PŘÍLOHA Louče Ukrajina dva roky poté

Překlad článku Frankfurter Allgemeine Zeitung 3. března 2024 Warum der Kanzler der Ukraine den Taurus nicht geben will

Proč nechce kancléř dodat Ukrajině střely Taurus

Olaf Scholz nechce dodat Ukrajině řízené střely Taurus a na začátku týdne se to snažil vysvětlit. Německé tiskové agentuře DPA řekl, že se tím dává jasně najevo, „že na ukrajinské zemi nebudou žádní němečtí vojáci“. To, co udělali Britové a Francouzi s řízenými střelami „Storm Shadow“ a „Scalp“, které tam již dodali a zajistili jejich navádění, „by nemohlo být provedeno v Německu“. Lze to chápat tak, že pokud by Ukrajinci chtěli Taurus použít, museli by tam být němečtí vojáci. A to Scholz rozhodně nechtěl. Němečtí vojáci by neměli být "na žádném postavení ani na žádném místě spojováni s cíli, na které tento systém dosáhne“. Scholz to odůvodnil obavou, že by mohlo dojít k „eskalaci“ a v důsledku toho k německému „zapojení do války“.

Myšlenkový pochod kancléře je jasný: Naznačil, že vojáci z jaderných mocností Velké Británie a Francie mohou být při nasazení britských a francouzských řízených střel na Ukrajině. Oba evropské státy jich dodaly na Ukrajinu několik stovek. Německo ale musí být u střel Taurus zdrženlivé, protože tato střela se v jednom zásadním bodě liší od všech ostatních dosud dodaných německých zbraní. Její dosah je tak velký, že by mohla doletět od ukrajinských hranic až k Moskvě. To je pro Scholze zjevně příliš riskantní.

Experti: Scholz se mýlí

Proti Scholzově argumentaci se okamžitě vzedmul odpor. Předsedkyně výboru pro obranu v Bundestagu Marie-Agnes Strack-Zimmermannová z FDP napsala na platformě X, že němečtí vojáci „na ukrajinské půdě pro Taurus nejsou zapotřebí“. Kancléřovo tvrzení bylo „nepravdivé“ a „dávno vyvrácené“.

Kdo má pravdu? A jestliže Ukrajinci dokážou Taurus používat bez pomoci německých vojáků, jaké další důvody by Scholz mohl mít, že je nedodal?

Když se zeptáte odborníků, věc je jasná. Scholz se mýlí. Výrobci střel Taurus, MBDA v Německu a Saab ve Švédsku, nechtěli na dotaz Frankfurter Allgemeine k tomuto tématu nic sdělil. V Berlíně se ale proslýchá, že při interních debatách s kancléřovými kritiky souhlasí: Taurus může létat i tehdy, když u něho nejsou němečtí vojáci.

V think-tancích mnoha zemí NATO to říkají zcela otevřeně. Například William Alberque z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) uvádí, že je "skutečně zmaten Scholzovým předpokladem, že německé jednotky jsou potřeba k tomu, aby pomáhaly Ukrajině používat Taurus". Souhlasí s ním i Edward Arnold z londýnského Royal United Services Institute. Němečtí vojáci podle něj "nejsou potřeba k tomu, aby pomáhali Ukrajincům na bojišti Taurusy zaměřovat". Scholz, uzavírá Arnold, "používá technické argumenty jako zástěrku".

Detaily vysvětluje Fabian Hoffmann z Univerzity v Oslu. Podle něj může Taurus letět nízko k cílům 500 kilometrů za nepřátelskými liniemi a složitým klikatým letem se vyhnout protivzdušné obraně. A konečně dokáže pomocí unikátního speciálního detonátoru proniknout několika patry zahloubených betonových bunkrů nebo zničit mosty až k jejich základům. Ve svých paměťových čipech nese hyperpřesnou elektronickou mapu, která mu umožňuje rozpoznat terén pod sebou a orientovat se tak i bez dálkového ovládání nebo GPS. To znamená, že jej elektronické rušení nemůže vychýlit z kurzu.

Britové kritizují Scholze

Kancléř sice neuváděl žádné podrobnosti, proč jsou podle něj němečtí vojáci k "zaměřování" Taurusu potřební. Argument by však mohl vycházet z toho, že elektronickou mapu střely, která je tajemstvím její úderné síly, němečtí specialisté vybavují geodaty z německých družic TanDEM-X a Terra-SAR-X.

Hoffman je naproti tomu přesvědčen, že by to šlo i bez německých dat a bez německých vojáků. Ukrajina podle něj už dávno dostala satelitní mapy od finské společnosti Iceye. U Taurusu se toho ale hodně utajuje a nelze s naprostou jistotou říci, zda by mohla létat i "s jinými daty než s těmi z Německa". Všechno však nasvědčuje tomu, že to možné je – například, že si tuto zbraň pořídila také Jižní Korea pro odstrašení severokorejského diktátora Kim Čong-una vyzbrojeného jadernými zbraněmi. Hoffman se domnívá, že je "téměř jisté", že Jihokorejci "používají vlastní údaje a nepotřebují pomoc německých vojáků". Považuje za "nepředstavitelné, že by jihokorejský prezident souhlasil s tím, aby před nasazením Taurusu musel nejprve zavolat do Německa".

