Investigativní žurnalista - talenty, techniky, povahové rysy v souhrnu

I ten největší komunikační talent reportéra je bezcenný, pokud tato komunikace nepřináší důležité sdělení proti korupci a takovým nepořádkům, které mohu ohrozit fungování vlády a našich veřejných institucí. Prioritou budiž výchova agresivních, ale odpovědných reportérů s hlubokou znalostí systému vlády a s vyváženým úsudkem. Musí být povzbuzováni, aby dostáli vysokým etickým standardům a aby byli nestranní a objektivní.

Níže popsané talenty, techniky a povahové rysy jsou ideálními cíli, o něž by se mělo usilovat při dokonalém investigativním reportování. Pravděpodobně jsou nedosažitelné ve své celkovosti pro jediného člověka nebo pro nějakou malou skupinu. Investigativní reportování je neustálým a průběžným procesem získávání zkušeností, při němž novináři hledají odpovědi na otázky, které jsou vždy trochu odlišné, i když celkové modelové situace se vyznačují stejnými obecnými charakteristickými rysy. (...)

NEZBYTNÉ TECHNIKY

Seznam technik, které investigativní reportér nebo redaktor potřebuje k tomu, aby mohl být plně efektivní s minimálním stupněm zranitelnosti, jsou tyto:

1. Všeobecná obeznámenost s rozmanitými formami vládních organizací a operací na úrovni města, okresu, státu i na úrovni federální, a schopnost analyzovat základní problémy konfliktu zájmů, špatného hospodaření nebo korupce.

2. Všeobecná obeznámenost se zákony týkajícími se vybírání daní a obecných funkcí příjmových operací, daňových výměrů, rozpočtových procesů, a se zákony přijatými za účelem zajištění čestnosti a poctivosti při vybírání a vyplácení vládních peněz. A také všeobecná obeznámenost se způsoby, jakým jsou tyto právní záruky obcházeny.

3. Specifická obeznámenost se základními záznamy vyžadovanými na základě státního zákona o narozeních, úmrtích, sňatcích, rozvodech, policejních zadrženích a předvoláních, o registracích motorových vozidel, pozemkových transakcích a hypotékách.

4. Specifická znalost zákonů o svobodě informací a jejich uplatňování na lokální, státní a federální úrovni, zvláště pak zákonů, směrnic a praktik vztahujících se k otevřeným zasedáním veřejné správy a k přístupnosti záznamů z těchto zasedání.

5. Všeobecná praktická znalost soudních systémů a záznamů dostupných v trestních i civilních záležitostech jakož i takových právních procesů, jako jsou soudní potvrzování závětí a soudy s mladistvými a soudy za dopravní přestupky.

6. Specifická znalost jurisdikce a odpovědností městských, okresních, státních a federálních vyšetřovatelů a žalobců a pochopení řetězu zodpovědnosti v případě selhávání nebo pokusu o maření vyšetřovacího procesu nebo soudního stíhání.

7. Všeobecná praktická znalost významu právních postupů tak jak se vztahují k procedurám a k dostupnosti podstatných svědectví a dokumentů a k používání těchto procedur u soudu a při rozhodování různých regulačních a správních úřadů.

8. Všeobecná obeznámenost s operacemi Kongresu a státní legislativy s důrazem na jejich legislativní, schvalovací šetřící funkce a postupy, zvláště s přihlédnutím k jurisdikci a funkcím vyšetřovacího výboru s dohlížecími pravomocemi.

9. Všeobecná obeznámenost s Kongresovými záznamy a se záznamy a zákony státních zákonodárných sborů jako s nástroji šetření, specifická obeznámenost se záznamy ze slyšení a se zprávami dostupnými prostřednictvím různých výborů a komisí.

10. Všeobecná znalost volebních zákonů a volebních procedur na všech úrovních a znalost postupů k dosažení přístupu k volebním seznamům a záznamům o hlasování.

11. Všeobecná obeznámenost s vyšetřováními a operacemi Generálního účetního úřadu (GAO - General Accounting Office), se zprávami podávanými GAO, a se způsoby, jakým tyto zprávy mohou sloužit jako autoritativní podklad informací o problémech korupce nebo špatné správy ve federálních agenturách jakož i při městských, okresních a státních operacích, na které jsou vynakládány federální fondy. Tato znalost GAO by měla obsahovat též pochopení toho, jak se vyšetřování GAO může zahájit a jak vykonávat důkladný průzkum toho, co informace GAO v nějaké specifické oblasti může poskytnout.

