stanic, ovládajících obrazovky více než poloviny národa, byla jasná: Když vy, velké strany, přijmete takový zákon, který nám vyjde vstříc, který nám zabezpečí automatické prodloužení licencí bez nových licenčních podmínek, pak my, TV NOVA (MEF Holding) a TV Prima (GES Holding) vás necháme před volbami na pokoji, nebudeme vytahovat na světlo žádné aféry a navíc skousneme bez odporu programové kvóty, do kterých vás tlačí EU, případně přežijeme i nějaké mírně zpřísněné podmínky vysílání.

Ta dohoda se v úterý naplnila. Sněmovna zákon bez problémů schválila, proti hlasovali jen poslanci čtyřkoaličních stran, ministr kultury Dostál (poslanec ČSSD Zdeněk Jíčínský, kterého jsem v článku opomněl) a disident Václav Brousek z ODS.

Hlasování č.154 překvapilo

Přesto však k jistému překvapení došlo. Možná to způsobil nepřehledný hlasovací maratón, při němž poslanci v průběhu osmdesáti minut čistého času zvedali ruku celkem 72krát. Možná právě proto, že ne všichni se dokázali rychle zorientovat ve změti pozměňovacích návrhů, došlo k tomu, že při jednom opakovaném hlasování prošel těsnou většinou návrh sociálně demokratického poslance Bohuslava Sobotky zpoplatnit prodloužení celoplošné televizní licence správním poplatkem ve výši 200 miliónů Kč (varianty 600 a 800 milionů Kč neprošly).

Bližší pohled na hlasování označené číslem 154 ukazuje, že zde v jednom šiku stála ČSSD s Unií Svobody a rozpolcenou KDU- ČSL (Cyril Svoboda pro, Kalousek proti), proti překvapené ODS s asistencí negujících hlasů KSČM.

Zpravodajství hlavních deníků na druhý den potvrdilo, že Sobotkova operace na vylepšení obrazu oposmluvního chování sociálních demokratů byla úspěšná. Ve veřejnosti se podařilo vyvolat dojem, že parlament se pochlapil, ukázal Železnému zač je toho loket, vyšel kritikům návrhu zákona vstříc, zkrátka že "neuspěl ani Dostál, ani Nova", jak uvedl titulek MF DNES 11.4.

Kdo uspěl a kdo neuspěl?

Na rozdíl od MF DNES jsem přesvědčen, že neuspěl jenom Dostál a TV Nova může být spokojena. Těch 200 milionů, které bude muset CET 21 a FTV Premiéra zaplatit, je pakatel, srovnáme-li je s hodnotou užívání cenných celoplošných vysílacích kmitočtů na dalších dvanáct let. Na tom nic nemění fakt, že pro FTV Premiéra, potýkající se s dluhy z minulosti, ta částka dnes může znamenat určitý problém.

V době, kdy hospodaření TV NOVA bylo ještě poměrně průhledné, ČNTS/TV NOVA produkovala ročně zisk (před odpisy, zdaněním) ve výši kolem jedné miliardy Kč. Například v roce 1997 vlastníci ČNTS inkasovali 550 milionů Kč dividend a to se ještě do nákladů ČNTS vešla podpora provozu londýnské centrály CME. V sousedním Maďarsku, se srovnatelnou velikostí televizního trhu, byla desetiletá televizní licence v aukci ohodnocena částkou kolem dvou miliard našich korun.

Správní poplatek 200 milionů Kč by tedy pro TV NOVA neměl být žádným problémem a jeho zavedení je pouhým pokryteckým alibi Sněmovny zastírajícím fakt, že text nového zákona jako celek vychází komerčním vysílatelům vstříc nad rámec evropských standardů.

Nestandardnost a účelovost tohoto dvěstěmilionového "odpustku" je zřejmá i z toho, že nevznikl na základě úvahy odborného regulačního orgánu, ale jako jednorázový paušál stanovený od politického zeleného stolu bez ohledu na to, že tržní hodnoty "celoplošných" frekvencí mohou být rozmanité.

Dokonalý zákon neexistuje

Zkušení odborníci mediálního práva tvrdí, že není možné přijmout dobrý vysílací zákon. Prý by stačilo, kdyby ty zákony nebyly "tak příliš špatné."

Nový zákon přijatý Sněmovnou má řadu pozitivních prvků. Nahrazuje zastaralou legislativu z let 1991-2, zfušovanou v pozdějších letech účelovými novelami. Do českého práva zakomponovává "euro standardy" audiovizuální politiky EU, poprvé se jasně vyjadřuje ke křížení vlastnictví dominantních médií, je zde řada zlepšení v detailech, definicích apod.

To však nic nemění na tom, že v některých zásadních otázkách je evropsky "podstandardní". Jednak příliš těsně připoutává regulační orgán Radu RTV směrem k jedné komoře parlamentu a tím i ke krátkodobým zájmům politických stran. Transparentnost vlastníků licencí stále není dostatečně zajištěna, i když zde dochází ve srovnání s minulostí k jistému pokroku. Navíc po dvou letech se ti vlastníci mohou měnit.

Kdyby bylo po mém

Na druhé straně vlastnické přesuny by neměly být tak velkým problémem, kdyby se na naší mediální scéně hrálo s odkrytými kartami. Problém je spíše v tom, že ti naši vlastníci mohou hrát hry bez pravidel, přestože ve světě je zcela běžné, že za možnost využívat cenný veřejný statek, vysílací kmitočty, se platí nejen penězi, ale především povinnostmi veřejné služby vtělenými do licenčních podmínek.

TV NOVA i TV Prima se v minulých letech - s podporou novely z roku 1995 - zbavily téměř všech licenčních podmínek, které by jim jakkoli svazovaly ruce (reinvestice do domácí dramatické tvorby, respektování schváleného vysílacího schématu, podpora nezávislých tvůrců apod.).

Kdyby bylo po mém, klidně bych ten 200 milionový správní poplatek celoplošným televizím odpustil. Ale o to více bych trval na tom, aby při prodloužení licence se přehodnotil současný stav a určily se podmínky licence pro další licenční období. Jako výchozí bod by mohly sloužit licenční podmínky, které TV NOVA a TV Prima dostávaly v letech 1993-4.

Milan Šmíd, FSV UK, www.louc.cz