Copyright © Milan Šmíd
| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 17.09.2001 | RUBRIKA: TV NOVA |
Jak moje předpověď nevyšla
Lauderova CME v poslední sporu s ČR vyhrála
Rozhodnutí poslední ze tří mezinárodních arbitráží, které majitel CME Ronald Lauder inicioval ve svém sporu o TV Nova, je uvedeno v části označené písmenem J s pořadovým číslem 624, což znamená, že tomuto rozhodnutí předchází tlustý fascikl dokumentu arbitrážního nálezu a 623 jiných odstavců či stránek.
Přestože dnes, v neděli 16.9., ještě nemám k dispozici vyjádření druhé strany, ministerstva financí ČR, jedno je jisté. V tomto sporu žalující strana (nizozemská CME) vůči straně žalované (Česká republika) vyhrála. Nesplnila se tedy moje předpověď, že průběh třetí arbitráže bude obdobný jako u arbitráže druhé.
Vycházel jsem z toho, že text současné žaloby CME byl téměř identický se žalobou u předchozí arbitráže, a že Smlouva o vzájemné ochraně investic mezi českým státem a Nizozemskem se příliš neliší od podobné smlouvy s USA (větší přísnost smlouvy s USA je spíše v přílohách než v samotném textu).
Rozhodčí tribunál však rozhodl tak, jak rozhodl, potrestal český stát a svůj právní názor vyjádřil také tím, že Česká republika musí žalobci CME uhradit náklady na advokáty (750 tisíc USD) a navíc arbitrážní náklady se nebudou dělit půl na půl, jak často bývá zvykem, ale dvě třetiny musí platit český stát a jen třetinu CME.
Na vysvětlení, proč se rozhodnutí dvou tribunálů tak liší, budeme muset vyčkat až do zveřejnění celého nálezu. Možná, že tu sehrál roli rozdílný žalobce. Zatímco v předchozí arbitráži žaloval Ronald Lauder jako fyzická osoba, americký občan, tentokráte byla žalobcem právnická osoba, společnost CME. Nemělo by se také přehlédnout, že i v té předchozí londýnské arbitráži se ocitla věta:
"Žalovaný (Česká republika) se dopustil porušení své povinnosti zdržet se svévolných a diskriminačních opatření..." (když RRTV neumožnila vlastnickou účast v CET 21 a trvala na společném podniku mimo licenci - mš)
Přes toto zjištění arbitři v Londýně Lauderovy požadavky nakonec odmítli s tím, že "žádost o určení, zda se Žalovaný (ČR) dopustil další porušení Dohody, se zamítá". Ne tak arbitři ve Stockholmu, kteří Lauderově žádosti zkoumat porušení Smlouvy o ochraně investic beze zbytku vyhověli a nakonec identifikovali pět článků Smlouvy, se kterými se ČR dostala do kolize.
Nejsem právník, ale protože sporem o TV Nova se dosti dlouho a podrobně zabývám, mám z tohoto zjištění rozporný pocit. Jsem schopen akceptovat první z pěti údajných porušení česko-nizozemské smlouvy, tj. porušení povinnosti rovného a spravedlivého zacházení. Vůči každému z dalších čtyř údajných porušení Smlouvy mám však výhrady a ty největší vůči údajnému porušení "plného zabezpečení a ochrany investice", neboť stále tvrdím, že CME a Lauder se záruk, které mu Rada poskytovala licenční podmínkou číslo 17, sám a dobrovolně vzdal.
Když půjdeme do detailů, tak se setkáme s dlouhou řadou administrativních, správních a právních nesrovnalostí, které se táhnou od začátku udělení licence, jejichž původ je na obou stranách sporu - v nedokonalosti, nezkušenosti a nedůslednosti nově vytvořeného správního orgánu Rady pro R a TV vysílání (RRTV), ale také v subjektech licence (CET 21 a CEDC/CME), které této nezkušenosti a slabosti Rady využívaly ve svůj prospěch.
Ano, nebylo všechno v pořádku a je možné, že skutečně se nezacházelo "s investicemi zahraničního investora v souladu se zásadami mezinárodního práva", jak praví rozhodnutí. Ale kdo z tohoto administrativního a právního chaosu, z legislativního kutilství našich poslanců trvajícího do dnešních dnů, nejvíce těžil, kdo k němu přispíval, kdo ho využíval, ne-li zneužíval ve svůj prospěch?
Mohl bych uvést desítky případů drobných neregulérností. Licence se udělila CET 21 s podmínkou spolupráce s danými subjekty - CEDC a Českou spořitelnou. Licence žádala, aby tyto subjekty uzavřely obchodní smlouvu, ony se však rozhodly, že uzavřou smlouvu společenskou (společnost ČNTS). CME do té smlouvy zabudovala právo ČNTS nakládat s licencí. Přestože tento článek zaváněl porušením zákona o nepřevoditelnosti licence, Rada smlouvu schválila, stejně jako všechny změny podstatně změkčující licenční podmínky, o které CET 21 v květnu 1993 požádal, to všechno v tísni a pod tlakem.
