Víkendové překlepy a omyly
Co mne napadlo nad stránkami tisku

Od doby, kdy vydávám Louč (bez korektora) a občas pracuji v časové tísni termínů, jsem tolerantní vůči nejrůznějším překlepům a chybám, které se objevují v textech našich novin a časopisů. Svoje překlepy tiše opravuji, věcné chyby napravuji dodatkem s datem, kdy k opravě došlo. Navíc nechci, aby se Louč profilovala výhradně na kritice chyb těch druhých, jak to čas od času dělá v Ekonomickém diáři LN Jaroslav Plesl.

Nicméně nesoulad psaného slova s pravidly pravopisu nebo s předmětnou realitou také mně občas zvýší krevní tlak.

Naposledy tento víkend. Začalo to Hospodářskými novinami, kde jsem se v pátek na zahraniční stránce dočetl, že státníci G8 „přislíbili vymítit na kontinentě dětskou obrnu“.

Pak jsem se dočetl v MF DNES, že Železná Libuše „se postavila na stranu hroutícího se režimu“ při živém vysílání pořadu Kontakt 22.listopadu 1989.

Libuši Šmuclerovou jsem poznal ještě jako Kotherovou. Alespoň tak se jmenovala, když jsem se s ní poprvé setkal jako externí přednašeč na Fakultě žurnalistiky a později ji potkával v Hlavní redakci programu Československé televize.

Formulace ze sobotní přílohy je podle mého názoru vůči ní trochu nespravedlivá, i když je lepší než ta, kterou použila MF DNES o čtyři dny dříve. Značka „šlo“ v článku z úterý 25.6. „Tvrdá žena míří do čela Novy“ suverénně tvrdí, že Šmuclerová „v listopadu 1989 jako moderátorka dokonce na obrazovce přerušila přímý přenos z demonstrací“. To je velký nesmysl.

Popis toho, co se odehrávalo ve středu 22. listopadu 1989 ve studiu Kontakt, je dosti přesně – protože z více zdrojů - vylíčen v interním bulletinu ČT info z prosince 1999. Přerušení čtvrtého živého vstupu z Václavského náměstí do Studia Kontakt provedl režisér pořadu na příkaz přítomného zástupce šéfredaktora K.H., který navíc vyzval moderátorku, aby po vestřiženém klipu situaci komentovala. Šmuclerová ho poslechla, ale ze studia nic nepřerušovala, ani přerušovat nemohla. Podle materiálu ČT info měla ten den studio Kontakt uvádět Marcela Augustová. Ta však moderování odmítla. Mohla si to dovolit, byla externistka. Libuše Kotherová byla zaměstnanec.

Budiž, chybičky se vloudí. Ale co si mám myslet o větě v „civilizační“ úvaze Jana Jandourka o komunismu a utopii: „V Komunistickém manifestu z roku 1893 však najdeme dost podrobné líčení bodů, které komunisté hodlají uskutečnit.“

Tato věta je pro mě kvintesencí ahistorismu současných žurnalistických komentářů, ve kterých jejich autoři suverénně soudí svět, o kterém buď nic nevědí nebo ho poznali jen letmo skrze deformující brýle ideologií a zjednodušených mýtů.

Za prvé: Komunistický manifest byl sepsán v roce 1848, tedy nikoli 1893, jako manifest tajného spolku Svaz spravedlivých, který salónní revolucionáři a synkové z lepších rodin Marx (30 let) a Engels (28 let) přejmenovali na Svaz komunistů.

Za druhé: Ideje Komunistického manifestu jsou produktem kapitalismu první poloviny 19. století, na jehož pozadí by i takový Reagan nebo Thatcherová museli vypadat jako socialisté. To, co "hodlají komunisté uskutečnit", zcela určitě není v Komunistickém manifestu, ale spíše zde, v programovém dokumentu KSČM.

Zcela souhlasím s větou, že: „Kritika komunismu a strany má smysl, ale je třeba ji dělat ze současných hledisek“. Ale pak nevím, proč si jako argument proti současné KSČM bere Jandourek text starý jeden a půl století a nadepisuje ho titulkem „Ženy a továrny společné. Občas…“

Nebezpečnost KSČM pro současnou českou politiku spočívá v něčem úplně jiném. O tom viz zvláštní článek Louče.