Balvínovo obvinění a Komora programových pracovníků

Pondělní obvinění Jiřího Balvína z porušení pravidel hospodářského styku a povinností při správě cizího majetku dostalo ve zprávách podobu mediální zkratky „podezření z korupce“. Nadstandardní styky Sabiny Slonkové s policií přinesly do zprávy MF DNES nejvíce detailů o případu od „zdroje detailně obeznámeného s vyšetřováním“. Rovněž konfrontace Jiřího Balvína s bývalým šéfem techniky Vítem Novotným v HN dává nahlédnout do pozadí případu.

Dohady o tom, že obvinění je politicky motivované, se zatím nepotvrzují. Jak z dostupných informací vyplývá, iniciativa vyšla z ÚPOKu, neboli Útvaru pro odhalování korupce, který se zřejmě snaží vykonávat to, co má ve svém názvu. Kdyby se skutečně potvrdilo, že při prodeji přenosového vozu ČNTS do ČT byla vyžadována provize, která měla skončit jinde než v účetních knihách ČT, byl by to průlom do vyšetřování korupce.

Já na to však příliš nevěřím. Jednak je třeba vycházet z presumpce neviny a stále nelze vyloučit tu možnost, že kdosi ÚPOKu podstrčil kompromitující dokumenty buď aby se pomstil, nebo aby ČT ještě více znejistil a oslabil. Navíc při podobných záležitostech funguje spolehlivě česká omerta, založená na faktu, že „v tom jedeme všichni“.

Názor, že by se Jiří Balvín měl dobrovolně „postavit mimo službu“ do vyjasnění případu, se objevil na včerejším zasedání KPP v salonku restaurace na Kavčích horách. Komora programových pracovníků médií veřejné služby (KPP) je kolektivním členem FITESu. Referát o objektivitě, nestrannosti a vyváženosti médií veřejné služby zde přednesl Karel Hvížďala, který teze ilustroval četnými příklady ze zahraničí.

Byl jsem také vyzván k diskusi, neboť jsem zřejmě nahlížen jako obhájce ČT. V této pozici se necítím příliš volně a to ze dvou důvodů. To, že do poslední kapky krve budu hájit existenci médií veřejné služby, ještě neznamená, že se ze mne stane nekritický obhájce zaměstnanců těchto institucí a všech jejich činů.

Navíc jako bývalý loajální a poslušný zaměstnanec ČST a člen státostrany v době totality necítím morální oprávnění někomu kázat levity. Také proto jsem si kdysi uložil bobříka mlčení ve věci vnitřních záležitostí České televize. Poprvé jsem ho porušil až po deseti letech článkem Quo vadis Česká televize, který ze mne vydyndal Aleš Lederer do Týdne v lednu 2000, a od té doby – ač velice nerad – jsem událostmi často do komentářů o ČT vtahován.

Ovšem někdy nemohu mlčet, když kdosi hází všechny „televizáky“ do jednoho pytle. Neboť na včerejších schůzi KPP jsem viděl nemálo těch, kterým záleží na dobrém jménu ČT, a kteří jsou smutní z toho, jak díky nekompetencím na všech stranách (dle mého názoru i v jejich vlastních řadách) prestiž této instituce klesá.

Když jsem před devátou z Kavčích hor odcházel, všiml jsem si stříbrné limuziny s majáčkem před vchodem. Že by Balvína navštívil nějaký politik? Samozřejmě nikoli. Kdesi uvnitř ve studiu se vysílal diskusní předvolební pořad Bez imunity. Přišel jsem domů, podíval jsem se na zajímavou Klekánici o obchodech s lidskými orgány a tkáněmi. Rozhodně jsem ten večer neměl pocit, že si platím „službu, jejíž plody s nechutným mlaskáním požírá jen hrstka namyšlených snobů, kteří se ohánějí občanskou společností a přitom právě touto společností obyčejných lidí nezměrně pohrdají.“ (Jana Dědečková – Oč jde na Kavčích horách? To profesor Kohák evidentně netuší)