Bude Kasl žalovat?
aneb Novináři opět na tapetě (výplatní pásce?)

Doslovný přepis slovní přestřelky mezi místopředsedou ODS Janem Zahradilem a bývalým pražským primátorem Janem Kaslem v pořadu Naostro je na konci této poznámky pod čarou.

Já osobně si myslím, že na žalobu to není, protože ten předmětný výrok doslova zní: „mohl bych i já tady teď spekulovat o tom, jestli i on není součástí nějakých zájmových spolků. Jestli on nemá nějaké své vazby, jestli nemá například na výplatní pásce některé konkrétní novináře, protože jeho mediální obraz…atd.“

Když Šíma Zahradila vyzval, aby byl konkrétní, Zahradil zcela správně a rychle vycouval větou: “Nemohu být konkrétní, ale spekuluji stejným způsobem, jakým spekuluje pan primátor, právě proto, že je to tak nesmírně pohodlné.“

Dle mého názoru spekulace Jana Zahradila vycházela právě z existence nadačního fondu Ferdinanda Peroutky a z faktu, že Terezie Jungrová-Kaslová je jediným zřizovatelem fondu. Tento fond financuje a provozuje webovou stránku Mediareport, do níž přispívají čeští novináři, z nichž někteří dostávají honorář.

Jak to funguje, přesně nevím, mohu však posloužit vlastní zkušeností. Do Mediareportu jsem přispěl několikrát, když jsem cítil potřebu vyslovit se k nějakému tématu. Za tyto články jsem nikdy nic nedostal a předpokládám, že honorován nebyl ani Klausův poradce Ladislav Jakl, který patří také k občasným přispěvatelům Mediareportu. Před měsícem mě vyzvala editorka Mediareportu k tomu, abych napsal něco na téma média a předvolební kampaň. Řekl jsem, že napíšu, ale jen když Mediareport zaplatí. Mediareport zaplatil a tak vznikl článek Televize a volby včera a dnes.

Necítím se být na výplatní listině primátora Kasla, ani na výplatní listině Terezie Jungrové-Kaslové. Byl jsem požádán o dílo a dílo jsem odevzdal, to je vše. Předpokládám, že tak to funguje i u ostatních přispěvatelů a kdyby Zahradil včas nevycouval, asi by se té žaloby doopravdy dočkal.

Je totiž nabíledni, že mediální obraz politika se vytváří především na základě jeho kvalit a komunikačních schopností, teprve pak může nastoupit jakási cílená ediční politika médií. Navíc autoři Mediareportu nepatří k těm, kteří jsou v médiích na rozhodujících místech a tuto ediční politiku ovlivňují.

Zmínku o tom, že Terezie Jungrová-Kaslová je vnučkou Ferdinanda Peroutky, jsem učinil v dobré víře, abych upozornil na legitimitu jejího správcovství nadace, které nevyplývá z postavení jejího manžela.

Netušil jsem, že někteří lidé ze serveru virtually v duchu starých tradic komunistického kádrování, při němž nerozhodovala hodnota osobnosti člověka, ale jeho původ, a kdy syn mohl za skutečné i vymyšlené hříchy svých předků i prapředků, netušil jsem, že tito lidé pochopí moji zmínku o příbuzenském vztahu k Peroutkovi jako zdůraznění nějakého bonusu pro Terezii Jungrovou-Kaslovou. Netušil jsem, že Petr Žantovský toto kádrování rozvine na další dědečky. Zvyk je asi železná košile.

U některých autorů serveru virtually mě už nic nepřekvapí, takže se nebudu divit, až se některý z nich ozve: "vidíte, je to pravda, Kasl má přes manželku podplacené novináře, dostávají honoráře". Oni totiž často dojmy zaměňují za pojmy a vidí realitu nikoli takovou, jaká je, ale jakou ji chtějí vidět.