Mediareport a jeho monology
Problém etických kodexů není v jejich tvorbě, ale v jejich respektování

Jako zeď nářků mně někdy připadají články a komentáře Mediareportu, které se každý týden v pondělí objevují na serveru provozovaném Peroutkovou nadací.

Na jedné z úvodních stran serveru se píše: "Fond také hodlá podpořit odbornou diskusi vydáváním internetových novin, které by měly především sloužit jako informační, názorové a diskusní forum pro novináře."

Ale mně se zdá, že namísto diskusí a dialogů Mediareport zatím produkuje spíše řadu monologů, u nichž nabídka komentáře k článku pravidelně zůstává prázdná. Možná, že to způsobily prázdniny, kdy řada zajímavých témat nenašla ohlas kvůli zaneprázdnění těch, kterých se témata týkala. Nebo se nechce polemizovat s blízkými kolegy? Nebo že by chyběl moderátor?

Proč je okruh přispěvatelů tak k uzoufání omezený a stejný? Možná je to objektivní danost, se kterou se nedá nic dělat. Třeba zde platí pravidlo tak často citované z Faulknera Josefem Škvoreckým: “Kdo může, ten to dělá, a kdo nemůže, ten o tom píše.”, což nemusí mít dehonestující příchuť a dá se vykládat také jako jednoduchá pravda, že při procesu žurnalistické práce nelze vystoupit ze své kůže a simultánně tuto práci z nějakého vnějšího inertního pohledu zkoumat. (Faulkner, "An Odor of Verbena": "Those who can, do. Those who cannot, and suffer long enough, because they cannot, write about it.").

Naposledy jsem si té monologičnosti všiml u diskuse na téma mediální etika. Je dobré, že téměř všichni diskutující se shodli v tom, že kodex ČT naoktrojovaný parlamentem není dobrou věcí, což jsem napsal už kdysi dávno v Louči č.19, která komentovala nový zákon o ČT.

Na jedné straně souhlasím s Janem Jirákem, když si stěžuje, že se o médiích, mediální výchově, mediální politice a mediální etice nediskutuje, ale na druhou stranu bych to nesváděl na nedostatek prostoru, který prý u nás chybí (nemáme odborné knihy, literaturu, časopisy apod.). Já si myslím, že ten prostor by tu byl, chybí spíše chuť a odvaha diskutovat. Při tom těch podnětů se dá nalézt již dnes u nás dostatečně velké množství, a to i v publikované podobě. Důkazem toho je samotný Mediareport, který na svém serveru v rubrice Etika & Média reprodukuje Zprávu Komise pro etiku při Syndikátu novinářů ČR, té komise, která pracuje a zaujímá stanoviska už více než dva roky a vybudovala si i jistou autoritu.

Já osobně vidím problém mediální etiky nikoli v absenci kodexů, ale v ochotě brát je vážně a respektovat jejich principy. Vždyť i ta krizí zmítaná Česká televize má stále od Mathého dob svůj Kodex, ale pokud vím, nikdo se k němu v průběhu zimní krize neodvolal, ačkoliv respektování jeho zásad by pomohlo vyvarovat se excesů na obou stranách sporu.

Pro osvěžení paměti – jsou to tyto dokumenty: