Arbitráž by neměla být nástrojem politického boje
Plné znění komentáře z HN 22.1.2002

Dnes se sejde arbitrážní tribunál Komise pro mezinárodní obchodní právo UNCITRAL, aby zahájil druhou část svého jednání ve sporu mezi společností CME Ronalda Laudera a Českou republikou. Ta první část skončila vloni 13. září částečným rozsudkem, podle něhož má český stát odškodnit CME za ztrátu investice do televize Nova.

Jedním z bodů dnešního jednání bude s největší pravděpodobností žádost české vlády nepokračovat v jednání tribunálu do doby, než švédský obecný soud rozhodne o žalobě, kterou česká strana napadla údajná procesní pochybení arbitráže v prní části.

Pokud této žádosti tribunál nevyhoví, a pokud obecný soud nevrátí arbitrážní proces zpět do výchozího bodu, dá se do pohybu rozvláčný proces právnických argumentací, předkládání důkazů a svědeckých výpovědí, na jehož konci by měla být částka odpovídající "spravedlivé tržní ceně investice" před rokem 1999.

Žalující strana se vytasila s částkou 500 miliónů, později dokonce 600 dolarů, která se stala účelovým argumentem našeho domácího politického boje. Přitom nic není rozhodnuto, vše je zatím otevřeno.

Poněkud však přehánějí ti, kteří se domnívají, že nepatřičné petice a neinformované diskuse, operující s požadavkem Ronalda Laudera o náhradu škody, by mohly poškodit české zájmy ve Stockholmu.

Tam by měla rozhodovat fakta a síla argumentů. Doufejme, že nového arbitra jmenovaného českou stranou ministerstvo financí vybavilo takovými argumenty, které renomovanému oxfordskému právníku Ianu Browliemu pomohou čelit zvláště těm obviněním, ze kterých žalující strana odvozuje nesmyslně vysoké požadavky na náhradu škody.

O škodě, ke které Ronald Lauder v České republice přišel, není třeba pochybovat. Ale je otázkou, zda si ji nezpůsobil také vlastním chováním, které v některých případech - například při manipulaci s obchodními podíly za zády orgánu pověřeného regulací vysílání - rovněž mělo daleko ke standardům západní podnikatelské kultury.