Když se Bradáč napil vltavské vody
Zážitky evakuovaného zaměstnance

"Na zdi, která spojuje mosteckou věž s klášterem Křižovníků, viděti na straně k řece vytesanou, bradatou hlavu. Toť Bradáč. Je to prý podoba prvního stavitele, jenž na věčnou paměť dal kamennou svou podobiznu zazdíti do mostního pilíře."
(Alois Jirásek: Staré pověsti české, Kapitola O staré Praze)

Jako dítko školou povinné jsem byl poučen, že když se Bradáč napije vltavské vody, pak je v Praze s povodní zle. Bradáče jsem si šel na Karlův most prohlédnout už minulý týden. Podle míry, která je na kamenné zdi upevněná hned vedle, jsem odhadl, že ve čtvrtek byla voda pod jeho bradou asi 120 centimetrů a v pátek asi 80 centimetrů. Dnes už Bradáč zcela jistě chlemtá vltavskou vodu plnými doušky, ale já to neuvidím, protože Karlův most od včerejška policie pro veřejnost uzavřela.

Hlavní sídlo Fakulty sociálních věd má adresu: Smetanovo nábřeží 6. Pražáci tu budovu znají jako Hollar, protože v jejím přízemí je výstavní síň Hollar. Tento týden mám službu, tj. měl bych trávit celý den na katedře a vyřizovat telefony, pokud se nějaké vyskytnou. Měl bych trávit, ale netrávím, protože jsem byl včera odpoledne evakuován. Ještě předtím ovšem zkolabovala v budově elektřina, takže jsem přišel téměř o celý článek pro Louč, jehož backup je stále v počítači, ale mně to nic není platné, protože se teď do budovy nedostanu.

Dnes ráno jsem to zkoušel, pronikl jsem Divadelní ulicí až na nábřeží, kde jsem přemluvil policistu, abych mohl zkusit, zda v budově není alespoň vrátný. Nebyl. Před budovou ovšem byli v plné práci hasiči. Ani nevím, zda je trápilo více ukotvení blízké lodní restaurace Kristian Marco nebo uzávěra, kterou bylo třeba zablokovat průjezd pod nábřežím od náplavky do Divadelní ulice.

Vydal jsem se tedy na své druhé pracoviště do historické budovy Karolina. Konviktská ulice byla nezvykle prázdná, parkoval zde jediný automobil. Vchody byly obložené pytli s pískem, sklepní okénka utěsněná silikátovou pěnou. Na dveřích každého domu byla vyhláška včetně mapky ohroženého území. Jak jsem z ní vyrozuměl, ohrožené území sahalo až k Betlémskému náměstí. Nicméně také v Rytířské ulici jsem se setkal s tím, že si lidé utěsňovali sklepní okénka a vchody do obchodů. Pytel písku na kanál hodili i u exkluzivního obchodu Versace.

Naše kancelář a digitální střižny v Karolinu jsou v přízemí. Setkal jsem se tu s kolegou, který vše, co leželo na zemi, dával na stoly. Zdálo se mi to být přehnané, jsme o něco výše než Staroměstské náměstí. Nicméně na chodbě byla vystěhovaná telefonní ústředna, počítačová síť mimo provoz. Ve dvanáct hodin mě telefonistka z ústředny sdělila pokyn kvestora - opustit budovu. Nu což, poslechl jsem a vydal se do ulic. Před tím jsem se ještě podíval na televizi, kde v poledním čase ČT1 a Prima vysílaly povodňové zpravodajské relace.

Pamatuji se, jak někdy před třemi, možná čtyřmi léty, přišli řemeslníci a rozkopali téměř nově položený chodník na Smetanově nábřeží směrem k Novotného lávce. Nejdřív jsem myslel, že zde pokládají nějaké kabely, ale pak jsem zjistil, že jsou to základy pro protipovodňovou ochranu. Když dnes jdete po chodníku, vypadají jako zaklopená železná kolejnice. Představa, že by se mohla voda převalit až přes nábřežní zeď, se mi zdála být absurdní, uskutečnitelná jen při katastrofách jako protržení Slapské přehrady nebo při zablokování Karlova mostu. Bylo však po moravských povodních a kdosi asi chtěl zajistit Prahu do budoucna.

