Copyright © Milan Šmíd
| zpět na Louč - komentuje svět žurnalistiky a médií | © Milan Šmíd |
| 27.06.2002 | RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky |
Čtvrtek plný událostí
+
Spor o Novu, Etická komise Syndikátu, Pohled zvenku na česká média
Martin Chalupský se dnes při vydávání tiskových prohlášení agenutry CEPRA zapotil. Dohoda mezi vlastníky CET 21 je stále v nedohlednu. Šmejcův MEF Holding nejdříve veřejnosti sdělil, že kupuje společnost VILJA a tím se stane většinovým akcionářem CET 21.
Když vlastníci této firmy protestovali a tvrdili, že MEF Holding opční právo na nákup firmy VILJA nemá, CEPRA zveřejnila další tiskové prohlášení, podle něhož nelze opční smlouvy s MEF Holdingem nelze vypovědět. To všechno naznačuje, že přetlačování o kontrolu hospodaření televize Nova pokračuje, aniž bychom věděli, jaké síly jsou do konfliktu zapojeny (banky? politické zájmy?).
V jednom z více dnešních prohlášení Chalupský oznamuje, že Vladimír Železný bude žalovat deník Blesk za manipulaci s fakty v článku „Železný vydělal za 5 let na Nově miliardu.“ Železný tvrdí, že údaje o příjmech získal Blesk od ČNTS/CME, která vede proti Železnému řadu soudních sporů. Pokud Blesk přebral údaje tak, jak ležely a běžely, aniž si je dále prověřil, může být vůči Železnému zranitelný. Ale to je stará bolest našich novin, že se stávají vědomě i nevědomě nástrojem nejrůznějších PR agentur.
Časopis Týden, který se případu ve dvou vydáních po sobě věnoval, v pondělí napsal, že mediální analytik Milan Šmíd „článek v Hustleru hodnotí jako "ne zas tak špatný", ale štve ho, že v něm na rozdíl od internetové verze nebyla zmínka o dalším údajném milenci Jaklovi..“
Svůj výrok bych rád uvedl do souvislostí, na které v Týdnu nezbylo místo. V telefonické diskusi jsem byl ochoten připustit, že otištění pohledu do soukromí Hany Marvanové mohlo být oprávněné, pokud bylo vedeno s cílem představit veřejnosti konflikt zájmů (vztah novinář/politik). Pokud se však autoři a vydavatel hájí tímto legitimním úmyslem, pak měli být důslední a uvést také jméno svého kamaráda Ladislava Jakla, současného poradce Václava Klause.
Debata se pohybovala od Šumavy k Tatrám s jednou konstantou – české noviny nejsou dobré. Erik Best, americký vydavatel zpravodaje Fleet Sheet tvrdil, že za to mohou vydavatelé, když nevyhodí špatné novináře. Fabiano Golgo jako bývalý šéfredaktor časopisu RedHot vydavatele hájil. Nemohou prý špatné novináře vyhazovat, když nemají k dispozici něco lepšího.
Pak padla zmínka o přesyceném trhu, kde je příliš mnoho titulů a málo čtenářů. Následovala diskuse, zda zahraniční vydavatel prosazuje jen ziskové nebo politické zájmy. Diskutovalo se o vztahu politiky a žurnalistiky – opět bez výrazného a fakty podloženého závěru. Pan Golgo se přitom opřel do Vladimíra Železného na Nově a Zbyňka Honyse v ČT.
Neujasněnost toho, podle jakých kritérií bychom měli práci novinářů hodnotit, se prolínala celou diskusí. Podle mého názoru vydávat Karla Čapka za vzor moderního žurnalisty je omylem, neboť základ žurnalistiky dnes nespočívá ve sloupcích a fejetonech, ale ve zprostředkovávání informací získaných usilovným šoupáním podrážek při cestách za novými a podstatnými fakty.
U nás jsou vypointované literární exhibice omylem vydávány za politický komentář. V tomto ohledu mě uzemnil výrok Fabiana Golgy, který prohlásil, že Martin Komárek je komentátorská osobnost. Podle mne je Komárek sice vynikající fejetonista, ale do komentátora má hodně daleko.
Pan Weidemann to podle mého názoru zase trochu přehnal, když pravil, že v Česku nemáme žurnalistickou školu. Nechci nekriticky obhajovat svého zaměstnavatele, ale paradoxem je to, že náš inovovaný studijní program byl v letech 1990-92 přebudován v rámci projektu financovaného programem PHARE, do něhož se zapojily západní žurnalistické školy, mezi nimi i zmiňovaná mnichovská univerzita.