PŘÍLOHA Louče
50 rad a tipů, jak dnes při čtení zpráv neztratit vlastní rozum
Komentář Jana Kubity, Hospodářské noviny 15. srpna 2024
„Polovina vzdělání spočívá v tom, že se naučíte, co můžete ignorovat,“ píše třeba.
„Cokoli skutečného začíná fikcí toho, co by mohlo být. Představivost je proto nejmocnější silou ve vesmíru.“
„Nikdy nepracujte pro někoho, kým se nechcete stát.“
Jsou to poznání, která, jak otevřeně přiznává sám Kelly, vlastně nejsou často nijak zvlášť originální. „Především využívám moudrost věků. Nabízím rady, které jsem sám slyšel od druhých, nebo nadčasové poznatky opakované z minulosti.“ Přesto se to zdá být docela užitečné. Stačí se trochu rozhlédnout a jednomu musí být hned jasné, že nejsme moc dobří ve schopnosti poučit se od zkušenějších.
Je to zkrátka dobrý nápad, ale nebojte, mé rady budou zaprvé také zhusta opsané od spousty mnohem chytřejších lidí a zadruhé se budou týkat jen toho, čím se už skoro 30 let živím – médií, novin a sledování zpráv. Oproti našim předkům jich totiž dnes máme k dispozici mnohonásobně větší množství a nezdá se, že by nám to dělalo zrovna dobře. Nabízím zde tedy 50 svých rad a nápadů, jak se neutopit v té dnešní neskutečně rozlehlé informační bažině.
1. Nečtěte moc. Je to stejné jako s jídlem, každý zodpovědný odborník vám doporučí, abyste se nepřejídali, a ti progresivnější vám navrhnou i nějaké ty diety. Platí to i pro informace.
2. Rozmyslete si dobře, co nutně potřebujete vědět a co ne.
3. Nebojte se něco nevědět. Žijete v době, kdy není nic snazšího než to okamžitě napravit.
4. Uvědomte si, že přinejmenším 70 procent informací, které se k vám za den dostanou, nepotřebujete znát.
5. Jakmile začnete mít při čtení a sledování zpráv dojem, že se svět řítí do pekel, dejte si pauzu. Svět se tam řítí už od velkého třesku. Nemusíte si kvůli tomu kazit den.
6. Po přečtení špatné zprávy, která vámi otřese, udělejte rychle něco, co vám spraví náladu.
7. Pokud zpozorujete, že začínáte být při čtení a sledování zpráv letargičtí a lhostejní, dejte si pauzu. Aby vám mohly být zprávy užitečné, musíte být po nich alespoň trochu hladoví.
8. Nečtěte zprávy před spaním. Opakuji, nečtěte zprávy před spaním.
9. Mějte při čtení zpráv mysl otevřenou, a to v obou směrech. Pouštějte do ní s klidem cokoliv a se stejným klidem cokoliv, co nepotřebujete, vypouštějte zase ven.
10. Soustřeďte se na informace, které budete mít tendenci hned sdělit někomu dalšímu. Mají bezpochyby vyšší hodnotu, když se o ně chcete podělit. (Říká se jim někdy „honey story“, podle toho, že když přijdete večer domů z práce, hned své drahé polovičce říkáte: „Miláčku, věděl/a jsi, že...“ Jen dejte pozor. Dobře podle nich poznáte, jaký typ zpráv ve vás vlastně vyvolává opravdové vzrušení, a to vás může docela překvapit.)
11. Pokud vás nějaká zpráva opravdu zaujme, dejte si tu práci a chtějte vědět víc. Googlujte, hledejte odborné materiály, čtěte další články na dané téma.
12. Když dojde k nějaké velké události, o které informují všechna důležitá média, nespoléhejte se jen na jedno z nich.
13. V názorových rubrikách hledejte ty materiály, které umí spíše vysvětlovat než budit emoce.
14. Respektujte data. Když narazíte na jakékoliv tvrzení, očekávejte, že bude okamžitě podpořeno ověřitelnými fakty. Pokud tomu tak není, buďte nedůvěřiví.
15. Nezapomínejte na lokální zprávy. Často se to, co je pro vás opravdu důležité, odehrává ve vašem sousedství.
16. Vždy se ptejte, kdo a proč vám cokoli sděluje.
17. Pokud vám po čtení a sledování zpráv zůstanou v hlavě především emoce, něco je špatně. (Vina nemusí být nutně na straně média.)
18. Pamatujte, že i informace, která možná není pravdivá, může mít svoji hodnotu. Jen je důležité umět ji správně použít.
19. Vězte, že novináři jsou lidé jako vy. A teď si vzpomeňte, kolikrát jste se v životě spletli a udělali nějakou chybu.
20. Uvědomte si, že novináři jsou něco jako pošťáci. Nemohou za to, že vám dodali zprávy, které vás nepotěšily.
21. Přijměte spoluodpovědnost za důvěryhodnost informací, které znáte z médií. Fakta, která si nosíte v hlavě, jsou jen a jen vaše.
22. Pamatujte, že úkolem novinářů není problémy řešit, ale upozornit vás na to, že existují. Zbytek je na vás.
23. Pokud už se rozhodnete vložit do některého novináře důvěru, podívejte se na jeho historii, na to, jak dlouho už přináší informace, v kolika redakcích a jak dlouho pracoval, jak dlouho se věnuje danému tématu.
24. Ptejte se sami sebe, jestli zprávy, které jste si právě přečetli či sledovali, nějak – a jak – ovlivní váš život.
25. Pokud vám někdo sděluje zajímavou informaci, ale nedokáže vám říct, v jakém médiu na ni narazil, nevěnujte jí moc velkou pozornost.
26. Udělejte si z přijímání informací návyk a rituál. Naučte se mít čtení zpráv za podobně rituální činnost, jako je třeba čištění zubů.
27. Nečtěte zprávy jen proto, abyste zabili čas a nudu.
28. Nečtěte zprávy jen proto, abyste se stali důležitými nebo získali lepší společenské postavení. Toho dosáhnete jen tím, že budete umět informace správně použít.
29. Uvědomte si, že události kolem nás budou vždy mnohem složitější, než jak by se mohlo zdát při sledování a čtení zpráv.
30. Vyberte si tři, nejvýš pět hlavních zdrojů informací. Další považujte za zbytné a věnujte se jim spíš nárazově.
31. Čas od času se zamýšlejte, jestli by vám nějaké nové médium nevyhovovalo víc.
32. Mějte ve svém informačním mixu i nějaké „pomalé“ médium. Informace, které přežijí týden či měsíc, budou mít nejspíš vyšší hodnotu.
33. Pokud čtete bulvár, nestyďte se za to. Styděli byste se pak především sami za sebe. (A chtít se tu a tam dozvědět nějaký ten drb ještě nikdy nikoho nezabilo.)
34. Nikdy nečtěte jen bulvár.
35. Pokud můžete, nějaké médium si předplaťte. To, co si platíte, pro vás bude mít nejspíš nějakou hodnotu a budete to chtít dobře využívat.
36. Neuzavírejte se do informačních bublin. Alespoň občas sledujte média, která vám nevyhovují.
37. Buďte na pozoru před lidmi, kteří o sobě hlásají, že nic nečtou a nesledují. Nejspíš to ani nebude pravda, ale pokud ano, nebudou vám příliš užiteční.
38. Vězte, že dobrým zdrojem informací může být i vhodně vybraný kanál na některé ze sociálních sítí. Pokud vás zajímá věda, lze tam najít mnoho známých vědců. Pokud sledujete sport, z profilů vašich oblíbených sportovců se můžete mnoho dozvědět. Jen pozor, na rozdíl od klasických médií zde neprobíhá žádná editorská kontrola, žádná konfrontace s jinými pohledy na věc.
39. Jestliže si za zdroj zpráv vyberete nějakého influencera ze sociálních sítí, přistupujte k jeho informacím, jako by vám je sděloval váš soused. Většinou budou mít přesně takovou váhu (přičemž platí, že i váš soused bude občas vědět něco, čemu lze věřit.)
40. Zkoušejte různé typy médií. Newslettery, podcasty, videorozhovory, tištěné magazíny, pečlivě vybrané profily na sociálních sítích. Kombinujte je.
41. Zajímejte se, co čtou a sledují vaši přátelé, kolegové a lidé, kteří vás zajímají. Možná vám to o nich leccos prozradí.
42. Pište novinářům své dojmy z jejich práce. Buďte při tom samozřejmě slušní, ale nebojte se přikládat svůj názor, zpochybňovat jejich informace a dál se ptát. Často je to oboustranně užitečné.
43. Pokud vám nějaká informace chybí, řekněte si o ni svému oblíbenému médiu.
44. Čtěte titulky a rychle filtrujte, jestli vám slibují něco pro vás užitečného.
45. Nečtěte zprávy, které mají příliš podivné a neobvyklé titulky.
46. Pokud je v titulku otazník, odpověď nečekejte.
47. Pokud vám titulky slibují, že budete z následujícího čtení v šoku, že budete zděšení a naplní vás hrůza, vězte, že k tomu pravděpodobně nedojde.
48. Nečtěte jen titulky. Titulek vám pouze napovídá, co bude dál.
49. Nehledejte ve zprávách objektivitu. Je to bájná věc, kterou nikdy nikdo neviděl a ani neuvidí. Hledejte média a novináře, kteří se o objektivitu upřímně snaží. Vyšší mety dosáhnout nelze.
50. Nehledejte v novinách, na zpravodajských webech, v televizních a internetových kanálech pravdu. Ta možná existuje, ale je bláhové ji tam hledat. Média vám z ní jen dodávají střípky, skládat je už musíte sami.
Tak hodně štěstí při tom skládání.