Neposlušná Rada
Walesa žádá demisi svých kandidátů

8.prosince 1993, mluvčí prezidenta Walesy Andrzej Drzymicki oznámil překvapeným novinářům, že prezident "stáhl svoji podporu" třem členům Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Podobně jako česká, také polská "vysílací" Rada je koncipována jako nezávislý orgán státní správy sui generis a má devět členů. Byla jmenována na jaře 1993 poté, co 1. března vstoupil v platnost polský zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Ovšem na rozdíl od české Rady, která je celá volena parlamentem, v Polsku čtyři členy jmenuje Sejm, dva Senát a tři prezident, který má navíc možnost jmenovat předsedu Rady.

Odvolání podpory lidem, kterým ještě nedávno prezident vyslovil důvěru, mluvčí vysvětlil tím, že Marek Markiewicz (předseda), Maciej Ilowiecki a Ryszard Bender svoji činnost s prezidentem "dostatečně nekonzultovali". 9. prosince pak Walesa v rozhovoru s agenturou PAP řekl, že očekává od uvedených tří členů, že podají demisi.

Důvody prezidentovy nepřízně jsou nejasné. Vyskytl se názor, že Walesu rozladilo rozhodnutí Rady z 15. listopadu, kterým byl do čela veřejnoprávní televize jmenován politicky nezávislý kandidát Wieslaw Walendziak a nikoliv člověk oddaný prezidentovi. Jiní zase říkají, že ve hře bylo udělení licence k televiznímu vysílání na jediném celoplošném komerčním programu, kterou by prezident rád viděl v rukou Bertelsmannova koncernu.

Ať byly důvody Walesova počínání jakékoli, opakovala se tu opět písnička obehraná i v ostatních postkomunistických zemích. Nejprve je v rámci budování demokracie ustaven nezávislý orgán, který v okamžiku, kdy osvědčí svoji nezávislost, se náhle stává nepohodlným těm, kteří ho vytvořili. A pak se začínají hledat cesty, jakým způsobem mu opět nasadit otěže.

Napadení členové Rady včetně předsedy mezitím oznámili, že rezignovat nehodlají. Zákon byl na jejich straně. Jako jednotlivec může být člen Rady odvolán jen v přesně stanovených případech. Rada jako celek může být odvolána jedině tehdy, pokud by zprávu o činnosti Rady odmítl jak Sejm, tak Senát a prezident by s tím souhlasil.

A tak začalo kličkování. Rada prohlásila, že zprávu o své činnosti předloží až po roce své činnosti, tj. v květnu roku 1994. Prezidentův mluvčí naopak žádal, aby zpráva byla parlamentu předložena s koncem kalendářního roku, tj. v lednu 1994. Kromě toho se náhle zjistilo, že na jmenování tří "prezidentských" členů Rady chybí podpis předsedy vlády, ačkoliv v řadě jiných případů prezidentská rozhodnutí premiér nepodepisoval.

Strany nové vládnoucí koalice zaujaly vyčkávací postoj. Také ony nejsou nijak nadšeny složením Rady, kterou jmenoval ještě minulý Sejm a Senát, ovšem na stranu prezidenta se nepřidaly. Což nevylučuje, že Walesu možná v budoucnu podpoří, ovšem pak to bude v rámci politického handlování "něco za něco". Walesovi mluvčí pak těsně před Vánoci dali najevo, že prezident válku s Radou dočasně odtroubil. I nadále je nespokojen s její prací, nicméně žádné kroky v následujících týdnech již nepodnikl.

Milan Šmíd

Otištěno ve čtvrtletníku Svět televize 1/1994