Psal se rok 1993 a Železný a CME na Radu tlačili: když nám všechno neschválíte tak, jak potřebujeme, nezačneme v únoru 1994 vysílat. Právě toho se Rada obávala, neboť v takovém případě by se na koni ocitli kritici Rady, kteří tvrdili: dali jste licenci nezkušenému a nesprávnému žadateli. A tak Rada všechno schvalovala s nadějí, že licenční podmínky a zvláště podmínka číslo 17 bude jistou zárukou, že licence se nezašantročí a že Rada si nad jejím vlastnictvím ponechává stálou kontrolu. To platilo až do prosince 1995 a do nešťastné novely 301/95, která umožnila rušení licenčních podmínek, čímž se odstartoval - za vydatného přispění CME - administrativní proces, který jsem už vícekrát popisoval, a který nakonec umožnil Železnému beztrestně od ČNTS odejít.
A to nemluvím o skutečnosti, že v udělené licenci a při založení České nezávislé televizní společnosti (ČNTS) jako partner vystupovalo investiční konsorcium CEDC reprezentované firmou CEDC Management Services GmbH v Berlíně (do dnešního dne majitel 1,25 procent v CET 21), zatímco celý byznys v ČNTS později převzala nizozemská CME, aniž by se tato skutečnost do licence a licenčních podmínkách promítla. Nehledě na to, že berlínská CEDC šla v roce 1998 do likvidace, a CME ji náhle po sporu se Železným resuscitovala. Zkrátka bylo by toho hodně, co se nedálo "podle pravidel".
Ale s tím se asi už nedá nic udělat. Rozhodnutí arbitráže je konečné a jak jsem se dozvěděl z nedělní Sedmičky od ministra zahraničí Jana Kavana, mohl by ho možná zrušit švédský soud, pokud by se prokázalo, že proces vedení arbitráže neprobíhal podle daných pravidel či zákona. V takovém případě by vše muselo začít znovu od začátku.
To, co mne v rozhodnutí trochu vyděsilo, je formulace článku o náhradě škody, kdy žalovaný český stát má uhradit "přiměřenou tržní hodnotu investice ... v roce 1999". Vadí mě tady přídavné jméno "tržní" a rok 1999, protože obé umožňuje příliš široký výklad toho, co by český stát měl CME uhradit.
Kdyby šlo jenom o vložené prostředky do rozjezdu televize Nova a ČNTS, matematika by byla poměrně jednoduchá. Dle oficiálních dokumentů jistou částku investovala CEDC při zakládání ČNTS (264 milionů Kč), další částku CEDC investovala do nákupu budovy Měšťanské Besedy a zařízení (Lauderova česká firma CEDC tuto nemovitost v roce 1997 prodala CME za 295,5 milionů Kč včetně technického vybavení). A pak tu byly dva investiční vklady, kterými si CME kupovala od svých partnerů podíly v ČNTS a tím i budoucí zisk až do vypršení licence (o který Železný později CME svou srpnovou akcí připravil).
Česká spořitelna (22 procent) prodávala za 1 miliardu Kč. Vladimír Železný za 11 procent obchodních podílů CET 21 v ČNTS (převedené do akcií společnosti Nova Consulting) měl dostat 28 537 500 USD, což dle výměnného kursu v srpnu 1997 představovalo částku asi 970 milionů Kč. Splátky této částky se po dubnu 1999 zastavily. Letos v únoru první amsterodamská arbitráž rozhodla, že Vladimír Železný vyplacené peníze musí vrátit a za to dostane zpět akcie Nova Consulting. Ten Železného dluh byl určen na 23 350 000 USD dolarů a od února na něj nabíhají mastné úroky.
Na základě těchto údajů získaných z oficiálních zpráv CME se dá sestavit přehled hlavních vložených investic takto:
Sečteno a podtrženo - jedná se přibližně o 2 a půl miliardy Kč základních investic, z nichž ovšem nemovitost v Praze je stále v držení ČNTS/CME a návratnost necelé miliardy od Železného by Lauderovi mělo zajistit vykonání amsterodamské arbitráže v České republice. Kdyby se tak stalo, na český stát by zbývalo asi 1,3 miliardy Kč.
Ovšem arbitrážní rozhodnutí hovoří o "tržní hodnotě" v roce 1999. Pokud je mi známo, tak Lauderovi právníci žádají o náhradu ztráty, která se má prý vypočítat tak, že se porovná hodnota celé CME před a po odchodu CET 21 od Lauderova CME/ČNTS. Dle zprávy ČTK pan Klinkhammer uvádí částku 500 milionů USD, což je nějakých 19 miliard Kč. Nehoráznost tohoto požadavku vidím v tom, že jsou v něm zakalkulovány ztráty CME na dalších východních trzích. Nehledě na to, že tato "tržní" hodnota byla ovlivňována falešným očekáváním kapitálového trhu, který CME v minulosti zásobovala neúplnými, ne-li dokonce zavádějícími informacemi (toto říkám s plnou vážností a jsem schopen svá tvrzení dokázat).
