www.snemovna.cz - www.senat.cz

Poslanci pod lupou televizních kamer

Informaci o dění v Parlamentu může občanům nejlépe zprostředkovat tematický televizní kanál v kombinaci s internetem.

V době, kdy Česká televize vysílá mezi půlnocí a ránem záznamy z jednání Poslanecké sněmovny nebo Senátu, peoplemetry vykazují sledovanost mezi nulou a jedním promile. To reprezentuje až osm tisíc diváků plus několik jedinců, kteří si záznamy nahrávají na video.

Na dotaz po smyslu nočních seancí Česká televize odpovídá: konáme službu veřejnosti. Poslanci neprotestují. Možná by se rádi viděli v lepších vysílacích časech, ale chápou, že jinak to asi nejde.

Politologové přenosy z Parlamentu chválí. Na otázku, zda by se měla parlamentní jednání dostávat k veřejnosti, odpovídají kladně i ti, kteří při politickém zpravodajství přepínají na jiné programy.

Přímé přenosy mají také odpůrce, kteří tvrdí, že přítomnost médií v Parlamentu proces demokratické diskuse a legislativní práci spíše ztěžují. Kamery prý svádějí poslance k tomu, aby se před voliči předváděli, a jejich populistické projevy pak brání věcné diskusi a věcnému řešení problémů.

Technický charakter větší části parlamentních rozprav a neproduktivní slovní přestřelky prý mohou vést také ke zkreslenému pohledu na práci Parlamentu a tím i ke snížení jeho prestiže. To byl důvod, proč se parlamentní sály v minulosti jen váhavě otevíraly pro média, a to ještě jen u vybraných rozprav.

Pionýrem stálé přítomnosti televizních kamer ve sněmovnách se stal americký kabelový kanál C-SPAN v roce 1979. V Evropě se praxe parlamentních kabelových programů ujala až v letech devadesátých, i když v různých zemích mají různou podobu (viz rubriku parlament a televize).

Perspektivním řešením pro Českou republiku mohl být zpravodajský program ČT3, plánovaný pro digitální vysílání. Podle projektu generálního ředitele ČT Jiřího Balvína měl ČT3 spatřit světlo světa v září příštího roku. Nedávno zrušená koupě odbavovacích pracovišť a rozpočtové potíže naznačují, že perspektiva ČT3 se vzdaluje.

Naštěstí nová technologie internetu nabízí nové možnosti komunikace s veřejností. Už přes dva roky, od 9. listopadu 1999, nabízí server českého Parlamentu www.psp.cz uživatelům internetu zvuk i obraz ze schůzí Poslanecké sněmovny. Čtyři fixní kamery ve čtyřech dělených oknech ukazují řečníka, lavici vlády, pohled z galerie návštěvníků a hlasovací tabuli.

Internetový přenos řeší dostupnost informací z Parlamentu jen částečně. Slouží více profesionálům a novinářům než široké veřejnosti a nemůže nahradit snadnou dostupnost televize. Proto je pro informování o parlamentu optimálním řešením kombinace internetového zpravodajství s programem tematických rozhlasových a televizních kanálů.

Navíc digitalizace televizní techniky dnes umožňuje, aby jedna televizní kamera obsloužila jak webcasting internetu, tak tematický kabelový program, jakož i požadavky dalších televizních stanic.

V letech 1990-92 porevoluční nadšení a zájem o politické dění přiváděly k obrazovkám milióny diváků kdykoli, když se na nich objevila schůze Federálního shromáždění. Ovšem éra masově sledovaných parlamentních přenosů skončila po volbách v roce 1992. Závěrečná jednání o rozpadu Československa proběhla bez televize, možná z obavy, aby rozprava neotrávila budoucí vztahy mezi Čechy a Slováky.

V novém českém státě se schůze Parlamentu přenášely jen zřídka. Výjimkou byla mimořádná schůze sněmovny, která v červenci 1995 jednala o vydání republikánského poslance Jana Vika k trestnímu stíhání za to, že nechal vytisknout dezinformující protiněmecké letáky.

Kritici tohoto přenosu tvrdili, že televize má být u jiných, důležitějších záležitostí, které se ve sněmovně projednávají. Česká televize na to reagovala tím, že od 2. listopadu 1995 začala vysílat přímé přenosy poslaneckých interpelací.

Jejich pravidelný čtvrteční vysílací čas však Sládkovi republikáni permanentně zneužívali k neplodným řečnickým extempore, která snižovala autoritu Parlamentu. Proto se od září 1997 interpelace zaznamenávaly a vysílaly až v nočních hodinách.

V únoru 1997 žádala KSČM, aby televize přenášela debatu o česko-německé deklaraci, ale jejich požadavek sněmovna neschválila.

Přenos volby prezidenta v lednu 1998 se proslavil hlasitým protestem Dagmar Havlové proti útokům Jana Vika na jejího manžela.

Zatímco po volbách v roce 1996 se nová Klausova vláda představila poslancům za přítomnosti prezidenta v přímém přenosu, v roce 1998 se o menšinové Zemanově vládě hlasovalo bez přítomnosti televizních kamer.

Poslanecké interpelace se na čas vrátily k přímým přenosům v roce 2000, za ředitele České televize Dušana Chmelíčka.

K jednání sněmovny, které se už řadu let zaznamenává a vysílá v nočních hodinách, přibyly od lednové televizní krize také záznamy schůzí Senátu. Ne všechno, co se natočí, je možné také odvysílat.