Scholzovu výpověď rovněž odmítli politici zaměření na armádní tématiku. Poslanec Spolkového sněmu Henning Otte, člen výboru pro obranu, prohlásil: "Není třeba mít německé vojáky na místě k tomu, aby Ukrajinci mohli Taurus nasadit." Poslanec Bundestagu Markus Faber z FDP, který vede pracovní skupinu strany pro obranu, má ještě jasnější názor. "Taurus se může samozřejmě nasadit i bez účasti bundeswehru," říká. "Nepotřebujete k tomu ani německé vojáky na Ukrajině ani v Německu. Ukrajince můžete vycvičit tady v Německu a oni pak mohou tuto řízenou střelu obsluhovat sami, stejně jako ostatní zbraně, které jsme Ukrajině dodali." Tak to vidí dokonce i někteří sociální demokraté, ale nechtějí to říkat veřejně.

Aby toho nebylo málo, proti Scholzovi se postavila i britská vláda. Její mluvčí popřel kancléřova tvrzení o údajném "zaměřování" ze strany Britů a Francouzů. Uvedla, že použití a kontrola dodaných zbraní jsou "záležitostí ukrajinských ozbrojených sil".

Scholz nedůvěřuje Ukrajině?

Proč tedy Scholz tímto způsobem zdůvodňuje odmítnutí dodat střely Taurus? Politici specializovaní na bezpečnostní témata mají podezření, že je tu ještě druhý důvod. Ten první Scholz pojmenoval: obavy z eskalace. Co měl při tom na mysli, naznačil v odkazech na jaderné mocnosti Francii a Velkou Británii. V Berlíně se o tom proslýchá. I kdyby britští nebo francouzští vojáci skutečně radili Ukrajincům před nebo při nasazení řízených střel, jejich země požívají zvláštní ochrany, protože mají vlastní jaderné odstrašení. Rusko nemůže riskovat válku s jadernou mocností. V případě Německa by naopak další eskalace byla pro Rusko o něco méně riskantní.

Dalším důvodem, který bezpečnostní politici uvádějí, se týká samotného Scholze. Mají podezření, že Ukrajině nedůvěřuje. Kdyby tomu tak bylo, Scholz vůbec neměl na mysli údajná technická omezení, když zmiňoval, že němečtí vojáci budou muset nasazení Taurusů na Ukrajině doprovázet. Měl na mysli omezení politická. Podle takového čtení mu šlo o to, aby Ukrajincům mohl koukat na prsty. Aby to byli němečtí vojáci na místě, kteří by v konečném rozhodování mohli zajistit, že Taurus bude použit pouze proti cílům, se kterými Německo bude souhlasit. Například proti mostům, muničním skladům nebo velitelským centrům na Rusy okupovaném poloostrově Krym, které jsou daleko od fronty. Ale ne proti cílům v ruském vnitrozemí, které jsou stovky kilometrů od ukrajinských hranic. Také dlouhý dolet střely Taurus by byl problémem. Protože německá řízená střela doletí dál než britský „Storm Shadow“ nebo francouzský „Scalp“, Rusko by vždy vědělo, kdo ji vypustil: Německo. Fabian Hoffman z univerzity v Oslu však tento poslední argument zpochybňuje. Domnívá se, že britské a francouzské řízené střely mají „podobný dosah jako Taurus“. Předpokládá, že Ukrajina nedostala od Londýna a z Paříže exportní verzi se zkráceným doletem, ale spíše standardní verzi s dosahem 560 kilometrů.

V Berlíně se říká, že Scholz musí všechny tyto okolnosti zvažovat. Mezinárodní právo je v tomto ohledu jednoznačné. Podle článku 51 Charty OSN může Německo poskytnout Ukrajině zbraně, které potřebuje k odražení ruského útoku. Ale jaký to má význam, říkají v Berlíně, když Rusko mezinárodním právem tak jako tak pohrdá?

Henninga Otteho z CDU tyto úvahy nijak nepřesvědčují. Uvádí další způsoby, jak nasazení střela Taurus kontrolovat. Například by tu bylo možné „odstupňované dodání“. Německo by mohlo na začátku dodat jen několik málo Taurusů a stanovit jasné podmínky. Pak by se sledovalo, jak Ukrajina tuto zbraň používá. Pokud by dodržovala dříve stanovená pravidla, Německo by dodalo další řízené střely. Tak by se dalo zajistit, že Taurus se použije jen tak, jak se předem dohodlo. Otte říká: „Doposud Ukrajina všechny dohody dodržovala.“ Existují tedy také jiné způsoby, jak zajistit kontrolu jejich nasazení. Není třeba mít vojáky na místě.

