Ještě jednou k arbitráži
Jak se soudce Kühn díval brýlemi CME

Vše, co jsem dosud k prohrané stockholmské arbitráži CME vs. Česká republika publikoval zde a zde, jsem psal ještě před zveřejněním plného textu arbitráže, který je od pátku 21.9. k dispozici u ČNTS a na Ministerstvu financí.

Při čtení rozsudku, zvláště kapitoly "Rozbor provedený Tribunálem", jsem si opět vzpomněl na fotbalového rozhodčího Collinu, když jsem podobně jako naši fotbalisté na Mistrovství Evropy zakoušel pocity křivdy a nespravedlnosti. To, co mě na rozsudku stockholmské arbitráže rozčilovalo, snad ani nebylo to konečné rozhodnutí nebo uváděná fakta, z nichž některá svědčí v náš neprospěch. To co mně nejvíce vadilo, byla interpretace těchto fakt a tím i celého sporu.

Při čtení textu jsem měl často pocit, že čtu záznam z tiskové konference pana Klinkhammera ze CME, který si z toku událostí vybírá jenom to, co je příznivé pro CME, a tiše přechází vše, co by mohlo mluvit ve prospěch české strany.

Veškeré správní akty naší Rady pro R a TV vysílání tribunál interpretuje jako nezákonný nátlak (odst.515), záměrné ničení investic CME (odst.480, 481), aniž by se vzalo v úvahu, že Rada v letech 1996-1997 jednala tak, jak jednala, a měla k tomu dobrý důvod - zákon o vysílání, jehož jeden paragraf stanovuje, že licence je nepřevoditelná.

Vrcholem této podujaté interpretace je odstavec 588, který tvrdí, že "zásadní vliv" na změnu, která tak oslabila Lauderovu investici, byla novela zákona 301/1995, protože "umožnila požadovat upuštění od podmínek licence". Skutečnost, že to nebyl nový zákon, ale žádost CET 21/CME o zrušení všech pro ČNTS nepohodlných podmínek licence, která oslabila Lauderovu investici, to se v textu přechází mlčením.

Zcela se ignoruje fakt, že mezi těmi podmínkami, o jejichž zrušení tehdy Železný-Fertig-Lauder tvrdě usilovali, byla i podmínka 17, která udržovala jakous takous kontrolu Rady nad vztahy mezi držitelem licence CET 21 a investory CME a ČS. Naopak, text odstavce 588 říká, že poskytovatel služeb (ČNTS) "unikl dohledu a kontrole Rady v důsledku nového mediálního zákona". Stejné zdůvodnění se uvádí i v odstavci 519. To je na mne trochu příliš.

Jenomže proti rozhodnutí soudce Colliny (arbitráže které předsedal pan doktor Wolfgang Kühn z Düsseldorfu) se nedá nic dělat. Pan Kühn zkrátka ty věci viděl trochu z jiného úhlu pohledu a pravidla arbitráže stojí na jeho straně.

Při svém rozhodování se zaštítil řadou precedentů, jako je ten z Venezuely v odstavci číslo 418, podle něhož i akvizice dluhopisů je zahraniční investicí, i když zahraniční investor do země nepřinese v hotovosti ani dolar. Takže investice 75 milionů Kč, což bylo asi 2,5 milionu dolarů, které CME - vlastně ještě CEDC - účetně do Česka vložila (podle odstavců 393 a 394 byl zbytek investic úvěrován u České spořitelny), se v Klinkhammerově podání (odstavec 459) rozrůstá na 140 milionů, aby tribunál bez jakéhokoli zpochybnění poté konstatoval v textu (odstavec 477) "zničení investice v hodnotě 500 milionů US dolarů", aniž by před slovo "hodnota" přidal slůvko "údajná".

Ten kdo zná příslušné dokumenty, se musí zasmát, když si přečte (odstavec 435), že dokument nazvaný "Základní struktura nového českého komerčního televizního subjektu" z 5.února 1993 byl "pečlivě zpracovaným plánem". Jedná se totiž o jednu hustě psanou stranu tezovitých prohlášení, ve které CEDC dokonce chybně vystupuje jako Company a nikoli jako Corporation.

To, co mě v textu arbitráže přímo uráží, je však interpretace významu amerického investora pro komerční úspěch televize Nova. Mám na mysli odstavce 428 a 429, kde se praví, že "byla to CEDC, kdo musel dodat know-how pro rozvoj nové televizní stanice" nebo že "bylo zapotřebí podstatné účasti zahraničního kapitálu a know-how z oboru televizního vysílání."

I když si o Vladimíru Železném, jeho slovech a činech i jeho současné integritě myslím své, faktem zůstává, že to byl on, který si dokázal vybrat takové spolupracovníky (Kateřina Fričová, Ivo Ferkl, Pavel Koukol a další), se kterými tu televizi postavil na nohy, přičemž to americké know-how se omezilo v podstatě na peníze a na účetnictví.

