Když se Bradáč napil vltavské vody II.

Dnes jsem zůstal doma a nesnažil se dostat do školy jako včera, vyslyšel jsem výzvu krizového štábu. Nicméně o tom, co se dělo v okolí mého pracoviště na Smetanově nábřeží, mě informovala celý den televize. Filip Černý na ČT1 zaznamenal noční evakuaci Starého Města a ukázal, jak fungují protipovodňové bariéry, o kterých jsem psal včera. Pak jsem zhlédl situaci kolem Národního divadla. Večer se záběry ze Smetanova nábřeží objevily několikrát na ČT1 i na Nově.

Stalo se to, o čem jsem pochyboval. Hladina Vltavy se zvedla natolik, že se přelila na chodník nejen u Novotného lávky, ale také u Žofína. Protipovodňové zábrany ukotvené do chodníku (v některých ranních zprávách mylně označeny za "norné stěny") tedy měly smysl a v podstatě zachránily Staré Město. Okna Sovových mlýnů na Kampě, podle kterých jsem měřil stoupání vody, dnes zcela zmizela pod vodou, stejně jako celý ostrov.

Byl jsem velkým optimistou, když jsem včera do Louče napsal, že úterý 13. srpna bylo vyvrcholením povodní. Vrchol povodní stále trvá a navíc města na Labi ta vodní katastrofa teprve čeká. V Ústí prý bude nejhůře až v pátek.

Když jsem viděl, jak prýští voda do sklepa Národního divadla a jak čerpadla vracejí vodu do Vltavy ze sklepů Rudolfina, nechci ani pomyslet na to, co nás čeká ve škole. Budova Hollar je totiž také založena na úrovni původního břehu a tedy její přízemí je několik metrů pod úrovní nábřeží a současné povodně. Z počítačové učebny se sice technika vynesla nahoru, ale co knihovna a co sklad s materiálem?

Ze života běhu v okolí mého bydliště by nikdo nehádal, že město postihla pohroma. Na stanici metra Nové Butovice byly přistaveny manipulační autobusy, ale žádná tlačenice. Koupil jsem si tady denní tisk, což se mi včera v centru Prahy nepodařilo. Všechny deníky byly totiž vyprodané a prodavač na Malé Straně mi škodolibě nabízel komunistické Haló noviny.

V Prokopském údolí jsem zjistil, že dokonce i líný Dalejský potok se vylil z břehů a pod železničním mostem trhal asfalt. Na stavbě tramvajové trasy na Barrandov se pracovalo, ovšem dole v Hlubočepech se jim přes cestu na stavbu dostala voda. Kdybych chtěl přejít pěšky barrandovský most, musel bych být potápěčem. Chodec se na most dostane podchodem a ten byl zcela zatopený. Z kopců na Dívčích hradech Vltava nevypadala příliš hrozivě a konvoj kamionů se na jižní spojce pohyboval jako v jiné dny. Paní Pilařová v Jinonicích měla zavřeno a tak jsem nákup odložil na zítřek. Alespoň se cestou v Butovicích budu moci zastavit u svatého Prokopa, kde se organizuje charita.

Nechci se zařadit mezi chytrolíny, kteří do všeho mluví, protože všechno znají lépe, a kteří kritizují televize za to, jak informují. Zvláště v krizových situacích se držím zásady: Nestřílejte na pianistu, hraje nejlépe, jak umí.

Nicméně neodpustím si poznámku k prezentaci obrazových příspěvků ve zpravodajství ČT, které jinak hodnotím kladně, a za které jsem jako divák vděčný. Myslím si, že uvádět hrubě sestřižený materiál bez komentáře je dobrá věc, zvláště když obraz zachycuje dramatické děje. Program Euronews tento způsob často využívá. Ovšem každý materiál je dobré identifikovat titulkem, to znamená uvést kdy a kde se věc natočila. To mi ve zpravodajství ČT chybí.

Také nevím, zda je dobré pouštět pod studiové nebo i telefonické rozhovory ilustrační záběry (opět neidentifikované), které se často k tématu rozhovoru vztahují jen vzdáleně. Vůbec se mi zdá, že reportéři Novy pracují s obrazovým materiálem lépe než v ČT. To, co Nováci natočí, umějí lépe prodat. Někdy mám dojem, jakoby praxe, při které se vezme četka a pak se pod ní nastříhají záběry tak jak přijdou pod ruku, má u některých redaktorů tuhý kořínek.

Dnes jsem měl pracovat se studenty na prázdninovém vydání školního informačního periodika Carolina. Člověk míní, ale povodeň všechno mění. A tak píšu tyhle poznámky do Louče.

P.S. Zatopené pražské Metro - to je tedy dosti silná káva a asi dosti velký průšvih.