Výchovný trest nebo opožděná pomsta?
Úvaha nad dvoumilionovou pokutou pro ČT

Po každém zločinu má následovat trest. Tak je to alespoň zakódováno v lidském povědomí od biblických dob. Podle rozhodnutí Rady pro R a TV vysílání z 29.8. Česká televize jako instituce v době zimní krize zhřešila a tudíž se zdá být logické, že dostala trest.

Jaké je zdůvodnění? Přesně ho neznáme, neboť definitivní text, jak praví tisková zpráva RRTV bude teprve schvalován. Nezávidím právníkům, kteří ten text mají dát do nějaké přijatelné figury. Proč? Protože ta pokuta je – alespoň podle mého názoru, nechám se však přesvědčit o opaku - dosti problematická.

Pokud jsou informace v médiích přesné, pak Rada tvrdí, že byly porušeny paragraf 4, odst.2 o poskytování objektivních a vyvážených informací a paragraf 6, odst.1c o tom, že se nemají vysílat reklamy, v nichž účinkují hlasatelé a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů.

Problém číslo jedna: starý zákon 468/91 nezná sankci za neplnění objektivity a vyváženosti. Ten nový zákon, platný od 4.července 2001 už na to pamatuje, ale nelze trestat někoho za činy podle zákona, který v době činů nebyl v platnosti. Problém sankcí za porušení zákona ve věci objektivních a vyvážených informací v dnes již neplatném zákoně 468/91 se průběžně řešil po celou dobu jeho platnosti a ztroskotala na něm veškerá správní řízení ve věci silně subjektivního pořadu Volejte řediteli.V případě ČT však asi platí nějaká jiná pravidla.

Problém číslo dvě: byly výzvy a propagační šoty vysílané vzbouřenci v době krize ČT reklamou? Reklama má stanoveny určité parametry podle definic jak starého, tak nového zákona. Tzv.selfpromotion však do definice reklamy zahrnuje až nový zákon 231/01. Navíc smysl zákazu vystupování zpravodajských redaktorů v reklamě a v teleshoppingu vychází z požadavku rozeznatelnosti a identifikovatelnosti reklamy v zájmu spotřebitele. Ten nemá být uváděn v omyl tím, že by mohl považovat redaktorovo (např. Klepetkovo nebo Janečkovo) vyjádření ke kvalitě zboží nebo služby za neutrální informaci zpravodajského pořadu média.

Definice reklamy však k Armstromgově pozvánce na manifestaci na Václavském náměstí příliš nepasuje a tak i paragraf 6, odst.1c se k ní váže pouze vzdáleně. Armstromg byl spíše selfpromotion, sebepropagace, za jejíž vhodnost či nevhodnost, oprávněnost či neoprávněnost by se měl provozovatel veřejné služby odpovídat v první řadě svému kontrolnímu orgánu (Radě ČT) nebo zřizovateli (Parlamentu), což se při parlamentním řešení krize vlastně již stalo. ČT má novou Radu, nového ředitele, sebepropagace zaměstnanců ČT se již nekoná.

Samozřejmě, tyhle pochybnosti jsou mojí osobní interpretací, navíc neznám podrobnosti argumentace RRTV. Přesto jsem ochoten se vsadit o to, že tuhle pokutu - podobně jako mnohé pokuty předešlé - RRTV v soudním sportu s ČT prohraje.

Co je však podle mne mnohem více na pováženou, je způsob, jakým si RRTV vykládá svůj úkol dbát na nezávislost a pluralitu vysílání, jakož i na dodržování právních předpisů. Namísto, aby Rada sankce užívala jako nápravný prostředek a vycházela z litery i ducha zákona, chová se jako mstitel, který apriorně vynáší výroky o vině a potom pro své výroky dodatečně hledá paragrafy a trestající nástroje.

Tentokráte to odnesla ČT, ale vzpomínám si také na neodůvodněně vysokou dvoumilionovou pokutu Nově za pořad Áčko, když Rada chtěla vytrestat Vladimíra Železného (pokutu jsem kritizoval u Neffa, Neviditelný pes, druhý červnový týden 1998, archiv je bohužel nedostupný). Nebo si také vzpomínám, jak se v sankci proměnila kritika zařazení Krále Šumavy, a jak se Rada marně pokoušela ten klacek na ČT najít v paragrafu o propagaci války a násilí.

Dle mého názoru není pochyb o tom, že při zimní televizní krizi cosi nebylo s ČT v pořádku, a to na obou stranách sporu i u jejího zřizovatele a kontrolora. Krize vyvolala potřebu věci řešit a ty věci se řešily. Ačkoliv si dnes kdekdo stěžuje na to, kam nakonec televizní krize vyústila, jedno nelze popřít: ta krize se řešila ústavní, parlamentní cestou a platnými právními prostředky, což je dosti dobré vysvědčení pro naši demokracii. A jestli ta řešení nejsou dokonalá a ideální (i já patřím mezi jejich kritiky – viz nový zákon o ČT), pak to jde spíše na vrub těch, kteří tu věc měli v ruce a nelze než povzdechnout – nobody is perfect a úroveň našich (mediálních) politiků odpovídá vývojovému stupni naší demokracie.

Podporu pro své tvrzení, že RRTV nejednala minulý týden správně a v souladu se zákonem, jsem našel při čtení jak starého (468/91), tak i nového (231/01) vysílacího zákona. Oba totiž část věnovanou pokutám uvádějí slovy:

„Jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti…, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě... Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží..“

Zákon žádá o Rady, aby dbala na pořádek a ne aby se chovala jako mstitel, zvláště když názor o tom, zda a jak bylo spácháno bezpráví, může být značně subjektivní a ovlivněný politickým názorem.

Proto se domnívám, že RRTV měla právo na porušení zákona provozovatele ČT upozornit (a mezi to porušení zákona je třeba zařadit i vypínání vysílačů a blackout vysílání pro veřejnost), uložení pokuty je však problematické.