12. Hluboká znalost pozadí historie vládních skandálů a úlohy investigativního zpravodajství při jejich odhalování a při upozorňování na ně od dob Lincolna Steffense a muckrakerů na přelomu století, přes skandály Teapot Dome, přes Watergate a velkou týmovou práci Roberta Greena na Arizonském projektu.

13. Rozsáhlá četba úspěšných i neúspěšných investigací novin na lokální, státní a federální úrovni sloužící k poučení a pochopení mechanismů analýzy, plánování a strategie vedoucí k nejlepšímu možnému zajištění a uchovávání klíčových svědectví či dokumentů.

14. Hloubková znalost a vyvážené, nepředpojaté chápání problému "svobodný tisk-férový soud", aby se zmenšila na minimum možnost nezodpovědných nebo vysoce kontroverzních akcí, které mohou ohrozit trestní stíhání případu, práva obžalovaného nebo mohou zamlžit veřejné porozumění daných problémů.

15. Hluboké chápání práva a praktik při získávání informací z důvěrných pramenů, aby se zmenšila na minimum nebezpečí pro informátora a pro reportéra a aby nemohlo docházet k nepodstatným okrajovým diskusím, při kterých pak dané noviny mohou být pokládány za nezodpovědného činitele nebo za někoho, kdo klade překážky průchodu spravedlnosti.

16. Všeobecné chápání pravidel důkazního řízení u trestních a civilních soudů a všeobecná znalost toho, kdy může dojít k problémům s použitelností důležitého důkazu u soudu pro nactiutrhání (the libel trial) tak, aby se chránila identita důvěrného informátora.

VLASTNOSTI - VROZENÉ I ZÍSKANÉ

Nejdůležitější vlastností investigativního reportéra nebo redaktora musí být jeho osobní integrita a ta musí být spojena s vyváženým, nepředpojatým úsudkem toho, jak mnoho pravdy jeho vydavatel a jeho čtenáři jsou schopni akceptovat a přijmout naráz, v jednom okamžiku. Jestliže tento žurnalista má skutečnou osobní integritu, pak z toho vyplývá, že má i objektivitu, houževnatou vytrvalost, smysl pro morálku a pro soucit při svém sledování všech faktů, která mají základní význam pro zjištění a určení podstatné pravdy (all facts essential to establishing substantial truth).

Detailněji, motivace investigativního reportéra musí obsahovat:

1. Kontrolovaný smysl rozhořčení při nespravedlnosti, nepoctivosti nebo korupci v činnosti vládních agentur nebo soukromých institucí, a všeobecné vědění, jež umožňuje identifikovat konkrétní nespravedlnosti nebo zločiny.

2. Hluboké chápání toho, že nejlepší šance vedoucí k úspěchu spočívá v jeho poctivém a etickém šetření prostém politického stranictví. Jakékoli akce reportéra nebo novin, které jsou ilegální, politicky stranické, nebo podle všeobecně přijímaných standardů dokonce nepoctivé (unfair), mohou narušit nebo dokonce zničit platné výsledky žurnalistického šetření. Investigativní reportér musí věřit, že se vyplácí být čestným a etickým a musí vědět, že jakékoli protiprávní nebo nečestné jednání je nebezpečné pro reportéra, pro noviny i pro případ, o který se oba zajímají.

3. Reálné přesvědčení o tom, že čestný, přímý a vyvážený přístup je tím nejlepším při jednání se zdroji a se subjekty šetření, a že je jediným způsobem, jak si zajistit pokračující úspěšné pátrání. V tom musí být zahrnuto i vědomí toho, že zdroje i veřejnost budou zklamány, pokud reportér nebo noviny zneužijí sílu tisku a záměrně zdeformují výsledný obraz nebo se angažují v povrchní senzacechtivosti.

4. Trpělivost a důvěru v to, že čestné, vytrvalé a systematické šetření nakonec odhalí plnou pravdu nebo stanoví oficiální zodpovědnost za krytí špatného hospodaření, za korupci nebo za jiné špatné fungování vládních či soukromých institucí.

