PŘÍLOHA Louče 32

O tom, že Československá televize v českých zemích by se měla přestěhovat z provizorií a adaptovaných prostor v Praze (Měšťanská beseda, Plodinová burza, Jindřišská ulice, studia ve zrušených kinech apod.) na Kavčí hory, se rozhodlo na úrovni vlády už v únoru roku 1960. Ten záměr dostal posvěcení na Celostátní konferenci KSČ (což byl takový malý sjezd) v červenci 1960.

Leč vyskytly se problémy. Ačkoli se pro stavbu vyčlenil pozemek, zpracovával se projekt a v roce 1962 se začalo na Kavčího horách i kopat, socialistický centralistický ekonomický systém nepracoval tak, jak by měl. V roce 1963 už bylo jasné, že se rozpadlo plnění další pětiletky. Ke slovu se dostali ekonomové kolem Oty Šika, začaly se vyměňovat řídící kádry, z nichž později vypučelo reformní hnutí šedesátých let.

Došly však peníze, přednost dostávaly jiné investiční priority stagnujícího hospodářství, a na Kavčích horách se přestalo stavět. Usnesení střídalo usnesení, až v červnu roku 1965 se opět rozjely práce naplno s tím, že Československá televize dostala za úkol vysílat také druhý program.

Investiční záměr se rozdělil do etap. Nejdříve se měl postavit areál Kavčí hory-Západ (nejpozději do roku 1975), kde by našla televize svoje základní technické zázemí pro produkci a odbavování programu. Pak měla bezprostředně následovat stavba areálu Kavčí hory-Východ, kde mělo najít útočiště zpravodajství, publicistika a počítalo se tu mimo jiné s velkým tzv. víceúčelovým studiem pro velké zábavné pořady a show, včetně prostorného hlediště pro diváky.

V roce 1970 se uvedla do provozu první dvě studia na Kavčích horách, která mohla nejen vysílat živě, ale byla vybavena i magnetickými záznamy, což byl tehdy nevídaný pokrok, protože do té doby se vše natáčelo na film, a magnetické záznamy, tzv. ampexy nebo také TMZ (telemagnetický záznam - v 60.letech embargované jako strategický vývoz), byly do té doby k dispozici jenom pro zpravodajství a pro studia A a HB2 v Měšťanské besedě.

O něco později se rozjela technická pracoviště ve výškové budově, odkud se odbavuje televizní program do dnešních dnů. V první polovině sedmdesátých letech se Kavčí hory-Západ postupně rozšiřovaly o další studia a provozy. Tato etapa se dokončila někdy v letech 1976-1977, kdy se sem přestěhovalo také vedení ČST z budovy v Plodinové burze na Senovážném (tehdy Gorkého) náměstí.

Investice to byly mohutné, protože barevná technologie se musela dovážet, a navíc se předpokládalo, že Kavčí hory budou jakýmsi druhým Barrandovem, kde se v pěti studiích bude vyrábět veškerá domácí televizní produkce na klíč. Nesmí se zapomenout na to, že tehdy ještě neexistovaly přenosné kamery, že televizní technika byla jen obtížně mobilní a to výhradně prostřednictvím přenosových vozů spojených radioreléovou trasou se studiem, záznamový stroj měl velikost třídílné skříně atd. atd. Kazetové videorekordéry a lehké camcordery přišly až koncem 70.let. Proslýchalo se, že v jednom roce, tak někdy kolem roku 1973-4, pohltily Kavčí hory více investic než stavba pražského metra. Po zkušenostech se silou a vlivem televize v roce 1968 získala ČST u vrchnosti jisté privilegované místo.

Nicméně konjunktura první poloviny sedmdesátých let brzy skončila a rozhodnutí, kdy se začne stavět další etapa - tj. Kavčí hory-Východ - se neustále odkládalo. Opět nebyly peníze. Redakce Televizních novin tedy zůstávala v Měšťanské besedě ve Vladislavově ulici, v domě, kam chodíval na bály tancovat ještě Jan Neruda.

