Lauderova žaloba a český komplex soudce Colliny
Lidové noviny 24.9.2001 (původní nekrácené znění)

Necelé dva týdny poté, co rozhodčí tribunál mezinárodní arbitráže v Londýně zamítl veškeré nároky, které Ronald Lauder, bývalý investor v projektu televize Nova, proti České republice uplatnil, přišel výrok jiného rozhodčího tribunálu, jenž zasedal ve Stockholmu a který naopak konstatoval, že Česká republika se vůči Lauderově firmě CME provinila a musí mu škodu nahradit.

Jak si vysvětlit, že rozhodčí orgán sestavený podle stejných pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL, který projednával přibližně stejnou žalobu pro porušení obdobných Smluv, došel k rozdílným závěrům?

Patřím mezi ty, které toto rozhodnutí překvapilo a také mezi ty, kteří mají pocit, že stockholmské rozhodnutí není zcela spravedlivé, protože máslo na hlavě má nejen strana žalovaná, ale také strana žalující. Nicméně verdikt je už na světě a bylo by laciné přejít ho bonmotem o dvou právnících a třech právních názorech.

Dělají-li dva totéž, nemusí to být totéž

Proč se rozhodnutí dvou tribunálů tak liší? Je možné, že tu sehrál roli rozdílný žalobce, neboť ve smlouvách mezi ČR a USA a mezi ČR a Nizozemskem o ochraně investic zase tak příliš velký rozdíl není. Zatímco v předchozí londýnské arbitráži žalovala fyzická osoba Ronald Lauder, americký občan, v této stockholmské arbitráži se domáhala svých práv obchodní společnost CME, jejíž smluvní vazby na české subjekty byly mnohem přímější a bezprostřednější.

Dále by se nemělo přehlédnout, že i v té předchozí londýnské arbitráži se ocitla věta: "Žalovaný (Česká republika) se dopustil porušení své povinnosti zdržet se svévolných a diskriminačních opatření...", která se týkala změny postojů při udělování licence. V Londýně však rozhodli, že investor byl o věci řádně informován a jeho požadavky nakonec odmítli s tím, že "žádost o určení, zda se Žalovaný (ČR) dopustil další porušení Dohody, se zamítá".

Arbitři ve Stockholmu si však dali tu práci, že "další porušení Dohody" podrobně zkoumali, až došli k závěru, že Česká republika Smlouvu o ochraně investic porušila hned v pěti bodech..

Stížnosti na soudce Collinu nepomohou

Protože ten případ znám dosti podrobně, tak vím, jak mnohé chyby, dnes ČR tolik vyčítané, vznikaly z neznalosti či podceňování pravidel hry regulace vysílání na začátku devadesátých let, což tenkrát byla pro nás zcela nová hra, která se tu historicky hrála poprvé. A protože vím, jak se faulovalo na obou stranách - a je třeba zdůraznit, že ty největší fauly přicházely v letech 1994-97 z tehdy ještě fungujícího tandemu CME/Železný - tak stockholmské rozhodnutí se mi zdá být nespravedlivé.

Ale jednou věcí je pocit a druhou věcí je výrok, proti němuž není odvolání - stejně jako to bylo s penaltou, kterou odpískal proti českému týmu italský soudce Pierluigi Collina minutu před koncem utkání s Nizozemskem vloni v červnu na ME Evropy.

Otázkou je, zda by nebylo lepší, než hlasitě protestovat proti nespravedlnosti světa, postavit se ke skutečnosti čelem a akceptovat fakt, že tahání dresu kamera odhalila, a že soudce má plnou pravomoc rozhodnout dle svého uvážení.

V tomto ohledu mne trochu zklamala reakce z naší strany a od našich politiků. Od dopoledne minulého pátku, kdy nález došel faxem na Ministerstvo financí, nebyla česká strana v podstatě celý týden schopna dobrat se nějaké účinné strategie proti PR ofenzivě Lauderova týmu.

Očekával bych, že firma Clifford Chance zastupující ve sporu ČR zruší svým zaměstnancům víkend, že skupiny špičkově placených právníků budou tvrdě pracovat od pátku do pondělka a nabídnou vládě a ministru financí takové podklady a takové návrhy, aby tento ministr nemusel před novináři na pondělní tiskovce po zasedání vlády stát jako nahý v trní.

Namísto promyšleného stanoviska jsme se od politiků v médiích dočkali výmluv na rozhodčího Collinu, kterého bychom prý měli žalovat. Alespoň v tomto duchu vyzněly reakce ministra zahraničí Jana Kavana a předsedy Sněmovny Václava Klause v nedělním pořadu Sedmička na TV NOVA.

(Netroufám si odhadnout, do jaké míry byla jejich hlediska ovlivněna přítomností na Barrandově v televizi Nova, kam se v neděli - jak předpokládám - mohl dostavit i její ředitel. O tom, že TV Nova měla velký zájem stanovisko těchto politiků publikovat, svědčí i fakt, že Jana Bobošíková prosadila téma stockholmské arbitráže do závěru Sedmičky, přestože už přetahovala několik minut přes běžný vysílací čas.)