5. Soucítění schopné občas poodstoupit od reportáže a případu a pohlédnout na jeho účastníky z lidského hlediska, schopné pokusit se vžít do situace každého z účastníků a schopné položit si otázku, zda jsem poctivě zacházel se svými důvěrnými zdroji, s veřejnými zdroji a s osobou nebo osobami, které se staly předmětem mého kritického šetření.

6. Odvahu přiznat si, že jsem se mýlil ve faktech nebo v úhlu pohledu, a odvahu podniknout nezbytné kroky k nápravě záznamů okamžitě, když došlo k podstatnému zkreslení, jež vrhá nepříznivý pohled na kohokoli.

Jsem si jist...že moje standardy budou pokládány za příliš idealistické a nelze jim v praktickém životě, plném novinářské soutěživosti o příběhy a o dolary, dostát. Nemyslím si to...

Za čtvrtstoletí své praxe jsem viděl mnoho těch, kteří zazářili ve světle povrchních senzací. Většina z nich však brzy pohasla, když se přišlo na to, že jsou povrchní, nedůvěryhodní nebo přímo nečestní a zaujatí ve svém reportování......

Podle mého názoru nemáme žádnou alternativu než usilovat o vysoké žurnalistické standardy. Ti, kteří nesměřují seriózně a pevně směrem k čestnému a odpovědnému investigativnímu reportování, by mohli být tím břemenem, které ničí svobodu tisku v té podobě, jakou ji známe dnes....

Rady investigativním reportérům:

1. Jestliže reportér-nováček je překvapen nebo šokován výroky oficiálních činitelů a jejich blízkých ve věci vlády a veřejné politiky, měl by je opatrně prošetřit, aby zjistil, zda náznaky o plýtvání, bezpráví nebo trestné činnosti jsou seriozní komentářem nebo jen výrokem, který nebyl myšlen vážně. Důvěřujte svému instinktu, ale prověřte si ho.

2. Jakmile se reportér přesvědčil, že výroky a komentáře byly myšleny vážně, měl by učinit diskrétní šetření, aby zjistil, zda také jiní lidé v odpovědném postavení mají informace o zneužívání úřední moci, a zda tento důkaz indikuje případ dlouhodobé korupce nebo jen jednotlivý případ zvýhodňování (favoritismu), který může být ospravedlněn neobvyklými okolnostmi.

3. Prozkoumej všechny možné veřejné záznamy, abys zjistil, zda potvrzují verbální informace o zneužívání úřední moci.

4. Nenech se odradit obavami nebo opatrností informátorů, vedoucích redaktorů nebo vydavatelů.

5. Pokud je to možné, najdi zdroj nebo přímého svědka s konkrétní znalostí zneužívání úřední moci.

6. Záznamy o těchto předběžných šetřeních se musejí uchovávat odděleně od zápisů a denních záznamů práce na jiných článcích.

7. Zaznamenávej si holá fakta ze seznamů o osobách zadržených policií a ze soudních oznámení uložených ve spisech u soudního úřadu (Office of the Clerk of Court). Záznamy by měly obsahovat jména všech lidí, kterých se to týká, včetně přesného času a data, jakož i detaily příslušných incidentů.

8. Pokus se získat vysvětlení všech, kteří jsou zapleteni do zneužívání úřední moci, abys zjistil, zda mají přijatelné vysvětlení pro své neobvyklé chování při plnění úředních povinností.

9. Pokud je to možné, získej autoritativní názor z "vnějších" zdrojů, o kterých se předpokládá, že by mohly být nestranné při hodnocení pravděpodobnosti zneužívání úřední moci.

10. Snaž se vyhnout zatažení informátorů do neuvážených nezákonných praktik nebo tomu, abys nějakým jiným způsobem ohrozil jejich zaměstnání tím, že by se do věci vložila policie.

11. Při zachovávání co největší opatrnosti, abys neočernil nevinnou osobu, buď na pozoru před tím, abys nepřipustil "soucit" nebo "chápavý postoj", jenž zatemňuje zlo každého skutečného zneužívání úřední moci.

12. Štěstí může hrát důležitou roli, ale většina "štěstí" je výsledkem otevřených očí a uší a systematického sledování a prověřování každého získaného tipu.

Louč