Václav Klaus v rozhovoru pro HN 10.12.2001

Byl jsem naprosto šokován, když jsem v pátek slyšel pana poslance Cyrila Svobodu, jak říká, že Evropská unie je tady proto, aby v Evropě byl mír a ne války. Tak to se skutečně musím štípnout. Vím, že se to často jako fráze používá. Ale skoro se musím štípnout, když vidím, že je to bytost z masa a kostí, která je nedaleko ode mně, a která si dovolí říci takovou pustou lež, takovou prázdnotu.

Nastolení evropských integračních procesů v padesátých letech do jisté míry přispělo k zahlazení konfliktů spojených s druhou světovou válkou. Ale že by pokračující unifikace měla sebemenší vztah k válce a míru v Evropě, že by úvahy to tom, jestli máme mít stejné velikosti banánů a stejná křesílka do tramvají a já nevím co ještě, abych to nekarikoval, to přece nemá s mírem a válkou vůbec nic společného a já se divím té intelektuální neslušnosti některých lidí, že se vůbec odváží tohle říci nahlas.

Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chtěl tady do této diskuse přispět pohledem křesťanských demokratů. Myslím si, že je důležité vidět věc v kontextu. Metternich, když se snažil vytvořit v Evropě mír a stabilitu, tak ji založil na definici národních zájmů jednotlivých států Evropy a jakožto takový koncept vytvořil Vídeňský kongres a byl přesvědčen, že tím vytváří mír, stabilitu a bezpečí v Evropě. Dalším vývojem se ukázalo, že koncepce založená na dohodě mezi suverénními státy, které jsou vůči sobě jenom suverénní, že vždycky selže. Evropa prošla mnoha konflikty, dvěma světovými válkami. A byli to křesťanští demokraté po druhé světové válce, kteří přišli s definicí jiného národního zájmu, národního zájmu ochoty sdílet část moci společně. Ba dokonce Schumann definuje tyto své priority v době, kdy byl internován Němci, a Konrád Adenauer se hlásí k tomuto názoru, když odpovídá na Schumannův plán v době, kdy v Německu je jako první a zásadní priorita sjednocení, a Konrád Adenauer odpovídá na tuto výzvu tím, že říká: národní zájem Německa je integrovat se do západoevropských struktur. Bylo to samozřejmě reflexem minulosti a čelením nebezpečí, které bylo ze strany východu, ze strany sovětského impéria a socialistického bloku.

Myslím si, že tento motor integrace, který vede k vytvoření kontinentu míru, stability, bezpečí a dobrých sousedských vztahů - teď cituji z našeho memoranda, které jsme podepsali v době, kdy jsme podávali přihlášku do Evropské unie -, že tento motor a tento motiv stále platí. Ba dokonce po 11. září si to máme uvědomit více, neboť svět, který nedodržuje právo a zákony, je dávno integrován, svět, který nedodržuje zákony a právo, překračuje hranice kdekoliv. Svět, který nedodržuje právo a zákony, využívá rozdílných právních úprav a pravidel. Odpověď na tuto výzvu, která je dnes v Evropě a ve světě, je prohloubit integraci, jít cestou další integrace.

Já samozřejmě nezpochybňuji možnost debaty o tom, jaké mají být orgány EU, zda má být komise volená, nebo jmenovaná, jaký charakter má mít parlament, ale říkám náš postoj naprosto jasně, že cesta do integrované Evropy je vitálním a národním zájmem naší země.

Myslím si, že s tím souvisí ještě jedna podoba politiky, totiž schopnost dohodnout se. Já si myslím, že cesta, která je před námi, nemůže být lemována žádnými konflikty a vyvoláváním napětí, ale že schopnost dohodnout se je jediná odpověď na to, co dnes se ve světě děje. Já si myslím, že je nutné nově definovat naši bezpečnostní strategii, naši obrannou strategii k tomu, co vidíme, že může ohrozit náš kontinent.

Já nechci opakovat to, co tady bylo řečeno některými předřečníky, ale za nás říkám, že cesta do Evropy znamená jít cestou integrace. Děkuji za pozornost.