Louč po dvou letech

Když jsem před rokem bilancoval první rok Louče, předsevzal jsem si, že vydržím ještě jeden rok, až do voleb. Dnes máme po volbách a já se znovu rozmýšlím, jak s Loučí dál.

Louč nevychází ve vzduchoprázdnu. Když před dvěma lety začínala, systematickou pozornost kritice médií věnovaly pouze Čulíkovy Britské listy a Jan Potůček právě začínal budovat rubriku ram.cz (reklama a média) ve Světě namodro.

Tehdy ještě platilo tvrzení záhlaví Louče, že posvítila i tam „kam nedosáhlo světlo jiných internetových zdrojů“. Dneska však existuje velký počet webových stránek, kterým se – co do pohotovosti a obsáhlosti zdrojů – Louč často dívá na záda.

Co se stalo v průběhu uplynulých dvanácti měsíců, kromě toho, že se proměňovalo internetové prostředí, ve kterém Louč existuje?

Vloni o prázdninách jsem změnil grafiku Louče i její periodicitu. Vyrobil jsem si jednoduchou a primitivní šablonu, do které – stále bez html editoru – texty sázím nikoli už jednou týdně, ale průběžně, jak mám čas a jak mě co napadne. Do archivu je dávkuji zhruba jednou za čtrnáct dnů.

Za primitivnost grafické úpravy se nestydím, jde mi o přehlednost a čitelnost textů, hodnotu webové stránky vidím spíše v obsahu a hypertextových odkazech, než v jejich vnější úpravě. (Například změnu grafiky Britských listů, ke které došlo vloni, pokládám za omyl. I když je třeba ocenit programátorskou práci Tomáše Peciny a fakt, že se mu podařilo zachovat archiv, úprava první strany, čitelnost i celková orientace se zhoršila.)

Ovšem pokud bude Louč pokračovat, asi by měla využít nějaký redakční systém a možná vylepšit i grafiku. Budu o tom přemýšlet.

Rozhodující bude obsah, ten určí formu. Nemám stále jasno v tom, zda se Louč neomezí jen na aktuální krátké glosy jako u gentlemana Straky nebo viditelného Macka. Pak by se Louč změnila na jakýsi „blog“ typu Mediáře Miloše Čermáka a rozsáhlejší a analytické texty by se zde vyskytovaly jen výjimečně.

V době, kdy jsem pět měsíců pracoval na plný úvazek v Hospodářských novinách (listopad až březen) jsem právě tyto širší materiály zanedbával a zvažoval jsem, zda Louč zcela nezruším. Moji ambicí totiž není zanechávat na internetu jenom stopy svých názorů, ale rád bych nabízel potenciálním čtenářům Louče nějakou přidanou hodnotu v prezentaci nových informací a faktů, která by pro ně mohla být zajímavá.

Mám však pocit, že tato přidaná hodnota Louče se v průběhu dvou let – právě ve srovnání s informačním obsahem nebo pohotovostí www.radio.cz, a dalších webových stránek – zmenšila.

To, v čem byla kdysi Louč výjimečná, když vytahovala z internetových zdrojů, dokumentů, usnesení, zákonů, obchodních rejstříků a výročních zpráv zasuté údaje a data, a využívala je ke komentářům, to se dnes stalo běžnou metodou práce těch, kteří o médiích píší. Orientace ve složitých záležitostech naší televizní scény patří k základnímu vybavení redaktora přes média v každém deníku. „Novologové“, tj. odborníci na záležitost televize Nova, se dnes počítají na tucty a mají většinou čerstvější informace od zdroje než Louč.

Původní ambice Louče být více zpravodajským než názorovým médiem tedy asi nebude naplněna. Přesto však v Louči chci v dohledné době pokračovat. Vedou mě k tomu dva důvody.

Za prvé, Louč mi čím déle, tím lépe, slouží jako užitečný záznamník a cenný archiv, ke kterému stále častěji vracím, když si potřebuji oživit fakta a události let minulých.

Tím druhým důvodem je vlastní existence internetu. Možnosti, které nabízí, by bylo hříchem nevyužívat, pokud máte chuť a náladu publikovat. A já tu náladu a potřebu reagovat na události kolem sebe stále mám, i když už není tak intenzívní jako před dvěma lety.

Nedávno se mi jeden čtenář ptal, kde jako chudý vysokoškolský pedagog beru na Louč peníze, když on přece ví, že údržba jeho firemních webových stránek něco stojí.

Ti, co umějí internet, vědí, že udržování webové stránky není žádná věda ani nákladná záležitost, pokud si ji spravujete sami. Moje provozní náklady na Louč se omezují na placení domény a jinak do ní investuji především svůj vlastní čas a energii.

Prostor na serveru mi poskytuje na základě vzájemné dohody bezplatně firma Newton a dnes už jsem tak daleko, že jsem si konečně pořídil pořádný počítač a obejdu se tedy i bez služeb svého pracoviště Fakulty sociálních věd.

Uvažuji o tom, že některé nadčasové texty z Internetu opět posbírám a vydám knižně. Zatím mám pohromadě jenom název knihy: Oharky z Louče. Zatím hledám seriózního nakladatele, který by se lépe staral o distribuci a který by tu knížku nepředražil (ve vztahu ke kvalitě použitého papíru, vazby a tisku), jako se to stalo u předchozího titulu „Média, internet, tv nova a já“.