Tzv. "milionářská daň" a novináři

Všechno začalo v úterý 27. srpna, když deník MF Dnes uvažované zavedení nového daňového pásma 37% pro roční příjmy nad 1 117 800 Kč nazval "milionářskou daní". Zdrojem informace byl "vysoce postavený úředník ministerstva financí a jeden z poradců ministra financí".

Tématu se okamžitě chopil Karel Steigerwald, který tentýž den pod titulkem "Vláda našla řešení: Přiškrťte buržousty!" uplatnil svůj dramatický talent v následujícím textu:

"Ještě lepší je cesta Jánošíkova: daně pro boháče! To se osvědčuje. V roce 1947 nepřišla povodeň, nýbrž sucho. Komunisté navrhli "milionářskou daň". Sucho ať platí bohatí. Výnos daně byl vzhledem ke škodám ze sucha nepatrný a z hospodářského hlediska bezvýznamný, zato šikovně připravil Vítězný únor. Špidla se asi inspiroval... atd. atd.". Steigerwald pak méně chápavým čtenářům sděluje, jak to Špidla s tou daní myslí: "Smyslem "milionářských daní" nikdy není docílení nějakého pozitivního hospodářského efektu, nýbrž rozbití podnikatelského prostředí z politických důvodů."

Existenci "milionářské daně" bez kritické reflexe přejali téměř všichni komentátoři, ať už byli pro nebo proti chystané daňové progresi. Všichni, bez rozdílu vyznání, pak českému čtenáři, posluchači a divákovi opomněli sdělit, že ona slavná tzv. "milionářská daň" byla součástí naší daňové soustavy už za Klausovy vlády a platila až do roku 2000. Ještě v roce 1999 měla daň z příjmu fyzických osob pět pásem, z nichž to páté mělo dokonce vyšší sazbu (40 procent ze základu přesahujícího 1 104 000 Kč) než současně zvažovaná úprava 37 procent.

Teprve ve čtvrtek tuto skutečnost připomněla zpráva ČTK, kterou v pátek otiskl jenom deník Právo, jenž nezapomněl připomenout, že když se v roce 1999 daně z příjmů snižovaly jako kompenzace zvýšení daní spotřebních, tak proti zrušení tehdejší "milionářské daně" hlasovali nejen poslanci KSČM, ale také klub ODS.

Způsob citace zprávy ČTK v deníku Právo byl poněkud nefér vůči ODS, protože ODS hlasovala proti zákonu o zvýšení spotřebních daní jako celku, tedy nestavěla se proti snižování progrese daně z příjmů tak jako komunisté. Nicméně nebyla to ODS, ale Unie svobody (Ivan Pilip), která prosadila zrušení pátého daňového čtyřicetiprocentního pásma. Vlastimil Tlustý jako mluvčí ODS chtěl páté "milionářské" pásmo zachovat, ovšem se sníženou sazbou 35 procent. Nakonec však zvítězil Pilipův návrh se čtyřmi pásmy a maximální sazbou 32 procent.

To všechno se dá snadno zjistit na internetu. Zde je v kostce historie celého zákona. Tady je přehled o tom, jak kdo 21. května 1999 hlasoval. Tento sněmovní tisk obsahuje pozměňovací návrh Ivana Pilipa i Vlastimila Tlustého. Zde je stenogram vystoupení Vlastimila Tlustého.

Až se divím, že se vláda s pomocí těcho argumentů účinněji nebrání. Mám na mysli páteční Radiožurnál a Nedělní partii na Primě, pořady, ve kterých premiér Špidla na obranu proti kampani o "milionářské daní" použil pouze ministra financí Rašína po roce 1918 a vyšší daňové sazby v zahraničí.

Přitom paralela s rokem 1947, kterou použil Karel Steigerwald, je hluboce podpásová, neboť Steigerwald - kromě zavádějících obvinění současné vlády - zahrnul pod jeden pojem "milionářská daň" dva nesouměřitelné jevy. Buď to udělal úmyslně, nebo - což je pravděpodobnější - opět prokázal, jak jeho znalosti historie a politiky jsou omezeny na komunistické ideologizující fráze v obráceném gardu. Kdyby chtěl poznat, jak to ve skutečnosti s tzv.milionářskou daní v roce 1947 bylo, také on mohl využít internetu.

