PŘÍOHA Louče 38

Historie televize v ČR - 4

© Milan Šmíd

Kouzlo přímého přenosu - diváci objevili televizi

Vysílání v roce 1954 se svým obsahem příliš neodlišuje od vysílání roku 1953, ale rozšiřuje se jeho vysílací doba, zlepšuje se jeho plánovitost, získávají se dramaturgické zkušenosti.

Ředitel ÚTS Československého rozhlasu Karel Kohout ve své zprávě z 2.7.1954 (archiv ČT) sděluje, že pracovníci ÚTS vytvářejí měsíční dramaturgické kalendářní plány, na jejichž základě se sestavuje týdenní vysílací plán, a že zatímco za celý rok 1953 se vysílalo 132 hodin, za prvních pět měsíců roku 1954 ÚTS vysílalo 158 hodin.

Dva pravidelné programové dny - sobota a středa - se rozšiřují nejdříve o neděli a později také o čtvrtek, který se vyhradil vysílání pro děti a mládež.1)

Statistika let 1953-54 vykazuje čtyři kategorie pořadů: živé, smíšené, filmové a dětské. Kupodivu, tím nejrozšířenějším nejsou filmy, ale "smíšené" vysílání, tj. nejrůznější pásma složená ze studiových vstupů a krátkých filmů.

V kategorii "živého" vysílání stály na prvním místě činohry. V naprosté většině to byla převzatá představení stálých divadelních souborů, přenesená do studia v Měšťanské besedě v dekoracích, které v zakázce pro ÚTS vytvářeli barrandovští stavěči.

V samém počátku vysílání se objevují pořady varietního typu, kterým se říká "televizní estráda". Málokdo si dnes uvědomuje, že název "estráda" pro zábavné pořady se dostal do českého prostředí ze Sovětského svazu. Jak uvádí pamětník dr.Miroslav Ráž, slovo "varieté" znělo v padesátých letech příliš "buržoazně", zábavný obsah se tudíž musel prezentovat pod názvem "estráda", proti kterému nikdo nemohl nic politicky namítat.

Ve zprávě z roku 19582) je uvedena hrubá statistika vysílaných pořadů v prvních čtyřech letech televizního vysílání.

Rok	1953	1954	1955	1956	1957
činohry	5	30	54	81	65
opery	-	2	8	19	17
operety	-	-	10	7	4
estrády	6	7	20	52	56
celovečerní filmy	27	75	133	160	211
reportážní přenosy	-	-	32	40	69

Pozoruhodný je počet inscenovaných oper. Dochované prameny a recenze vzpomínají zvláště na jednu z prvních televizních inscenací opery, kterou byla - po scénách ze Smetanova Dalibora - Dvořákova Rusalka v listopadu 1954. Kritika ocenila vynalézavost režiséra Václava Kašlíka, který se snažil využít možnosti televizní techniky a např. do záběrů ze studia, ve kterých zpívali účinkující na playback, vestříhával dotáčky mraků, bouří a blesků z nekonečných smyček ve filmovém snímači.3)

V letech 1953-55 znala většina obyvatel Československa televizi hlavně z výloh obchodů s televizory nebo z kolektivního sledování v kulturních domech a podnikových zařízeních. Počet individuálních vlastníků nebyl velký, začátkem ledna roku 1955, když se začal platit tzv. koncesionářský poplatek, uvádí statistika 3833 přihlášených koncesionářů. Obrat nastal v letech 1955-56, kdy statistická křivka prodeje televizorů začala prudce stoupat, a to tak, že koncem padesátých let se televizní přijímač stal nedostatkovým zbožím na trhu.4)

Začátkem roku 1955 Výzkumný ústav radiokomunikací namontoval televizní zařízení do autobusu Škoda RD 706 a ÚTS Praha tak získalo první přenosový vůz. Ten umožnil instalovat televizní kamery v terénu a zajišťoval dopravu televizního signálu mikrovlnnými spoji k vysílacímu pracovišti.

11. února 1955 televizní pracovníci přistavili tento vůz k zimnímu stadionu v Praze na Štvanici a zorganizovali první přímý televizní přenos sportovního utkání v historii československé televize. Tento přenos je poměrně dobře zdokumentován ve vzpomínkách pamětníků, takže se ví, že za kamerami stáli Jan Novák, Jindřich Novotný, Eduard Landisch. Ke komentování byl pozván z armádního rozhlasu Josef Valchář, který si vzal na pomoc svého kolegu Víta Holubce. Režie se ujal sám ředitel Karel Kohout.5)

Zápas výběru Prahy a švédského klubu IF Leksand se hrál v úterý a do soboty byly prý v pražských prodejnách všechny televizory vyprodané.6) V Praze se tedy odehrálo něco podobného, co zažila Velká Británie v roce 1953, kdy to byl přímý přenos korunovace královny Alžběty, který odstartoval vlnu zvýšeného zájmu o televizi a o koupi televizního přijímače.

