Televize a volby včera a dnes
Psáno pro Mediareport 1.5.2002

Protože letošní volby do dolní komory našeho parlamentu jsou už páté v pořadí, dalo by se očekávat, že naše veřejnoprávní televize už mohla nasbírat dostatek zkušeností, aby se mohla vyvarovat chyb a omylů.

Při sledování předvolebního zpravodajství Bez imunity člověk občas napadá jeden z Murphyho zákonů, který praví: Věci ponechané svému osudu mají tendenci směřovat od špatného k horšímu (Left to themselves, things tend to go from bad to worse).

Rok 1990 - první zkušenosti

V roce 1990 se u nás s demokracií začínalo od nuly a heslem dne bylo: ať každý dostane rovnou šanci. Předvolební kampaň v televizi trvala 40 dnů a každá strana získala právo na čtyři hodiny vysílacího času zdarma poskytnutého Československou televizí.

Ty čtyři hodiny se rozdělily do 70 minutových, 12 pětiminutových, 8 desetiminutových šotů a na jeden třicetiminutový pořad. Uvedené šoty a pořady se promixovaly tak, aby se příspěvky rovnoměrně střídaly a žádná strana nemohla tvrdit, že je v nevýhodě. O pořadí se losovalo. Protože v roce 1990 kandidovalo 22 stran a hnutí, na diváka se vyvalilo přes osmdesát hodin předvolebního vysílání.

Rok 1992 - méně reklamních spotů

Nekonečný seriál předvolební reklamy vysílaný v podvečer a v pozdním večeru znavil televizní publikum natolik, že novela zákona pro volby v roce 1992 omezila volně poskytovaný televizní čas na pevně stanovených 21 hodin, který si kandidující strany musely mezi sebou rovnoměrně rozdělit. Čím více stran kandidovalo, tím méně vysílacího času na ně zbylo.

Ale i těchto 21 hodin předvolební kampaně se zdálo být příliš a tak od roku 1996 mají politické strany ze zákona nárok jen na 14 hodin televizního vysílacího času v průběhu dvou týdnů předvolební kampaně.

Při posledních volbách do sněmovny v roce 1998 věnovaly KDU/ČSL a Unie svobody své zákonem přidělené předvolební spoty dobročinným organizacím, čímž daly najevo, jak malý význam mají pro kampaně velkých zavedených stran.

Rok 1996 - Karanténa pro devět stran

Spolu s tím, jak klesal význam zákonem přidělovaných vysílacích časů, se pozornost čím dál tím více soustřeďovala na pořady a akce, které televize organizovaly v rámci svého běžného programu. Navíc od února 1994 vyrostla České televizi silná konkurence v televizi Nova.

V roce 1996 měla ještě navrch ČT. Na volby se plánovitě připravila a vymyslela pořad Karanténa, v němž každé pondělí od března do května ve 22 hodin dva publicisté (Doležal, Studenovský) vyzpovídali devět předsedů politických stran v pořadí: Hromádková, Dienstbier, Ortman, Sládek, Kalvoda, Grebeníček, Lux, Zeman, Klaus. Celý cyklus završila13. května Karanténa s Václavem Havlem. Politici byli víceméně spokojeni, protestovala jen Strana demokratické levice a její předseda Josef Mečl kvůli tomu, že ho ČT také nepozvala.

Televize Nova si v roce 1996 připravila trumfy až na volební víkend jednak tím, že z ČT přetáhla do Novy Sofres Factum a sociologa Jana Herzmanna, a že na sobotní večer připravila zábavnou show Boj o parlament moderovanou Janem Rosákem. Tyto trumfy však nevyšly. Kateřina Kašparová jako chaotický moderátor volebního studia Herzmannovi v podstatě nedala šanci. Politici pozvaní do speciální arény zbudované na Barrandově nejevili nadšení na tím, že by měli vážnou věc voleb přehrávat do vtípků a bonmotů.