Přitom Lauderovi a CME se v České republice splnil sen všech investorů. Počáteční relativně malou investicí se jim podařilo vygenerovat tak silný cash flow, že další investiční rozvoj se hradil výhradně z budoucích zisků. Navíc úvěr pro expanzi Lauderovi pohodlně zajišťoval jeho obchodní partner v ČNTS - Česká spořitelna.
O tom, že kromě "rozjezdové" investice žádné další peníze do Česka již neplynuly, protože všechno ostatní obstarala ze svých prostředků prosperující ČNTS, vypovídá například výroční zpráva CME za rok 1995, která bohužel už na internetu není. Ty ostatní jsou však k dispozici zde na www.sec.gov, vyhledávač Edgar.
"Nova TV. At December 31, 1994, the Company had contributed KC 264,000,000 ($9,265,000) to Nova TV. No additional funding was provided to Nova TV during 1995."
Čtvrtletní zpráva CME za první kvartál 1996 oznamuje:
"The Company (CME) expects that Nova TV's future cash requirements will be satisfied through operating cash flows and available borrowing facilities."
Stručně přeloženo: Nova TV nebude potřebovat žádné peníze, protože je schopna si na sebe sama vydělat. Tímto způsobem měly být vygenerovány také dvě miliardy investic potřebné na nákup podílů od České spořitelny a od CET 21 prostřednictvím Vladimíra Železného.
O tom, jak rychlá byla návratnost investice do provozu TV Nova, vypovídá část zprávy CME za 2.čtvrtletí 1996 (jsou zde rovněž texty smluv s českou spořitelnou):
"The Company was paid a dividend of approximately $1,400,000 in 1995 by Nova TV. In March 1996, Nova TV declared a dividend of Kc 330,000,000 ($12,066,000) of which Kc 116,325,00 ($4,153,000) was paid to the Company in May 1996 with the remainder of Kc 116,325,000 ($4,213,000) scheduled to be paid to the Company in November 1996. As part of the CS Agreement, the Company is entitled to receive CS's remaining 1995 dividend of Kc 38.8 million (approximately $1.4 million) scheduled to be paid in November 1996 as well as 88% of all future dividends declared. After the receipt of the remaining 1995 Nova TV dividend, based on the Company's original 66% interest in Nova TV, which totals $4,213,000, the Company will have received 107% of its original US dollar investment in Nova TV made approximately 2.5 years earlier."
Překládáno odzadu, ta poslední věta zní: Až dostaneme dividendy za rok 1995, pak budeme mít zpátky 107 procent toho, co jsme v US dolarech do TV NOVA investovali.
Text odstavce přináší ještě jedno zajímavé sdělení. Oznamuje se v něm, že Česká spořitelna se vzdala své dividendy za rok 1995 a také za celý rok 1996 na základě dohody, kterou s CME uzavřela 1.8.1996. Podle této smlouvy CME odkoupila 22 procent obchodního podílu ČS v ČNTS za jednu miliardu Kč. Tu jednu miliardu uhradila CME částečně z úvěru u ČS (850 milionů Kč) a částečně hotovostí (150 milionů Kč). Ovšem platba té hotovosti byla posunuta až na listopad 1996 tak, aby se dala zaplatit z dividend, včetně těch, kterých se Česká spořitelna vzdala se zpětnou platností.
(Za Českou spořitelnu podepisovali smlouvu Rudolf Hanus a Karel Kotrba a teoreticky jim nemůže nikdo nic vytknout. Vždyť ČS investovala do svého podílu v ČNTS nominálně 88 milionů Kč a nyní dostávala více než desetinásobek. Na druhé straně, příznivé nadstandardní platební podmínky vytvořené pro CME nepřekvapí, když známe, že Rudolf Hanus po celou dobu fungoval jako člen správní rady ČNTS.)
Nákup podílů České spořitelny (22 %) a Železného CET 21 (11 %) udělal z CME 99tiprocentního vlastníka České nezávislé televizní společnosti ČNTS a tím i 99procentního inkasistu zisků z provozu TV Nova až do konce licence v roce 2005. Pokud by vše dobře pokračovalo, zaplatila by se celá transakce z budoucích zisků ČNTS, které by sloužily ke splácení úvěrů.
Došlo však ke známému sporu se Železným a k odchodu CET 21 od ČNTS. Aby mohla splácet úvěr u České spořitelny, musela CME sáhnout do své vlastní kapsy (dnes zbývá splatit ještě 300 milionů Kč). Její investice do budoucnosti, založené na důvěře v obchodního partnera, přišly vniveč.
Letos na jaře jsem v článku pro Lidové noviny 6.3. oponoval Lauderovu názoru, že český stát, konkrétně Rada RTV, mu ukradla televizi Nova. Doslova jsem napsal:
"Jestli mu (Lauderovi) někdo něco ukradl, byl to asi někdo jiný než Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, a Ronald Lauder by měl dostat šanci svého případného zloděje dostihnout u českých soudů stejně, jako se mu to nedávno podařilo u soudu mezinárodního."
Ani výsledek poslední stockholmské arbitráže můj názor v tomto ohledu zatím nezměnil.