zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
13.6.2002 | RUBRIKA: Politika |
Politické strany a jejich mediální politika
aneb Co obsahují volební programy kandidujících stran k tématu masových médií?
Protože volební maskot socánek nám na stránce volební program ČSSD o mediální politice této strany příliš neřekne, je třeba ponořit se do dokumentů. V dubnu 1991 byl zpracován pro sjezd ČSSD podkladový materiál Otevřenost novým výzvám - věrnost tradici. Bezprostředně po zimní televizní krizi se v něm objevil tento odstavec:
9.2.7. Ochrana nestrannosti veřejnoprávních medií
Za této situace (mediální indoktrinace a manipulace) je nezbytné hájit a chránit veřejnoprávní charakter veřejnoprávních medií, posilovat jejich vliv ve společnosti, vybavit je nejen nezbytnými prostředky, ale i zpětnými objektivně kritickými vazbami. Jen tak bude zajištěna pluralita a svoboda projevu. Společenskou kontrolou je nutno zabezpečit, aby tyto veřejnoprávní instituce plnily svůj účel, reflektovaly dynamiku a charakter společenských procesů, pravdivě a nezkresleně o nich informovaly a umožnily prezentaci kultury v celé její šíři i hloubce včetně kulturně, národnostně, nábožensky, zdravotně či věkově minoritních prvků. Je nutné umožnit veřejnoprávním médiím využívání státem zřízených a financovaných mediálních archivů za zvýhodněných podmínek, podporovat původní autorskou tvorbu pomocí grantů i dalších nástrojů a provádět tak aktivní kulturní politiku státu.
Letos v lednu ČSSD Programová konference schválila střednědobý program Lidskost proti sobectví - prosperita pro všechny, který by se dal pokládat za východisko volebního programu. Média se v něm však objevují pouze v pasáži IV.9 Kulturní politika v dosti teoretické úvaze:
Zatímco jazyk médií se demokratizuje až znehodnocuje, obsah sdělení vyjadřuje spíše zájmy vydavatele a zadavatelů reklamy než veřejné zájmy. Tento kontrast vytváří novou kulturní skutečnost. Mediální průmysl spolu s průmyslem reklamy mísí realitu s mystifikací.
Máme obavy, že mediální průmysl a prostředky hromadného sdělování - televize, rozhlas, periodický tisk a reklama, která jimi prostupuje vytváří krizi hodnot, která nemůže být bez následků pro kulturu a pro kulturní vzorce početných společenských skupin.
Program ODS na adrese www.ods.cz je na rozdíl od sociálně demokratických teoretických exkurzů stručný a mediální politika se v něm v sekci Občan a stát vejde do dvou vět:
Nezastupitelnou roli při udržování a zdokonalování demokratického státu hraje svoboda slova a na ní založené sdělovací prostředky. Proto je ODS přesvědčena, že jedním ze základních úkolů státu je důsledná ochrana svobody slova.
Ovšem brožura Václava Klause Proč jdu znovu do toho na stránkách 78-79 přináší text nadepsaný Koncesionářská úvaha. Václav Klaus zde mimo jiné říká:
"Televizní krize" z počátku minulého roku byla opravdu v mnohém poučná. Ti, kdo nám mají přinášet zprávy, ze sebe vlastním rozhodnutím učinili předmět svého zpravodajství, přesněji řečeno manipulativního komentáře. Po mnoho dní a nocí útočili na emoce veřejnosti, až se jim podařilo dostat v Praze do ulic dostatečné množství lidí, aby se ve spolupráci s některými politiky pokusili o jinou podobu "sarajevského puče"...
...dokud budeme mít "veřejnoprávní" média, tuto evropskou specialitu, vždycky zde jisté nejasnosti a napětí zůstanou. Vždycky tam totiž budou pracovat i lidé, kteří si budou připadat, že jako zaměstnanci jsou ve skutečnosti něco jako "družstevní vlastníci" televize či rozhlasu, a podle toho se budou chovat. Myslím, že právě ta nejasnost, kdy důležité médium patří nikomu a všem, ale ve skutečnosti několika desítkám lidí, kterým ovšem nepatří, kdy jsou na druhé straně občané zákonem přinuceni platit zvláštní daň, kterou nařizuje, ale nevybírá a nespravuje stát - "koncesionářské poplatky", ze kterých se televize i rozhlas "samofinancuje" - kdy jsou ředitelé odpovědni "radám moudrých", nezávisle závislých na parlamentním systému, toto všechno bude působit i nadále proti jasnému a průzračnému stavu médií. Copak něčemu vadí, že nemáme například "veřejnoprávní noviny?"
Americká demokracie televizi vymyslela, rozšířila - ale nikdy se nestalo, že by byla v jiných rukou než soukromých. A rozhodně tím Američané nebyli zkráceni na svých demokratických právech ani na kulturních statcích.
Volební program Koalice nejdříve v preambuli tvrdí, že "Bez svobodných, pluralitních a nezávislých médií, včetně veřejnoprávních demokracie nefunguje: chceme, aby občané měli dostatek informací a aby vláda byla pod neustálou kontrolou" a pak se médii a mediální politikou zabývá v sekci Kultura:
Volební program ODA o médiích říká:
Volební program Strany zelených věnuje médiím tento odstavec:
Skutečnou nezávislost veřejnoprávním médiím
Budeme hájit nenahraditelnou roli veřejnoprávních médií ve společnosti a nezávislost jejich rad na politických stranách. Zrevidujeme systém udělování licencí na rozhlasové a televizní vysílání tak, aby při porušování podmínek bylo možné licenci odejmout. Nedopustíme privatizaci druhého programu České televize.
Volební program strany Česká pravice obsahuje to, co vícekrát opakoval ve volebních spotech její předseda Simkanič:
Ve sto bodech volebního programu Strany naděje (Monika Pajerová) mají média vyhrazena tři body:
Cesta změny (Jiří Lobkowicz) formulovala ve volebním programu deset cílů a sto tezí. Média jsou zmíněna ve čtvrtém programovém cíli pojednávajícím o právním státu:
Ke stanovení priorit v politickém životě a veřejné správě. Tyto priority spatřujeme v následujících bodech:...
Volební progam ČSNS (Jan Šula) se médiím věnuje pod hlavičkou Kulturní a vzdělaný národ:
Volební program moravistů si nejprve klade otázku
Proč velké vládní strany nejprve rozprodaly důležitý majetek (a tím i vliv), včetně novin a časopisů, do zahraničí a pak najednou "bojují" za národní zájmy?
a pak pokračuje formulací cíle
Tato strana na svém webu www.sds.cz o mediální politice nemluví, ale v archivu je možné nalézt otevřený dopis ke krizi ČT, v němž se mj. praví:
Nejde nám o hodnocení vlastního "sporu o ČT", ale o postupující veřejně projevovanou neúctu k právu a zákonnosti, o pokusy destabilizovat celý demokratický politický systém ve jménu jakéhosi "vyššího principu mravního" a "nepsaného ducha zákonů", vykládaných pomocí a prostřednictvím masových demonstrací a dalších nátlakových akcí. Víme, že k obdobným krizím v určitém rozsahu došlo již několikrát, máme však obavu, že v tomto případě se poprvé státní moc chystá "zklidnit situaci" tím, že ustoupí a porušování právního řádu akceptuje.
Žasneme nad tím, ze levicové strany v Parlamentu ČR nepostupují rozhodněji proti tomuto nebezpečí relativizace právního řádu a rozvratu zákonnosti...