Podle informací HN jedná vedení ČT v současné době s oběma komorami Parlamentu "o rozsahu a o klíči, podle kterého se ze záznamů bude vybírat".

Parlament a televize

Televizní program C-SPAN byl založen v roce 1979 jako soukromý podnik, který financovalo sdružení provozovatelů kabelové televize. Cable-Satellite Public Affairs Network, česky Kabelová a družicová síť pro veřejné záležitosti, vznikla proto, aby přesvědčila kongresmany o možnostech kabelové televize plnit veřejnou službu.
Vedle kanálu C-SPAN1, který přenáší jednání Sněmovny reprezentantů, vznikl v roce 1986 druhý kanál C-SPAN 2 pro informace o jednání Senátu. Od roku 1997 vysílá ještě jeden program C-SPAN Extra (3). zde jsou jejich programy.
C-SPAN podléhá dohledu zvláštního výboru Sněmovny reprezentantů a Senátu. Kamery smějí zabírat pouze řečníky. Velké celky a panoráma jednacího sálu se povoluje jen při zvláštních příležitostech. Program zařazuje do svého vysílání také jednání výborů, klasické zpravodajství, publicistické rozhovory a besedy.Kabelové společnosti mají povinnost zařazovat programy C-SPAN do základní nabídky, i když jejich sledovanost je minimální.
Na jedné webové stránce jsou televizní programy C-SPAN přístupné on-line internetovým uživatelům.

Britové dali televizi v zelenou až v roce 1989

Britský parlament se bránil přítomnosti rozhlasu a televize dlouhá desetiletí. Už ve 40. letech poslanci odmítli možnost rozhlasových přímých přenosů s odůvodněním, že "povaha jednání v parlamentu je taková, že by mu řadový posluchač nerozuměl a mohl by být zmaten."
Teprve v roce 1989 dolní komora britského parlamentu svolila s trvalou přítomností kamer, když se dodrží tři podmínky: 1. Sněmovna bude mít poslední slovo při rozhodování o přenosech; 2. vysílatelé pokryjí větší část nákladů na vysílání; 3. vážnost sněmovny nesmí doznat úhony. Zde je bilanční zpráva po deseti letech.
Pro přenosy z parlamentu se vytvořila speciální společnost Parliamentary Broadcasting Unit (PARBUL), jejímiž akcionáři jsou BBC a soukromé televize. PARBUL pracuje na komerčním základě a dodává signál nejen svým zakladatelům, ale také dalším zájemcům. Celkem může parlament nabídnout signál až ze šesti kanálů - dva přenášejí jednání v Dolní sněmovně a Sněmovně lordů, další čtyři schůze výborů.
Kamery se ovládají dálkově. Pravidla povolují záběry jen na řečníky. Pokud vznikne dramatická situace či hádka v sále, kamera smí zabírat pouze předsedajícího, který situaci uklidňuje. Po roce 1999 se přísná pravidla poněkud uvolnila a kamera dnes může zabírat i prostřihy do sálu zaznamenávající reakce poslanců, zvláště těch, kterých se vystoupení týká.
Po vzoru C-SPAN britské soukromé kabelové společnosti vysílaly od roku 1992 Parlamentní kanál, ten byl však po roce 1998 nahrazen kanálem BBC Parliament. Od roku 2000 se přímé přenosy dostávají také na internet prostřednictvím BBC a společnosti Westminster Digital.

Německo má veřejnoprávní Phoenix

V Německu zajišťovaly přímé přenosy ze Spolkového sněmu po dlouhá léta veřejnoprávní televize ARD a ZDF. O tom, co a jak se bude vysílat, rozhodovalo předsednictvo Spolkového sněmu. Souběžně s tím byla již koncem šedesátých let ve Spolkovém sněmu instalována průmyslová televize, která fixními kamerami přenášela sněmovní schůze do vnitřního kabelového okruhu. Ten byl k dispozici nejen v poslaneckých kancelářích a vládních budovách, mohli ho sledovat i novináři v tiskovém středisku a bonnských redakcích.
Veřejnoprávní televize ARD a ZDF zahájily 7. dubna 1997 vysílání zpravodajského kabelového a satelitního kanálu Phoenix, na kterém je vyhrazen prostor i pro přímé přenosy parlamentních debat. (zde je dohoda mezi ARD a ZDF ve formátu PDF.)
V nové berlínské budově Bundestagu se v současné době dokončuje výstavba plnohodnotného parlamentního televizního studia, které bude obsluhovat nejen vnitřní okruh, výstup na internet, ale také vlastní veřejný televizní kanál, který je zatím k dispozici jen v digitálním vysílání.

Ve Francii si parlament zřídil vlastní televizi

V prosinci 1999 francouzský parlament schválil novelu vysílacího zákona, která oprávnila k rozhlasovému a televiznímu vysílání společnosti Le Chaine Parlementaire - Assemblé Nationale (LCP-AN) a Le Chaine Parlementaire - Sénat (LCP-S). Tyto organizace financované a kontrolované parlamentem zahájily v roce 2000 vysílání dvou kanálů, informujících o dění ve francouzských zastupitelských sborech. Programy LCP-AN a Public Sénat se dají přijímat v kabelových sítích a v digitálním satelitním vysílání. Přenosy jsou k dispozici také on-line na Internetu (zde Národní shromáždění).
Provoz plně dotuje parlament, který v rozpočtu na rok 2001 vyhradil pro LCP-AN 45 miliónů franků a pro Public Sénat 40 miliónů franků.

Heslo parlament a televize v angličtině zde.