Byl bych nerad, kdyby moje výtky byly pokládány za útok proti komerční televizi jako takové a proti zásadám její programové politiky. Ty jsou často objektivně dané a komerční stanice skutečně nemůže fungovat jako vzdělávací ústav. To, vůči čemu protestuji a neustále kritizuji, je nezodpovědnost těch, kteří Novu řídí.

Při své práci sledují jen své úzké sobecké partikulární zájmy, kvůli kterým jsou ochotni a schopni obětovat zájmy veřejné. Ačkoliv tvrdí, že vůči veřejnosti a společnosti nemají žádné závazky, pro vydělávání peněz využívají veřejný statek (public asset), tj. vysílací frekvence, který jim byl poskytnut zcela zdarma za to, aby nabízeli veřejnou službu. Ta veřejná služba nespočívá jenom v obveselování publika, ale také v... a tady bychom se asi dostali do delší diskuse, co by za propůjčené frekvence Nova měla nabídnout. Na právnické fakultě pan Železný zcela otevřeně tvrdil, že jeho televize "nesmí podlehnout pokušení dávat něco navíc", nad rámec toho, co přitahuje masovou sledovanost.

Právě tato brutální otevřenost, kterou ironizujete, je jakýmsi novým prvkem, který mě vedl k napsání výše uvedené poznámky. Dnes už není třeba nic zastírat, nijak mlžit, zaštiťovat se vykonávaným dobrem. Veřejnosti se dává najevo: jsme tady, ovládli jsme Novu, ochočili politiky, kteří nám ji na dalších dvanáct let zdarma propachtovali, takže už si nemusíme brát žádné servítky.

Co se týče toho "něco navíc", tak mně by například pro začátek stačila reinvestice nemalých zisků Novy do výroby alespoň jednoho původního domácího seriálu, abychom také u nás měli svoji vlastní soap operu, a nemuseli se spoléhat jen na telenovely.

Mně by také pro začátek stačilo, kdyby Železný neoblboval národ v pořadech Volejte řediteli nebo v tom, jak informuje o médiích doma i v zahraničí. Kdysi dávno jsem si vedl seznam polopravd a lží, které Železný ve svých sobotních seancích z úst vypustil. Dávno jsem to už vzdal.

A abych alespoň trochu napravil pochybení Vámi kritizované glosy, tak vám uvedu několik parafrází toho, co Železný na právnické fakultě veřejnosti sděloval:

Dichtung Železný: 50krát výtěžnější trh v sousedním Německu uživí 7-8 celostátních programů; jestliže u nás máme čtyři celostátní programy, je to malý zázrak, buďme rádi, že máme čtyři programy, buďme rádi, že máme Novu, více programů nebude,

Dichtung Železný: Máme zájem o rádio, ale zákon nám to neumožňuje, to například RTL má 16 rádií, nikdo jim v expanzi do rádií nebrání.

Dichtung Železný: JoJ na Slovensku je něco podobného jako stanice RTL ve Švýcarsku a v Rakousku.

Dichtung Železný: Cyklus obměny našich programů je dnes pomalejší díky tomu, že jsme stabilizovali situaci.

Atd. atd. V příkladech z jedné jediné přednášky bych mohl pokračovat, ale nechci unavovat čtenáře. Jak jsem později z diskusí s přítomnými studenty zjistil, byl to spíše nedostatek odvahy postavit se zručnému demagogovi, který studentům bránil klást více nepříjemných otázek.

Napíšu-li, že Železný v minulosti vícekrát lhal, jsem schopen to doložit. Přiznám, že kdysi mě jeho lži popuzovaly, zvláště proto, když jsem viděl, kolik lidí jim sedalo na lep. Naštěstí lidi nelze vodit za nos donekonečna a důvěryhodnost Železného má stále sestupnou křivku. Dnes jsem už jen nezúčastněný pozorovatel, který pouze sleduje postupný rozpad integrity bystrého a nadprůměrně inteligentního člověka, jehož velikášství a neukojené ambice ho přivedly tam, kam ho přivedly – ke mravnímu úpadku, ke lžím, ke spojenectví s polosvětem byznysu, v němž se podvádí.