Včera odpoledne jsem v Hollaru pod okny slyšel houkačku a když jsem vyhlédl ven, zjistil jsem, že policisté přivedli před blízký parčík dva náklaďáky s kontejnery, které se zastavily na kolejích. To už tramvaje číslo 17 a 18 jezdily přes Malou Stranu. Pochopil jsem, že v kontejnerech budou asi ty protipovodňové bariéry. Ano, byly to panely bariéry, jejíž stavbu jsem sledoval večer v televizním zpravodajství.

Dnes jsem se chtěl podívat, zda ta bariéra má nějaký smysl a jak daleko je asi od vodní hladiny. Protože nábřeží bylo uzavřené, stejně jako Kampa na protějším břehu, vybral jsem si jako pozorovací místo Petřín. Musím říci, že vodohospodáři asi měli pravdu. Při pohledu na Smetanovo nábřeží bylo jasně vidět, jak chodník směrem k Novotného lávce klesá a tedy jak voda, která ještě u Národního divadla je hluboko pod úrovní ulice, u Novotného lávky nebezpečně lízala spodní okraj vyhlídkové terasy před Smetanovým muzeem. Že ve vodě kompletně zmizely známé klády z popředí pohlednic s Karlovým mostem a Hradem, nemusím snad připomínat.

To bylo někdy kolem druhé hodiny odpoledne. Jako míru stoupání vody jsem si vybral Sovovy mlýny, ve kterých nedávno Meda Mládková otevřela své muzeum. Nora Nováková na ČT1 v poledne ukazovala, že voda sahá těsně pod okna přízemí budovy. Když jsem dorazil na smíchovskou stranu Mostu legií ve dvě hodiny odpoledne, voda stále byla ještě na dolním okraji okenice. Teď odpoledne, v pět hodin, už zakryla spodní ze čtyř nad sebou postavených okenních tabulek. Správcům muzea prý poradili, aby si nechali zatopit sklep, čímž by se vyrovnal tlak vody na základy domu.

Krátce po obědě byly na Mostě legií ještě hrozny lidí. Na okraji mostu hučely agregáty zásobující přenosové vozy České televize a televize Prima stojící vedle sebe. Zaujal mě jeden kolemjdoucí, který do mobilního telefonu komusi říkal: "Nedá se tu projít, lidi tu stojí a čumí jako blbci do vody. No prostě, stádo," aby se potom sám protlačil k zábradlí mostu.

Přes Smíchov jsem se vydal domů do Jinonic, kde nyní střídavě sleduji televizi a píšu Louč. Předpokládám, že se na internetu možná zas jednou rozvine vášnivá debata, kdo měl to zpravodajství lepší, zda ČT, Prima nebo Nova. Já si myslím, že vděk si zaslouží všichni, kdo byli a jsou "na place". Myslím si, že bychom rovněž měli být tolerantní k jejich drobným úletům a přeřekům, ke kterým v takových situacích dochází.

Byl jsem sice zklamán tím, že mi žádný televizní štáb neukázal z Karlova mostu Bradáčovu tvář koupající se ve Vltavě, nahradil mi to však Mrzenův přímý vstup v televizi Prima, ve kterém ukázal z mostu Legií na nábřežní znamení označující výšku vody při minulých povodních.

P.S. Z dojmů, které jsem nasbíral v povodňové Praze, ještě připomínám:
Včerejší evakuaci grafických listů z výstavní síně Hollar do naší učebny v prvním patře. Zavřený obchodní dům Kotva, který před svými vchody nedal pytle s pískem, ale balíky slisovaného starého papíru. Nápis "closed, extraordinary situation - flood" na obchodě se suvenýry vysoko nad Vltavou, na pražském Hradě. Rozsypaný písek v uličkách Malé Strany. Úleva, když se mi podařilo na Smíchově najít v provozu bankomat České spořitelny, kde jsem doplnil svoji vyčerpanou hotovost, protože na karty se v Carrefouru neprodávalo.