Zde je parlamentní tisk s návrhem zákona "o mimořádné jednorázové dávce a mimořádné dávce z nadměrných zisků" z něhož lze zjistit, že tzv. milionářská daň v roce 1947 nebyla daní, ale jednorázovou dávkou, která se skládala z přirážky k příjmové dani, z majetkové daně a navíc ze zabavení "nadměrného přírůstku na majetku", který vznikl od prosince 1945. (Při schvalování zákona došlo ke změně názvu, když pojem "nadměrné zisky" se změnil na "nadměrný přírůstek na majetku".)

Ideologické zdůvodnění "milionářské dávky" přednesl komunistický poslanec Václav David 17.září 1947. Zákon se schvaloval 31. října 1947, jak můžeme zjistit ze stenogramů příslušné schůze. Dočteme se v nich, že se tehdy schvaloval nejen zákon o tzv. "milionářské dávce", ale také zákon o dani z předmětů zbytné potřeby (přepychová daň). Dozvíme se v nich také, že tzv. přepychovou daň zavedl už ministr Rašín v prosinci 1919 a platila po celou dobu existence první republiky.

Komentátoři, kteří spustili ideologicky zabarvený pokřik o tzv. "milionářské dani", aniž se s navrhovaným opatření hlouběji seznámili, zákonitě docházeli k závěrům, jež s realitou měly pramálo společného. Mám na mysli jak tezi o ohrožení podnikatelského prostředí (Steigerwald - MF Dnes 27.8.), tak tvrzení o znevýhodňování českých podnikatelů ve vztahu k zahraniční konkurenci (Železný - Volejte řediteli 31.8.). Pravda je totiž taková, že uvažované páté daňové pásmo by se podnikatelů a jejich podnikání příliš nedotklo. Postihlo by především zaměstnance vyšších příjmových skupin, s měsíčním platem nad 75 tisíc Kč.

Mám pocit a dojem, že to byla právě tato ohrožená skupina ze sféry bankovnictví, která šikovně podstrčila novinářům v MF Dnes téma "milionářské daně" těsně před středečním zasedáním vlády. Jejich taktika slavila úspěch. Deníky měly o čem psát na prvních stranách, komentátoři se ideologicky rozohnili a vláda se dostala do defenzivy.

Všiml jsem si také, že demagogii komentátorů denního tisku nepodlehlo televizní zpravodajství, včetně toho nováckého. Česká televize a Prima se označení "milionářská daň" vyhýbaly a televize Nova ve všech pořadech (TN, Střepiny) zásadně kladla před název "milionářská daň" slůvko "takzvaná".

A co si o zavedení pátého daňového pásma myslím já? Přiznám se, že mám k němu neutrální vztah. Na jedné straně chápu vládu, že ty mimořádné zdroje státního rozpočtu chce vyškrabovat, kde se dá. Jsem ochoten přiznat i to, že vládní snaha o vyškrabování kastrolů využívá populismu, v němž heslo "bohatým brát, chudým dávat" nikdy nezklame. Na druhé straně si vzpomínám, jak nám kdysi dávno, v roce 1967, ekonom Oldřich Kýn (který se po srpnu přesunul do ekonomických ústavů za oceán) na fakultě vyprávěl historku z jedné mezinárodní konference, na které sovětský delegát navrhoval řešit problémy Indie tím, že se znárodní a rozdělí chudým pohádkové majetky tamějších maharádžů. Jeho kolegové ze Západu mu však rychle spočítali, že při dělení maharádžovského majetku by na jednoho Inda vyšlo asi tak 10 dolarů, což by jeho problém chudoby nevyřešilo. Takže aniž bych byl ekonomický odborník, myslím si, že výtěžnost zavedení pátého daňového pásma nebude zase tak veliká, aby se bez ní státní rozpočet nemohl obejít. Vždyť ty hlavní peníze od nás státní pokladna vytahá přes zvýšenou redukovanou sazbu DPH, která kromě potravin a služeb zdraží i média, tj. ceny prodávaných novin, knih a časopisů.