Byl bych první, kdo by uvítal, kdyby se přišlo na to, že procesní pravidla rozhodčího řízení byla porušena natolik, aby švédský soud celou arbitráž zrušil a muselo se začít znovu od začátku. Vyslovuji však silné pochybnosti o tom, že tento orgán pracující pod patronací OSN, na který se odvolávají nerůznější mezinárodní smlouvy, by se dopustil ve své práci takových prohřešků, které by byly napadnutelné soudem.

Namísto toho, abychom se smířili s tím, že rozhodnutí je konečné, snažíme se zpochybňovat integritu tribunálu, aniž bychom zatím předložili jeden jediný důkaz. Je to stejný postup jako svalovat naši fotbalovou prohru s Nizozemskem výhradně na soudce Collinu.

Jakou hodnotu měla Lauderova investice?

Penalta je odpískaná a rozhodčí tribunál UNCITRAL rozhodl tak, jak rozhodl. Potrestal český stát a svůj právní názor vyjádřil také tím, že Česká republika musí žalobci CME uhradit náklady na advokáty (750 tisíc USD) a navíc arbitrážní náklady se nebudou dělit půl na půl, jak často bývá zvykem, ale dvě třetiny musí platit český stát a jen třetinu CME.

Zatímco Collinova penalta byla jednoduchou a definitivní sankcí, rozhodčí nález ze Stockholmu je sice definitivním, ale jen částečným rozhodnutím, neboť v jeho závěru se praví:

"Rozhodnutí o výši nároku Žalobce vydá Tribunál v návazném arbitrážním řízení na základě žádosti jedné ze stran," přičemž ten nárok je definován jako "úhrada přiměřené tržní hodnoty investice... v roce 1999".

Šéf CME Fred Klinkhammer okamžitě vyrukoval s fantasmagorickou částku 500 miliónů dolarů, která vznikla na papírech konstrukční kanceláře Lauderova právnického týmu, ale která s reálnou hodnotou Lauderových investic v České republice má jen pramálo společného.

Ta částka se údajně opírá o vyjádření hodnoty celé této společnosti v době, kdy se Lauder rozhodl prodat CME - tehdy již vážně churavějící po neúspěších a ztrátách v Polsku a Maďarsku - jinému investorovi SBS. Spíše než prodej to byla tenkrát fúze a bezhotovostní transakce s cennými papíry, v níž se hodnota CME vyjadřovala hodnotou ceny akcií na burze ve výši 615 milionů USD (informace CME z 29.3.1999).

Protože dnes se hodnota investic CME v Rumunsku, na Ukrajině, Slovensku a Slovinsku může pohybovat tak kolem 100 milionů USD, CME žádá, aby rozdíl mezi tehdejší a současnou hodnotou investic CME uhradil český stát.

Přitom je nad nebe jasnější, že při takové konstrukci náhrady škody by český stát měl hradit cosi, co nemohly ani Železného odchod od ČNTS, ani údajné pochybení českého státu ovlivnit. Mám na mysli obchodní neúspěchy CME v jiných zemích a pohyby cen na kapitálovém trhu způsobené celkovou nedůvěrou ve východní trhy.

V srpnu 1996 se CME svým akcionářům ve čtvrtletní zprávě chlubila: "Letos společnost získá 107 procent svých původních dolarových investic do TV Nova, které učinila asi před dvěma a půl roky." Těch 107 procent se tady vztahuje k částce 11 166 000 USD, tedy něco kolem 400 milionů Kč. To bylo vše, co Lauder účetně do České republiky vložil.

Někdo může namítnout, že to byl jenom vstup, ale že ta investice se dále zhodnocovala. Budiž. Pak mohu použít jiné srovnání. V letech 1996-97 odkoupila CME 22 procent obchodních podílů v ČNTS od svého partnera České spořitelny - tehdy ještě ve vlastnictví českého státu - za 1 miliardu Kč. Z toho vyplývá, že CME akceptovala, že ČNTS jako hlavní obchodní společnost TV Nova měla hodnotu cca 4,5 miliardy Kč, což stále dává dohromady "jenom" 120 milionů a nikoli 500 milionů USD.

Navíc to, co si upekl pod pokličkou Ronald Lauder s Vladimírem Železným v letech 1996-97, to si už CME na Vladimíru Železném vysoudila letos v únoru zpět. Je to částka 23 350 000 USD plus úroky, což dnes činí téměř jednu miliardu korun.

Podle mého názoru má ve sporu o TV Nova český stát stále ještě dost trumfů v ruce. Ale to by chtělo nesedět na místě, neplakat nad rozlitým mlékem, nestěžovat si na soudce Collinu, ale soustředit veškeré úsilí k shromažďování důkazů o tom, že tím faulujícím byl nejen on, ale také druhá strana, a že podle toho by měl také vypadat konečný trest - tj. výše vyplacené náhrady, kterou Lauder a CME od českého státu žádají.