Vzpomínám si na jeden britský ekologický dokumentární film, který vyprávěl o tom, jak se na vyčištění Temže od splašek našly peníze až tehdy, když řeka začala smrdět poslancům pod jejich parlamentní restaurací ve Westminsteru. O výstavbě OTN se vlastně rozhodlo také díky osobní zkušenosti našich stranických a vládních činitelů, kteří, pokud chtěli promluvit k národu, museli zabloudit do labyrintu Měšťanské besedy, vystoupat pěšky do druhého patra do studia HB2 - výtah tu nebyl - a na vlastní oči se přesvědčit, v jak stísněných podmínkách televizní zpravodajství pracuje.

Protože peníze na Kavčí hory-Východ stále nebyly - mluvilo se o horizontu zahájení stavby až v 80.letech -, zvolilo se náhradní řešení. Když listujeme projekty šedesátých let, nalezneme fotografie makety dvou obrovských komplexů na pláni Kavčích hor a v pozadí, směrem k Podolí, se krčí čtvercová budova, původně rezervovaná pro Výzkumný ústav rozhlasu a televize. Někdy po roce 1976 padlo rozhodnutí, že tahle budova se stane sídlem televizního zpravodajství a v projektu dostala zkratku OTN - Objekt Televizních novin.

Jiří Hodač ji dnes popisuje těmito slovy: "Ótéenka je televizí v televizi, schopná samostatné existence, oddělená od zbytku Kavčích hor volným prostranstvím. Nedá se tam dostat jinak než právě přes ten nechráněný prostor. V představách komunistického režimu stačilo rozestavit kolem několik tanků a zajistit "politicky správné" vysílání bez ohledu na to, co se děje kolem. Je snad jasné, co tam dělávalo za lidi. Mnozí jsou tam dodnes."

Obávám se, že Jiří Hodač se mýlí, když si myslí, že o ótéence rozhodovaly "představy komunistického režimu". Mnohem více o ní rozhodovaly schválená koncepce a územní rozhodnutí a také průmyslové lobby národního podniku Konstruktiva. Ačkoliv šlo o vládou sledovanou a z federálního rozpočtu financovanou stavbu (dodnes figuruje na seznamu nevyřízených slovenských pohledávek při rozdělování federálního majetku), Konstruktiva si prosadila, že součástí investice budou rozsáhlé podzemní garáže právě mezi "velkými Kavkami" a budovou OTN. To proto, že tehdy se nejsnadněji plnil plán a získávaly prémie vykazováním objemových ukazatelů, vytěžených kubíků apod. Koneckonců i dnes bývají investoři pod podobným tlakem dodavatelů,

Ale vraťme se k OTN. Přesun zpravodajství z Měšťanské besedy do OTN trval v roce 1978 skoro tři měsíce, po které se zpravodajství vysílalo z Bratislavy za přítomnosti českých hlasatelů. V lednu 1979 byl objekt OTN dán do provozu a znamenal také technologický přelom ve výrobě zpravodajství, které tak - pokud se dobře pamatuji - v Praze definitivně opustilo filmovou výrobu a přešlo na video.

A objekt Kavčí hory-Východ? Naštěstí nikdy nespatřil světlo světa. Na přiděleném pozemku postavila již samostatná Česká televize v 90.letech administrativní budovu zvanou Rohlík, je tu také archiv, zbytek pozemku ČT prodala Komerční bance, čímž si vylepšila v roce 1997 svůj rozpočet.

Velké Kavčí hory jsou dnes pomníkem představ o televizi v šedesátých letech. Jak ukázal příklad komerčních televizí, k vysílání dnes stačí kvalitní režijní a odbavovací pracoviště doplněné dvěma pohotovými studii - pro zpravodajství a pro talk-show. Zbytek se dá vyrobit mimo dům, víceúčelová studia lze vytvořit přesunem techniky do kterékoli haly nebo na kteroukoli vhodnou divadelní scénu.

Rozsáhlé komplexy budov vyžadujících nákladný provoz a údržbu jsou dnes přítěží všech velkých televizních center veřejnoprávních stanic v celé Evropě. Uvnitř se sice racionalizuje, ale ti, co stavěli na zelené louce, jsou na tom stále mnohem lépe. Také to je dobré brát v úvahu při tom, když se mechanicky srovnávají náklady komerčních a veřejnoprávních vysílatelů.

P.S. Protože některá data lovím jenom ze své paměti, uvítám jakýkoli příspěvek, který moje tvrzení upřesní a který bych mohl dodatečně k této příloze Louče č.32 přidat.