Mohu dodat svědectví amerického profesora Franka Kaplana, který tenkrát Prahu jako stipendista IREX navštívil, a který ve své přednášce z roku 1993 (citace pod čarou k dispozici) popisuje jednoho takového televizního experta z USA, co se ptal, kde chce TV Nova vysílat baseball.

Já vím, že tohle všechno není z hlediska práva dostatečně relevantní, ale vyvolává to ve mně otázky. Co dělal český zástupce v tribunálu JUDr.Jaroslav Hándl? Jak to, že svědci hájící Českou republiku byli postaveni pod tlak zpochybňující jejich výpovědi, zatímco výpovědi Franka Klinkhammera a jeho svědků nenarazily na kvalifikovanou oponenturu (soudím dle textu). Jak pracovala advokátní kancelář Clifford Chance? Proč česká strana zvolila na začátku sporu obstrukční taktiku (odmítnutí složit zálohu na uhrazení nákladů arbitráže), proč používala argumenty a dokumenty dodané Vladimírem Železným (vykradený počítač CME), které jenom mohly potvrdit domněnky tribunálu, že český stát a jeho orgány jsou s Vladimírem Železným jedna ruka.

Do jisté míry jsem schopen soudce Kühna pochopit. Setkal se s případem, kdy český obchodní partner zahraničního investora evidentně a prokazatelně podvedl tím, že nedodržel podepsané smlouvy (viz arbitráž ICC) a způsobil mu škodu. To vše za přihlížení českého státu. Soudce Kühn se rozhodl s tím něco udělat a už předem si určil viníka - český stát.

Otevřeně se to říká v odstavcích 477 a 532. Přestože odstavec 476 konstatuje, že "úlohou tohoto tribunálu není činit rozhodnutí o právní ochraně poskytnuté investici (...) v rámci českého občanského práva", tedy že tribunál nemá právo zasahovat do českého právního systému, další odstavec 477 deklaruje, že "tribunál nicméně nemůže skrývat svůj názor, že (český) odvolací soud naložil se skutečnostmi a okolnostmi případu neadekvátně."

(Tím odvolacím soudem byl Vrchní soud, který zvrátil rozhodnutí Krajského obchodního soudu ve věci opuštění servisní smlouvy CET 21-ČNTS ve prospěch CET 21. Toto rozhodnutí vloni 14.prosince Železný oslavil ohňostrojem na Barrandově - viz Louč č.17).

Další podobné hodnocení českého právního řádu uvádí odstavec 532: "Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo však zrušeno odvolacím soudem vysoce nepřesvědčivým rozsudkem."

Zkrátka získal jsem pocit, že permanentní obviňování Rady tribunálem z toho, že hned od začátku licence osnovala okradení zahraničního investora, že to všechno je jakýsi výchovný a náhražkový trest soudce Kühna, kterým trestá náš stát za nefungující právní systém.

Bohužel, nedá se oddiskutovat, že naše orgány činné v trestním řízení se u případů spojených se sporem o TV Nova chovaly, eufemisticky řečeno, ne příliš iniciativně. Neboť jak jinak si vysvětlit, že žaloby podané ČNTS na domácí půdě až do letošního roku dopadaly většinou ve prospěch Železného, pokud nebyly vůbec odkládány ad acta? Mám na mysli třeba případ tzv. magických smluv, které se vynořily právě včas, aby umožnily beztrestně vynést v srpnu 1999 v igelitkách nahrané kazety s pořady ČNTS z Měšťanské Besedy na Barrandov.

Jakkoli se mi to nezdá být fér, z procesního hlediska se s rozhodnutím stockholmské arbitráže asi nic moc dělat už nedá. Rád bych slyšel v této věci stanovisko právníků. Podle mého laického názoru nesouhlasné stanovisko JUDr. Hándla sice může některé věci vysvětlit, může zdůvodnit, proč dotyčný odmítl rozhodnutí podepsat, ale kdoví, zda to stačí na napadnutí průběhu arbitráže žalobou.

Naštěstí to rozhodnutí vydané 13.září 2001 má nadpis "Částečný rozsudek" a nezbývá než doufat, že při následném rozhodování o náhradě škody bude české zájmy hájit zdatnější tým, a že soudce Kühn snad nepřehlédne fauly na straně žalobce, který si řadu svých problémů způsobil vlastní vinou.

Například tím, že v bezmezné důvěře svěřil svému dosud věrnému sluhovi všechny klíče od trezoru, strážce trezoru (Radu) poslal pryč od dveří svého domu, a pak jednoho dne s překvapením zjistil, že ten trezor má prázdný.