Rok 1998 - přestrojená Aréna, pohotová Nova

Nova se však poučila a v roce 1998 byla - alespoň v oblasti zpravodajství - téměř vždy o krok napřed před Českou televizí. Vše vyvrcholilo v sobotu večer, když Nova doslova "ukradla show" České televizi. Když se Václav Klaus spolu s dalšími politiky večer dostavil do volebního studia ČT, unaveným hlasem se zeptal: "Proč se mám opakovat, vždyť já už jsem všechno jednou v televizi (na Nově) řekl."

Právě před čtyřmi lety 1. dubna 1998 nastoupil do funkce nový ředitel ČT Jakub Puchalský a zároveň se změnilo i vedení zpravodajské redakce. Právě tehdy přišla ČT poprvé s nápadem využít pro předvolební kampaň již existující programový formát, kterým byla Aréna. Ve třech Arénách zařazených v hlavním vysílacím čase 20.00 hodin, zpovídali dva reportéři (Žmolík, Prorok) 13 předsedů politických stran, kteří byli rozděleni do třech skupin podle velikosti aktuálních volebních preferencí.

3. června začínali předsedové malých stran Ivan Dřímal (Moravská demokratická strana), Emil Zeman (Zelení), Jiří Mrázek (Hnutí nezávislých) a Jan Šula (ČSNS). 10. června se dostal ke slovu druhý sled ve složení Jozef Wagner (Občanská koalice), Ratibor Majzlík (DEU), Miroslav Sládek (SPR-RSČ), Eduard Kremlička (Důchodci za životní jistoty) a Josef Lux (KDU/ČSL). 16. června, tři dny před volbami, pak nastoupila první liga ve složení Jan Ruml (US), Miroslav Grebeníček (KSČM), Miloš Zeman (ČSSD) a Václav Klaus (ODS).

Rok 2002 - Bez imunity a bez koncepce

Dnes, o čtyři roky později, jakoby se situace opakovala. Také dnes má zpravodajství ČT čerstvě jmenované nové šéfy, také dnes se ČT rozhodla využít pro předvolební informování existující programový formát - pořad Bez imunity. Ovšem Murphyho zákony zřejmě pracují spolehlivě. Od 12. března do dneška se pořad vysílal už osmkrát a nedá se říci, že by zvolené řešení patřilo mezi ty šťastné.

I když pořadu nelze upřít dobrý úmysl a přestože moderátor Jan Pokorný podává téměř nadlidské výkony při snaze udržet diskusi v mezích stanovených témat, zdá se, že zakopaný pes je ve výchozí koncepci pořadu nesoucí znaky ad hoc improvizace.

Je sice chvályhodné, že ČT nabízí mimoparlamentním stranám možnost promluvit. Podle všeho by však bylo vhodnější, kdyby tento prostor dostaly - podobně jako před čtyřmi lety - ve zvláštních vydáních pořadu, ve kterých by nemusely čekat v publiku na 30 vteřin své televizní slávy, aby tuto krátkou chvíli využívaly převážně k osočení svých protivníků.

Rovněž výběr témat jakoby postrádal ucelenější koncepci a byl tahán z klobouku stejně jako názvy mimoparlamentních stran, jejichž zástupci doplňují u řečnických pultů stálou sestavu čtyř parlamentních stran a koalic.

Je pravděpodobné, že České televizi i při letošních volbách "ukradnou show" komerční televize. Na změnu volebního zákona, kterou se ruší 48hodinové moratorium volební kampaně, nejpohotověji zareagovala televize Prima, která ve čtvrtek večer před půlnocí umístila svůj diskusní pořad Poslední slovo. Nepochybuji o tom, že se ve studia Prima sejdou špičky našeho politického života. Vždyť kdo by si nechal ujít šanci promluvit k voličům těsně před otevřením volebních místností.

Ovšem na konečné slovo o kvalitě volebního zpravodajství v našich televizních programech si musíme počkat až do 16. června.