Lauder si za mnohé může sám
Lidové noviny 6.9.2001 - ÚHEL POHLEDU

Už je to jasné: český stát Ronaldu Lauderovi nic platit nebude. Rozhodl to arbitrážní tribunál Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL, u kterého si tento americký finančník stěžoval na ČR, že nedodržela dohodu o ochraně investic mezi ČSFR a USA uzavřenou v roce 1991.

Tu žalobu podal Ronald Lauder v roce 1999 poté, co držitel licence CET 21 opustil 5. srpna servisní organizaci ČNTS (99procentní majetek Lauderovy společnosti CME) a začal z Barrandova vysílat s jiným investorem. Bez frekvencí a vysílačů a bez možnosti prodávat vysílací časy pro reklamu se z někdejšího klenotu Lauderova mediálního miniimpéria ČNTS rázem stala bezcennou společností, jejímž jediným vlastnictvím byla budova v centru Prahy plná moderní techniky, vysílací práva na seriály a pořady, které nebylo kde vysílat, a zbytek personálu, který neodešel se Železným na Barrandov.

Lauderova CME přitom - kromě vstupních investic - zaplatila svým partnerům v ČNTS, tj. České spořitelně a CET 21, téměř 2 miliardy Kč za to, aby svůj dvoutřetinový podíl v ČNTS zvýšila na 99 procent, čímž získala právo na téměř veškeré zisky, které z provozu televize plynuly.

Svoji první při s Vladimírem Železným, kterou řešil rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory, Ronald Lauder (přesněji: jeho společnost CME) v únoru letošního roku vyhrál. Tribunál uznal, že Železný svoji smlouvu s CME porušil, a proto musí vrátit peníze a za to dostane zpátky to, co CME prodal - obchodní podíly ČNTS, dnes bezcenné firmy.

V této druhé arbitráži, kde proti sobě stály fyzická osoba - americký občan Ronald Lauder - a český stát, Ronald Lauder prohrál. Brzy se dočkáme i výroku v arbitráži třetí: nizozemská CME versus ČR, opět kvůli nedostatečné ochraně investic, tentokráte dle česko-nizozemské smlouvy.

Ačkoliv prezident CME Fred Klinkhammer prohlásil, že v tomto sporu očekává příznivější verdikt, o jeho optimismu se dá důvodně pochybovat. Proč? Protože v obou případech je český stát obviňován z něčeho, co si Lauder a jeho lidé v Praze zavinili z velké části sami.

Lauder možná může prokázat, že celoplošnou televizní licenci v únoru 1993 nedostala výhradně CET 21, ale CET 21 ve spojení se svými partnery, Českou spořitelnou a Lauderovou CEDC (CME se stala její mediální odnoží). Toto spojení bylo zakotveno ve společenské smlouvě a ta se stala jednou z licenčních podmínek. Ale jestliže CME využila změny v naší legislativě a trvala na zrušení licenční podmínky garantující uvedené partnerství jenom kvůli tomu, aby měla volné ruce pro své majetkové přesuny v ČNTS, pak vlastně sama vyřadila ze hry regulační orgán, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, jejíž pomoci se později Lauder ve sporu se Železným tak vehementně dovolával.

Arbitráž UNCITRAL prokázala, že Lauder neměl pravdu, když v americkém Senátu tvrdil, že rada mu "ukradla televizi NOVA tím, že zrušila svůj předchozí souhlas s postavením CME poté, co začala být TV NOVA podnikatelsky úspěšná". Rada pouze konala v rámci našeho zákona, který praví, že licence je nepřevoditelná. A proces, který nakonec umožnil Železnému odejít od ČNTS, uvedla do chodu právě Lauderova CME.