Sedmička a její účelové kauzy
aneb Když moderátora musejí opravovat hosté ve studiu

"Uplynulý rok začal selháním vás jako čelných představitelů demokratického systému v České republice. Vidím, že se usmíváte, pane premiére..."

Těmito slovy zahájila Jana Bobošíková svoji úvodní novoroční Sedmičku, ve které přijali účast předseda vlády Miloš Zeman a předseda Sněmovny Václav Klaus. Tím selháním měla na mysli průběh loňské stávky v České televizi.

Oba přítomní politici se pak marně snažili moderátorce vysvětlit, že případ České televize nepatřil ani do kategorie selhávání politiků ani do kategorie nejvýznamnějších událostí roku, i když Václav Klaus projevil jisté pochopení pro bobošíkovské vidění světa: "Já ovšem vím, že tady teď nejsme v neutrální diskusi, protože já plně rozumím tomu, že vy jste byla obětí té štvanice."

Při té příležitosti mě napadlo podívat se do archivů, zda toto profesionální selhání (srovnatelné s tím, které vyčítala před rokem stávkujícím redaktorům ČT) je u Jany Bobošíkové výjimkou nebo pravidlem.

Vypsal jsem si příbuzná témata pořad Sedmička od začátku listopadu, kdy byl zadržen Aleš Rozehnal (5.11.) a kdy trávil dva dny v cele předběžného zadržení Vladimír Železný (13.-15.11.). Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že na sebe navazují a že jsou účelově zacílena proti těm, kteří uplatňují právo a zákon v případu šéfa televize, ve které Jana Bobošíková pracuje. Zde jsou výsledky:

11.11.2001 - Kauzy na společenskou objednávku - 3 (pořadové číslo příspěvku)
18.11.2001 - Kauza Vladimíra Železného - 5
25.11.2001 - Společenská objednávka na efektivnější práci justice - 1
25.11.2001 - Kauza kněze Protivínského - 6
09.12.2001 - Soudnictví - 3
16.12.2001 - Posílení pravomocí exekutorů - 2

11.11. se Bobošíková odpíchla od odsouzení Michala Zítka, aby dovedla kladením otázek ministra financí Jiřího Rusnoka ke slovům
"Souhlasím s tím, že se vytvářejí jisté, možná i přes média prostě tlaky, že něco je důležitější, něco je méně důležité, a to také nepovažuji za šťastné. Já se domnívám, že můžou být objednávky určitých elit, určitých skupin zájmových, lobby, to asi, bohužel, existuje."

Na což Bobošíková reagovala replikou:
"Pánové, z této diskuse vyplynula jedna nesmírně znepokojivá myšlenka, a sice, že vy nejste přesvědčen, že soudy nebo orgány činné v trestním řízení měří všem stejně."

O týden později, 18.11. se Bobošíková rozčilovala:
"Jak se díváte na to, co se děje kolem kauzy Železný v médiích? Mám na mysli publikované fotografie, zničené bývalé manželky Železného v okamžiku, kdy je zatčen jeho právník, detailní popis cely ve všech novinách, barvy tepláků, tureckého záchodu, toaletního papíru a hlavně i volání komentátora po tom, aby Železný stanul co nejdříve před soudem. Je to podle vás kampaň, anebo je to nestranná, objektivní a vyvážená práce médií?

Na to pak následovala otázka: "Pane ministře, a myslíte si, že existuje v České republice společenská objednávka na to, které kauzy projednávat a které ne? Říkám společenská, ne politická." A je citován prezident Havel z 28.října a nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová.

Marie Benešová se pak stává námětem hned několika dalších Sedmiček, jedna v souvislosti s případem obvinění faráře Protivínského, dále pak v samostatném příspěvku, kdy se obvinění Aleše Rozehnala z neoprávněného držení kreditní karty stává pro Bobošíkovou událostí týdne. Doslova:
"Právníci kroutí hlavou nejen nad nesmyslností tohoto obvinění, ale i nad nečinností státního zastupitelství. Dozor státního zastupitelství v trestním řízení selhal už například ve známé kauze kněze Protivínského, alespoň podle nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Benešová tehdy nevyloučila, že se mohou narodit jiné podobné případy."

Rovněž exekutoři, kteří si troufli sepisovat majetek rodiny Železných se stávají 16.12. událostí týdne a námětem pro Sedmičku, do čehož je umně vpleten případ člověka, kterému neoprávněné obstavili majetek, protože bydlel v bytě dlužníka:
"Takže, pánové, co tomu říkáte? Nejprve bylo terčem kritiky, že dlužníci mají větší práva než věřitelé. Nyní zase zabavuje exekutor majetek nejen dlužníka, ale i jeho souseda. Není to tak trochu v tom zákonodárství ode zdi ke zdi a ještě se paní exekutorka hájí, že to podle novely občanského soudního řádu je možné? Co tomu říkáte?

Kdyby se udělala jazyková analýza Sedmiček, myslím si, že úsloví "Co tomu říkáte, pánové?" se tam opakuje tak často, že se možná brzy stane stejně slavným jako otázka Oty Černého "A co na to občan?"

Ve zvláštní příloze uvádím výsek diskuse o společenské objednávce, kde se vyskytla i věta, že "Právě společenská objednávka komunistické elity přece poslala Miladu Horákovou na popraviště." a také ukázku z diskuse o faráři Protivínském, kde je dobré všimout si toho, jak uvažování údajně špičkové komentátorky (viz Jan Čulík) se pohybuje v duchu doby, kdy se o všem rozhodovalo "na okrese" nebo "na baráku". Vladimír Špidla musel Janu Bobošíkovou dosti usilovně přesvědčovat, že je ústavním činitelem, kterému takové pravomoce nepřísluší, tedy že už nežijeme v době totalitního politického systému, kdy vláda, krajský či jiný stranický tajemník mohl zasahovat do práce orgánů činných v trestním řízení a také tak často činil.

O tom, zda Bobošíková zná náš právní řád, zapochybovala i nejvyšší státní zástupkyně v rozhovoru pro BBC 10.12., když odpovídala na otázky Václava Moravce: