Šance pro Českou televizi
Komentář v HN 16.11.2001

Málem do roka a do dne jako by se opakovala stejná situace. V prosinci 2000 Rada České televize neschválila generálnímu řediteli rozpočet na příští rok. Důvod? Rozpočet byl nečitelný, deficitní, počítal s vyčerpáním rezerv z minulých let.

V listopadu 2001 Rada České televize neschválila generálnímu řediteli rozpočet na příští rok. Důvod? Schodek 517 miliónů korun, který by vyčerpal veškeré rezervy vytvořené v minulosti.

Tady však veškerá další podobenství končí. Zatímco před rokem neschválený rozpočet znamenal odchod generálního ředitele Dušana Chmelíčka a odstartoval známou televizní krizi, letos nově zvolená patnáctičlenná Rada ČT rozpočet vracela řediteli, kterému týden předtím jeho prozatímní status změnila na definitivu.

Zatímco Chmelíček se proti radě příliš bránit nemohl, Balvín se bránit může. Při vzrušené debatě prohlásil, že pokud budou radní přistupovat k návrhu rozpočtu pouze kriticky a negativně, mohou klidně zapomenout na přípravu jeho nové manažerské smlouvy. To gesto si Balvín může dovolit, protože dobře ví, že rada ho nemůže nechat odejít týden poté, co mu vyslovila důvěru.

Prosazování reforem, které od Balvína rada požaduje, nebude jednoduché ani bezkonfliktní. Každá změna znamená, že někomu se přidá, ale jiným se bude ubírat.

Návrh na čerpání veškerých rezerv může být součástí Balvínovy taktiky. Místo, aby ubíral sám a řekl, komu ano a komu ne, raději se nechává k rozhodování přitlačit radou, čímž si získává alibi pro případná nepopulární opatření u svého personálu. Do této chvíle se Balvín projevil jako zručný komunikátor, nyní však nastává doba, kdy musí své vize a sliby také prosadit.

O tom, že do rezerv bude třeba sáhnout, vědí i ti radní, kteří kritizují hospodaření České televize a žádají, aby se v podniku nejdříve udělal pořádek. Již pátý rok se poplatek nemění a ceny stoupají. Vybudit Českou televizi z letargie bude něco stát.

Ovšem finanční injekce do stagnujícího rozpočtu může mít účinek jedině tehdy, pokud se dostane do profilových projektů, pozvedajících prestiž televize veřejné služby, a pokud se podaří zabránit tomu, aby se rezerva plošně nerozplynula způsobem, kdy nikdo nedostane dost, ale všichni dostanou alespoň něco, čímž se současný stav zakonzervuje.

Rada tvrdí, že vrátila rozpočet k přepracování proto, že z něj nebylo jasné, jak chce Balvín změnit dosavadní praxi rozdělování prostředků a jak se případné změny peněžních toků promítnou do výroby, do provozu, do platů či sociálních výhod zaměstnanců.

Snaha rady o reformu televize je chvályhodná. Věci by však neprospělo, kdyby ti, kteří návrh rozpočtu projednávají, nebrali v úvahu názory lidí, kteří mají s televizní výrobou své zkušenosti.

Nedávno vyšla ročenka České televize za rok 2000. Když její údaje zařadíme do delší časové řady, dozvíme se neradostné věci. Již druhý rok se počet repríz drží na úrovni 57 procent.

Je zajímavé, že skokový nárůst repríz ze 47 na 57 procent se udál v roce 1999. Ještě zajímavější je zjištění, že to byl rok 1998, kdy náklady na hodinu výroby vzrostly o deset procent a náklady na hodinu vysílání dokonce o patnáct procent.

Skokový nárůst režijních nákladů a pokles efektivity České televize nastal přesně v tom roce, kdy se Rada ČT rozhodla pro experiment a zkušeného praktika Iva Mathé vystřídala mladým nezkušeným Jakubem Puchalským.

Právě tato zkušenost nabádá k opatrnosti před dalším voluntarismem. Mohl by se vymstít. Rada má nejen zákonnou, ale i morální povinnost nabídnout České televizi na příští rok šanci.

Ta šance by neměla být bez podmínek a neměla by mít formu vystaveného bianco šeku k čerpání rezerv. Ale bez finanční infúze se stav pacienta nezlepší.

Na rozdíl od té předešlé má současná rada výhodu, že na kontrolu léčebného procesu není sama. Lednová novela zákona o ČT jí umožnila zvolit si dozorčí radu odborníků, která bude na hospodaření České televize dohlížet.