Aféry ministra Fencla a média
Novináři dluží veřejnosti jednu informaci: cui bono?

Když jsem se ve Vídni účastnil mezinárodního semináře o globalizaci médií, došlo zde k zajímavé konfrontaci mezi dvěma Rusy - Eduardem Sagalajevem (průkopník nezávislé televize a někdejší partner Teda Turnera) a Jevgenijem Kiseljovem, který odešel z NTV a dnes šéfuje nezávislé televizi TV-6. Zatímco Kiseljov varoval před vládou, která se neustále snaží ovládnout média a poté, co vyřadila ze hry Berezovského a Gusinského, nyní útočí na nezávislost TV6, Sagalajev pochválil Putina za to, že poskytl tak velký prostor (moskevskou frekvenci) ruskému vydání Euronews, přičemž podle všeho ty Euronews mají konkurovat právě nezávislé TV6. Ale o tom psát nechci. Když Eduard Sagalajev hájil Putina za to, že odstranil z médií Berezovského a Gusinského, vyprávěl tuto anekdotu:

Kdysi dávno si strany ve sporu posílaly zprávy: Pokud neustoupíte, pošlu Vám svého sekundanta. Když v Rusku propukl kapitalismus, podnikatelé si navzájem sdělovali: Pokud neustoupíte, pošlu Vám své zabijáky. V Jelcinově době mediálních magnátů Berezovského a Gusinského prý platilo pravidlo: Pokud neustoupíte, pošlu na vás svoje reportéry.

Tenhle vtip mě napadl, když jsem procházel média konce minulého týdne, a když jsem si četl v MF DNES a v Týdnu články o ministru zemědělství Fenclovi. Jak to, že některé zprávy se objevují jen v daném okamžiku, a ne dříve a ne později? Zamysleli se někdy novináři, jak to, že některé informace se na některé lidi vytahují v přesně daném okamžiku?

Já jako čtenář se musím ptám: Komu a jak vadí ve funkci ministr Fencl, proč jsou vedeny tak silné útoky na ministra Schlinga? Watergateští reportéři se řídili heslem „follow money“, sleduj peníze a ptej se "Cui bono".

Já ty ministry vůbec nechci hájit, nikdo není dokonalý a samozřejmě oba kritizovaní pánové mají veřejnosti co vysvětlovat. Proto chválím zvědavé reportéry, pokud mi přinášejí informace o všech nepravostech, které se ve vládě dějí. Jenomže také vím, kolik peněz se točí u zemědělských dotací a podpory jednotlivých odvětví, a také vím, jak jsou nažhaveni dravci, kteří jsou připraveni vystartovat na majetek a pozemky českých drah určené k brzké privatizaci. Dokážu si tedy představit zájmové skupiny, kterým tito ministři mohou vadit. A není trochu podivné, že větší část novinářských útoků MF DNES se odehrává v rovině "ad hominem" (lovil, když měl truchlit, při prověrkách před třiceti lety si sypal popel na hlavu, byl příliš povídavý při styku s StB atd. atd.) a nikoli "ad rem" (zvýhodnil sebe při nákupu majetku)?

A proto si myslím, že novináři Klekánice, MF DNES a Týdne mi dluží odpověď na jednu otázku: Proč teď? Proč ne dříve, když některé materiály se vztahují k historii dávno minulé? Odkud proudí do médií kompromitující, často ukradené materiály? Že by v MF DNES přestala platit pravidla, kterými se řídili „olovění“ reportéři Slonková a Kubík?