Volby, soudy, média
aneb Variace na téma volební zákon

Média přinesla tento týden nové předvolební téma. Soudce Ústavního soudu Vladimír Klokočka v MF DNES 23.5. varuje: Volby jsou ohroženy.

Všechno vzniklo tím, že tři krajské soudy umožnily registraci politickým stranám, které odmítly složit 15 000 Kč volebního příspěvku, jak ukládá zákon. V pondělním zpravodajském pořadu „21“ na ČT2 doktor Jan Bárta z Ústavu státu a práva optimisticky prohlásil, že toto rozhodnutí svědčí o nezávislosti soudů a volby nezpochybní. Vladimír Klokočka však včera v MF DNES pesimisticky tvrdil, že rozhodnutí tří krajských soudů soudu bylo v rozporu s ústavou, což by v krajním případě mohlo vést k opakování voleb.

Na otázku, proč každé volby u nás provázejí legislativní problémy, Vladimír Klokočka v MF DNES odpověděl: „Způsobilo to čtyřicet let starého režimu.“ Ponechám stranou otázku, jak dlouho se ještě budeme vymlouvat na starý režim, když volební zákon byl připravován a několikrát novelizován v režimu novém.

Chci se však zastavit u médií, která opět nezklamala v tom smyslu, že informují o věcech teprve v okamžiku, když se stávají problémem, aniž by tento problém předem signalizovala, nebo aby veřejnosti alespoň následně pomohla ve věci se orientovat.

Vloni 25.10. jsem si v článku Louče Mediální kauzy a věci veřejného zájmu posteskl, že „Je to trochu smutná záležitost, když si člověk uvědomí, že před dvanácti lety jedním z hlavních hesel národa a ulice bylo: "Chceme svobodné volby!" Dnes po svobodných volbách nikdo neštěkne a média si ani nedají tu práci, aby objasnila veřejnosti, jak to vlastně s novelou volebního zákona vypadá.“

Teprve až v těchto dnech se vlastně dozvídáme, co se kdysi, bez většího zájmu veřejnosti a médií, do volebního zákona naočkovalo. Mám na mysli například otázku volebních kaucí, dnes „příspěvků na volební náklady“, a náhrad volebních nákladů.

Ještě v roce 1996 podle zákona 247/1995 Sb. musela politická strana složit kauci 200 000 Kč v každém z devíti volebních krajů. Proti volebním kaucím protestovalo v roce 1996 u volebního soudu 42 poslanců, ale Ústavní soud vydal v květnu 1996 rozhodnutí (ve sbírce zákonů jako 161/1996), kterým požadavek na zrušení kaucí zamítl.

Když se v roce 2000 na základě opoziční smlouvy a v podmínkách nového územně správního uspořádání volební zákon měnil novelou 204/2000 Sb. (viz také sněmovní tisk 585), kauce se snížila na 40 000 Kč na základě ustanovení o 35 volebních krajích. Zatímco dříve bylo třeba zaplatit v celé republice 1 800 000 Kč, nyní politická strana potřebovala ke kandidování ve všech krajích 1 400 000 Kč.

Osud tohoto smluvně opozičního dítěte je dostatečně znám. Ústavní soud ho zpochybnil nálezem 64/2001 Sb., ve kterém mimo jiné změnil svůj kladný postoj z roku 1996 ke kaucím, nyní odmítaným, protože „ve vztahu politická strana – stát očividně o kauci nejde“. A tak když se od června do prosince loňského roku přijímala novela 37/2002 Sb., která vyhovovala požadavkům Ústavního soudu (historie viz sněmovní tisk 969), a která stanovila počet volebních krajů na čtrnáct, slovo „kauce“ se změnilo na „příspěvek na volební náklady“, a tento se stanovil ve výši 15 000 Kč na kraj. Pro celou republiku tedy dnes politická strana potřebuje jen 210 000 Kč.

Za tuto nízkou částku dnes nepořídíte ani reklamní šot, přesto však náhodný divák veřejnoprávní televize ČT v úterý 21. května snadno mohl dojít k názoru, že u nás máme nedemokratický režim a diskriminační protiústavní zákony, utiskující malé strany. Několikrát za den ČT vysílala zprávu o tom, že: „Mimoparlamentní strany spojené pod heslem "Spolu pro demokracii" si budou stěžovat u Ústavního soudu na volební zákon hlavně kvůli příspěvku 15 tisíc korun, který musejí strany složit za každý kraj, v němž kandidují.“

U této holé informace nebylo žádné vysvětlení, žádné uvedení souvislostí o tom, jak se věci mají, žádné ocenění částky, která umožňuje dnes kandidovat pidistranám založeným v hospodě. Navíc tentýž den večer na ČT1 v pořadu Bez imunity přítomný Daniel Zajíc ze strany Volba pro budoucnost žádal “...odstranění protiústavního volebního zákona, který poškozuje práva občanů a neparlamentních stran.“ Opět bez komentáře.