Zanedlouho následovaly přenosy další, a nejen sportovní (fotbal, cyklistický Závod míru). 17. dubna 1955 se uskutečnil první přímý přenos opery z Národního divadla. V tisku se zdůrazňovalo, že představení Prodané nevěsty v průběhu jediného večera mohlo sledovat přibližně 200 tisíc lidí, tedy stejný počet diváků, pro které by Národní divadlo jinak muselo uspořádat několik stovek představení.7)

V létě 1955 televize uvedla přenosy z I. celostátní spartakiády a v lednu 1956 mohli majitelé televizních přijímačů sledovat první sportovní přenos ze zahraničí, ze zimní olympiády v italské Cortině d'Ampezzo. Opět šlo o improvizaci, kdy se podařilo získat televizní signál přes Německo a vybudovat operativní spojení z Drážďan do Prahy. Kvalita obrazu nebyla nijak vynikající, vázla informace o tom, co se vlastně děje na obrazovce, nicméně diváci prožívali - pro dnešní televizní a internetovou generaci jen těžko pochopitelné - vzrušení "být při tom".8)

Nicméně až do konce roku 1955 veškeré televizní vysílání se omezoval na jediný pražský vysílač na Petříně, který byl schopen pokrýt území hlavního města Prahy, středočeského kraje a části severních a východních Čech.

1) Viz Bauman Milan, Kejha Ladislav, Michalec Zdeněk: Za televizní obrazovkou, SNTL, Praha 1963 zpět

2) Zpráva "Československá televise (vývoj, organisace, současný stav)", připraveno pro Ministerstvo zahraničí, 1958. Archiv ČT. (Pozn.: statistika na webu opravena 6.6., tisky se starším datem mají chybná čísla v kolonce roku 1956) zpět

3) Z referátu Jana Malého na semináři NTM. Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 160. Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 6, Praha 1999. zpět

4) Od ledna 1955 televizory musely být - podobně jako dříve rozhlasové přijímače - přihlášeny a začal se vybírat televizní poplatek ve výši 15 Kčs.
Počet televizních koncesionářů (účastníků) v českých zemích v letech 1955-1962, během sedmi let, překročil miliónovou hranici. 1955 - 32 108, 1956 - 75 140, 1957 - 166 590, 1958 - 306 534, 1959 - 473 315, 1960 - 710 837, 1961 - 949 073, 1962 - 1 159 863.
zdroj: Přehled základních údajů 1953-1987, Odbor rozborů a statistiky ČST 1988 zpět

5) Podrobnosti viz např. diplomové práce na FŽ UK:
Vladimír Hájek: Vývoj sportovního vysílání Československé televize do r.1965, Praha 1977.
Robert Záruba: Svědectví o historii Hlavní redakce tělovýchovy a motorismu, Praha 1989. zpět

6) Vyprávění Karla Kohouta zaznamenané v publikaci Tisíc tváří televize, vydavatelství Panorama 1983, str. 48. zpět

7) Zde by možná byla na místě vzpomínka pamětníka na to, jak vrcholem každé cesty do Prahy z venkova a jiných měst, ať už za nákupy nebo k příbuzným, byla návštěva Národního divadla. V 90. letech v tomto návštěvnickém rituálu vystřídala operu a Prodanou nevěstu návštěva muzikálu Drakula, Ježíš Kristus Superstar či Monte Cristo. zpět

8) Měl jsem možnost o přenosu z Cortiny d'Ampezzo diskutovat v průběhu let s několika pamětníky, z nichž každý si přisvojoval zásluhu o tento historický čin. Někdejší sportovní redaktor Mladé fronty a první režisér sportovních přenosů Miroslav Hladký tvrdil, že všechno zařídil on jednáním na místě s organizátory (pozval jsem pana.... na večeři, tam jsme to dojednali, já jsme na to obětoval všechny své diety, a Karel Kohout mi tu večeři ani neproplatil). Naproti tomu bývalý ředitel Karel Kohout tvrdil, že Hladký hrál pouze roli zprostředkovatele, neboť vše organizoval on sám z Prahy. Rovněž dr. Miroslav Ráž se přihlásil ke svému podílu na organizování prvního olympijského přenosu, Vzhledem k jeho znalosti cizích jazyků a funkčnímu postavení správního ředitele je toto tvrzení logické. Nicméně tyto přenosy byly výsledkem kolektivní úsilí, které by přišlo vniveč, kdyby se do něj nezapojili spojaři, kteří ze dne na den zajistili trasu z Drážďan přes Krušné hory. (pozn. mš) zpět

Příště - Z Prahy do celé republiky