Nikoli opodstatněné obavy

Mluvčí federální vlády se vyhnul otázce Frankfurter Allgemeine, zda Scholz skutečně považuje „kontrolu“ nad rozhodnutími Ukrajinců za nezbytnou, tím, že kancléřovy výroky prý „mluví samy za sebe“. William Alberque z International Institute for Strategic Studies v tom má více jasno. Domnívá se, že Německo si chce být „na sto 100 procent“ jisté, co Ukrajinci s Taurusy udělají, a proto považuje „německou spoluúčast při výběru cíle“ za zásadní. Hoffmann z univerzity v Oslu to vidí stejně. „Účast německých vojáků je nutná pouze v případě, že Ukrajincům nevěříte,“ říká. "Existují obavy, že by tuto zbraň mohli použít také proti cílům v Rusku."

Nicméně odborníci se shodují, že podobné obavy nejsou skutečně opodstatněné. Arnold z Británie z Royal United Services Institute RUSI poukazuje na to, že střely jako Taurus by mohly být naprogramovány tak, aby „s pomocí geofencingu blokovaly cíle v Rusku“. Hoffmann vysvětluje, co to znamená: Pokud by Ukrajinci chtěli útočit na cíle v Rusku v rozporu se všemi dohodami o střelách Taurus, „přišlo by chybové hlášení“ z palubního počítače. Vše nasvědčuje tomu, že to funguje – ostatně Američané to nejspíš údajně udělali stejně s raketometem HIMARS.

A přesto Scholz nechce Taurusy na Ukrajinu dodat. Sociální demokraté v důvěrných rozhovorech uvádějí ještě důvod, který kancléř tiskové agentuře DPA naznačil. Řekl, že v Německu si mnozí lidé dělají „starosti o další vývoj této války“. Proto musí být „základem“ velké podpory a německé pomoci Ukrajině vnímání lidí, že cosi by mělo být „vždy jasné“, a to: „že této války se naše země a její vojenské struktury neúčastní“.

Nedávné průzkumy ukazují, co tím Scholz myslí. Výzkumná agentura Wahlen sice zaznamenala v Německu rychle rostoucí většinu ve prospěch zbrojní pomoci Ukrajině, ale pokud jde konkrétně o Taurus, věci se mají jinak: Jejich dodávky podle nového průzkumu odmítá 56 procent Němců. Pouze 35 procent je pro. Kancléř Scholz zřejmě průzkumy sleduje.

Hrozí narušení dodávek z Velké Británie a Francie

To má své důsledky. Hoffmann poukazuje na to, že bez Taurusů by vojenská situace Ukrajiny mohla být brzy horší, než je dnes. Rusové mají mnohem více vojáků a munice než Ukrajinci. Díky svému dlouhému doletu by střely Taurus mohly zničit mosty, silnice a velitelská centra v týlu, která Rusové potřebují k tomu, aby přivedli síly na frontu a využili své převahy. Ukrajina v současné době k tomuto účelu nasazuje britské "Storm Shadow" a francouzské "Scalp", které se Taurusu podobají. Hoffmann odhaduje, že Paříž a Londýn dodaly celkem 400 až 600 kusů. Protože však v současné době nevyrábějí další střely, a protože potřebují mít dostatek zásob pro vlastní ozbrojené síly, Francie a Spojené království by brzy jako dodavatelé střel mohly vypadnout.

Při současném tempu spotřeby Ukrajinců by to znamenalo, že bez německého Taurusu by Kyjev nemusel být schopen zasáhnout ruské sklady a zásobovací linky dříve než koncem roku 2024. Z vojenského hlediska by to podle Hoffmanna byla "katastrofa". Kdyby však Taurus dorazil a byl přeobjednán, což se zatím nestalo, mohla by Ukrajina vydržet mnohem déle. Hoffmann se domnívá, že Německo má přibližně 300 kusů připravených k nasazení a dalších 300 leží ve skladech s prošlými certifikáty.

Edward Arnold z londýnské RUSI se rovněž domnívá, že řízené střely z Německa by mohly Ukrajině zajistit "mnohem lepší vojenskou pozici". Podle jeho názoru se riziko ztráty kontroly v této válce nezvýší, ale sníží. "Dodávka Taurusů", říká Arnold, snižuje riziko, že Kyjev nakonec "z čirého zoufalství zaútočí na cíle hluboko na ruském území a především na Moskvu". Podle tohoto výkladu by tedy Taurus neměl "eskalační" účinek, jak naznačuje kancléř. Naopak. Mohlo by to pomoci zabránit eskalaci, před kterou Scholz varuje.

Morten Freidel, Konrad Schuller
Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung

Louč