Na jednu stranu je možná dobré, když si to každá strana může ve volbách zkusit. Na straně druhé 29 přihlášených subjektů, kterým byla přidělena volební čísla, mne nadšením nenaplňuje. To proto, že za rozhodnutím řady těchto stran jít do voleb nevidím snahu o nápravu věcí veřejných, ale jednoduchý podnikatelský záměr.

Umožňuje to právě ta poslední novela 37/2002 Sb. z ledna letošního roku, která zavazuje stát, aby vyplácel příspěvek za získané volební hlasy už od jedenapůlprocentní hranice, namísto dosavadních tří procent. Stačí tedy, abyste získali něco kolem 90 000 hlasů a dostanete od státu 9 milionů Kč. (Jen tak pro zajímavost – původně to byla tři procenta a 90 Kč za voliče, novela odmítnutá Ústavním soudem uváděla dvě procenta a 30 Kč za voliče, nyní je to 1,5 procenta a 100 Kč za voliče).

Opozičně smluvní strany podezřívám z toho, že když jim nález Ústavního soudu překazil plány na parcelaci volebních obvodů, rozhodly se ho využít k tomu, aby se k hlasům druhého skrutinia dostaly jiným způsobem. A to na základě úvahy: Čím více bude voličů malých stran, které se nedostanou do parlamentu, tím více bude hlasů k rozdělování. V roce 1998 se při účasti 13 stran ve druhém skrutiniu rozdělovalo 16 mandátů, v roce 1996 při účasti 16 stran 15 mandátů. Dá se tedy očekávat, že při účasti více než dvaceti stran počet mandátů, které spadnou do klína silné parlamentní čtyřce, bude ještě vyšší.

Jenom nevím, proč mě o tom média neinformují a proč ponechávají výkřiky o protiústavnosti našeho volebního zákona bez komentáře.

DODATEK 24.5. večer: Na uvedené téma se v dnešním tisku objevil jednak komentář Vláda malých stran Patricie Polanské v HN, jednak ohlas čtenáře MF DNES Ondřeje Wagnera Platit by měla i Pivní parta Pepy Pukavce.
Pan Wagner zde mimo jiné říká: "Konečně o vysoký počet kandidujících stran se zejména zasloužil Ústavní soud, který účelově ve prospěch DEU snížil hranici pro poskytnutí volebního příspěvku ze tří procent na 1,5 procenta."

Znovu jsem se tedy začetl do nálezu ÚS. Nález ruší článek paragrafu 85 na základě kritiky hranice 2 procent v kombinaci s výší příspěvku 30 Kč, ale o tom, jaká by měla být výše hranice pro poskytnutí volebního příspěvku a samotného příspěvku, jsem se tady nedočetl. To spíše jsem udiveně kroutil hlavou nad použitím argumentu z Německa, kdy tamější Ústavní soud rozhodl, že "podíl 0,5 % hlasů je (dostatečným) důkazem vážnosti snah ve volebním boji". Jenomže 0,5 procenta z německých voličů je 250 000 lidí, zatímco u českých voličů je to jen 30 000 lidí.

Nezbývá tedy než poradit fanouškům Sparty, Slávie, Baníku Ostrava, herbalifistům, možná i Svědkům Jehovovým či jiným zájmovým skupinám: stěžujte si u Ústavního soudu na současnou 1,5 procentní hranici pro poskytnutí volebního příspěvku. Až se tato hranice sníží na 0,5 procenta, pak investujte. Bude vás to stát 210 000 Kč volebního příspěvku, ale pokud zmobilizujete 30 000 svých přivrženců, získáte tím od státu 3 milióny Kč. Nebojte se, pro vaše zavádějící prohlášení o "matematických a logických zákonech" a "diskriminačních ustanoveních" (viz dnešní informace HN Neparlamentní strany napadnou u soudu volební zákon) se v našich médiích najde vždy dostatek prostoru.

DODATEK A OPRAVA: Současný volební zákon nezná druhé skrutinium - mea maxima culpa. Hlasy stran, které nepostoupí do parlamentu, se rozdělí již v prvním skrutiniu na úrovni volebních krajů. Kupodivu, na tuto chybu mě upozornil jediný člověk, což svědčí o tom, že znalost našeho volebního zákona nepatří mezi silné stránky žurnalistů, včetně mé osoby.